
Text: Kamila Strachoňová
Foto: Iva Zimová
Paní N. hledala základní školu pro svou dceru, v první navštívené škole jí řekli, že zde zatím žádné cizince neměli a ať se obrátí jinam. Dvanáctiletého syna pana K. chtěli zařadit mezi desetileté děti, aby se „lépe“ naučil česky.
Po rodičích malé A. požadovali ve škole prokázat nejen platný pobyt, ale i kartičku veřejného zdravotního pojištění a potvrzení zdravotního stavu ze země původu. Když se paní E. ptala na kurzy češtiny ve škole, bylo jí doporučeno zaplatit svým dětem soukromého učitele…
To je jen pár příkladů situací, do kterých se dostávají v České republice žáci s odlišným mateřským jazykem a jejich rodiny. A bylo to i jedno z témat projektu Zapoj se! Programy pro zapojení migrantů a české majority, podpořeného z Fondu pro NNO v rámci EHP fondů. Centrum pro integraci cizinců (CIC) s odbornou podporou organizace META, o. p. s., poskytovalo odborné poradenství rodinám cizinců a školám v Praze, Kolíně, Mladé Boleslavi, Kladně, Mělníku a Liberci. Nejčastěji pomáhalo rodičům vyhledat a kontaktovat základní školy, vyhledat nebo zajistit kurzy češtiny či doučování, v případě potřeby pracovník centra doprovodil rodiče a žáka na schůzku ve škole.
Na CIC se obracely nejen rodiny, ale také ředitelé a učitelé základních škol v uvedených regionech. Sociální pracovníci předávali školám informace, jak postupovat při zápisu dítěte s odlišným mateřským jazykem, jaké doklady škola může, nebo naopak nemůže po dítěti a rodičích požadovat či jaká jsou doporučení při zařazení dítěte do ročníku.
Ukázalo se, že základní školy přistupují k začlenění žáků s odlišným mateřským jazykem velmi různě, že stále velmi záleží na osobním postoji vedení školy a jednotlivých pedagogů. Celkem jsme byli v kontaktu se 44 základními školami v Praze, Středočeském kraji a na Liberecku. Setkali jsme se se školami vstřícnými, které žáka s odlišným jazykem nejen přijaly a adekvátně zařadily do ročníku, ale nabídly také kurzy češtiny, asistenta pedagoga nebo různé formy doučování.
Setkali jsme se nicméně i se školami, které se přijímání žáků-cizinců brání, stanovují si pro přijetí neoprávněné požadavky. Velká část škol nevěděla, jak je to s jazykovou přípravou. Ředitelé základních škol často netušili, že existují pověřené základní školy nabízející kurzy češtiny pro žáky ze zemí EU a že by měli rodiče dítěte informovat o kurzech po nástupu na školu. Samy školy kurzy češtiny nepropagují, informace nejsou dohledatelné na webových stránkách. Pro žáky z tzv. třetích zemí by měla realizovat jazykovou přípravu kmenová škola, ale opět ji řada z nich nerealizuje a ani neví, že by měla. Školám jsme nabízeli postupy a praxi z jiných škol, jakým způsobem kurz češtiny dělají a také kde mohou na kurzy češtiny žádat peníze.
Z našeho pohledu probíhalo zapojení žáka s odlišným mateřským jazykem do výuky dobře ve školách, které s nimi již měly zkušenost (zejména některé městské části v Praze), a dále v menších městech s malým počtem škol. Často se jednalo o prvního žáka s odlišným mateřským jazykem v historii školy. Školy v menších městech respektují svou povinnost dítě přijmout a hledají individuální cesty, jak dítěti pomoci se zapojením do školní výuky a s výukou češtiny. V Kolíně a v Liberci se dobře dařilo propojit poradenství rodině a škole s účastí v rodinném kurzu češtiny pro dítě i rodiče.
Za zásadní předpoklad úspěšného zapojení žáka s odlišným mateřským jazykem do výuky považujeme fungující komunikaci mezi rodinou a školou. V některých kulturách a vzdělávacích systémech v zahraničí není role rodiče tak zásadní, což může vést v České republice k řadě nedorozumění. Rodičům jsme zdůrazňovali, že škola očekává jejich zájem a spolupráci při vzdělávání dítěte, zejména pomoc s domácí přípravou.
V rámci CIC byl vytvořen rodinný kurz, v němž se děti a rodiče učí v oddělených skupinách. Rodiče se učí základní slovní zásobu a fráze potřebné pro komunikaci se školou. Na konci kurzu umí např. omluvit dítě z výuky, znají názvy předmětů a částí školní budovy, umí dítěti objednat obědy ve školní jídelně, vědí, jak probíhají třídní schůzky apod. Celkem bylo zrealizováno 8 rodinných kurzů v Praze, Kolíně, Kladně a Liberci. CIC také vytvořilo pro rodiče dva letáky, které srozumitelně vysvětlují, jak přihlásit své dítě do základní školy, jak škola funguje a co vše je potřeba zařídit po nástupu. Letáky jsou přeložené do šesti jazykových verzí.
Informační letáky, rodinné kurzy i poradenství rodinám poskytuje CIC i po skončení projektu. Doufáme, že v budoucnosti budou na českých základních školách převládat tyto situace, které CIC při projektu zaznamenalo: „U nás cizince zařadíme do třídy, ale ze začátku školního roku chodí hlavně na češtinu“. „Nejprve zhodnotíme, jak na tom žáci jsou, naši asistenti si je pak vytahují z hodin výchov na individuální češtinu“. „Máme tady už děti-cizince a víme, jak s nimi pracovat.“
Kontakty:
Centrum pro integraci cizinců (CIC), www.cicpraha.org, email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.