Arménský řezbář tvořil přes dva roky maketu častolovického zámku

„První okamžiky v České republice byly hrůzostrašné,“ svěřil se Boris Chanbekjan.

Když si fyzik Boris Chanbekjan před více než čtvrtstoletím zařizoval v arménském hlavním městě Jerevanu byt, ještě vůbec netušil, jaké další životní kroky ho v budoucnu čekají.

„Skoro celé vybavení mého arménského bytu pochází z tehdejšího Československa. Včetně kuchyňské linky, dlažby, kachliček nebo záchodové mísy,“ konstatoval vědecký pracovník, který byl do rozpadu Sovětského svazu zaměstnán v jerevanském fyzikálním ústavu.  

Ekonomické problémy

„Po rozpadu Sovětského svazu nastaly ekonomické problémy a já řešil, co bude dál,“ zavzpomínal Chanbekjan, jenž nakonec následoval svého staršího bratra a zamířil do České republiky. Psal se rok 1996. 

„První okamžiky tady byly hrůzostrašné. Vyděsil jsem se, jak těžký je český jazyk. Přece jen mi bylo skoro čtyřicet, a čím je člověk starší, tím hůř se jazyky učí,“ přiznal Boris Chanbekjan, jemuž prý v začátcích hodně pomohli jeho blízcí a přátelé. „Můj bratr přišel do Česka tři roky přede mnou. Měl tu stavební firmu. V té mě zaměstnal jako dělníka. On i kamarádi věděli, že něco umím, tak jsem zde žádné problémy neměl. Ani s byrokracií. Cítil jsem, že i Češi mě mají rádi a já je,“ usmíval se Armén, jehož to však stále táhlo ke kreativnější činnosti, která by měla rovněž hlubší smysl. 

Výtečný řezbář

„Po pěti letech jsem začal působit v charitě, kde dnes přibližuji cizincům výtvarné umění,“ podotkl zručný řezbář. „Vytvářím plastiky, reliéfy, ale také třeba modely nejrůznějších technických předmětů, jako jsou například buldozer či traktor,“ sdělil umělec, který zvládl i hodně náročnou výzvu v podobě makety častolovického zámku. „Pracoval jsem na ní přes dva roky, celkem 2 100 hodin,“ přiblížil autor unikátního díla, které se skládalo z 8 500 drobných dřevěných částí. 

„Byla to velká výzva a jsem pyšný na to, že se mi to podařilo,“ radoval se arménský umělec. Na svém kontě má i povedenou dřevěnou maketu jednoho pražského kostela. „Jsem workoholik. U této práce si odpočinu,“ řekl muž, jehož výtvory byly k vidění i na Setkání národů v hradeckém Adalbertinu. „Šlo o moc dobře zorganizovanou akci. Sešly se tu různé národnosti, které tady prezentovaly vlastní kulturu a kuchyni. V kulturním programu se mi líbilo, jak české děti zpívaly arménsky a přitom bez přízvuku. To bylo úžasné,“ neskrýval dojetí Boris Chanbekjan.

rezbar

Silná křesťanská tradice

„Arménie je nádherná země s bohatou kulturou, pěknou krajinou a silnou křesťanskou tradicí. Přestože mluvíme různými jazyky, naše národy jsou si blízké. A Češi jsou navíc hodně tolerantní,“ všiml si pracovník hradecké charity, jemuž prý z rodné země chybí tamní ovoce. „Například české meruňky mají úplně jinou chuť než ty arménské,“ přiblížil a zdůraznil, že dnes se cítí být doma v Arménii i v České republice. „Je to tak půl na půl,“ svěřil se nynější obyvatel Týniště nad Orlicí, kde žije už třináct let. 

Dcera je lékařkou

„Do Arménie jezdím jednou za čtyři roky. Velká část mé rodiny už se usadila v Česku. Jsem hrdý na to, že moje dcera tu vystudovala lékařskou fakultu a je doktorkou. Ale třeba po mých třech sestrách, které zůstaly v Arménii, se mi samozřejmě stýská. V dnešní době ale naštěstí můžeme být v kontaktu denně přes Skype,“ uzavřel Boris Chanbekjan.

 

Celé číslo bulletinu Slovo 04/2016 najdete ke stažení zde.