Pomůžeme cizincům lépe se zorientovat v Česku, říká hlavní expertka projektu Nový domov v České republice

Nový tříletý projekt „Nový domov v České republice“ si klade za cíl do roku 2021 pomoci cizincům, kteří u nás dostanou azyl či mezinárodní ochranu zorientovat se v našich hodnotách a v praktických aspektech života v České republice tak, aby tito lidé znali svá práva a povinnosti. S tím jim pomáhá také expertka projektu Veronika Slavíková. Ta nám v rozhovoru popsala, jak bude projekt fungovat.

Projekt je financovaný v rámci národního programu Azylového, migračního a integračního fondu a rozpočtu Ministerstva vnitra ČR.

 financovno EU 

 logo l

Koho se vlastně projekt “Nový domov v České republice týká a jak těmto lidem usnadňuje jejich situaci?

Projekt je zaměřený na držitele mezinárodní ochrany, respektive azylu a měl by jim pomoci v se lépe zorientovat v české společnosti. Tito lidé přicházejí z jiné kultury, z jiného systému fungování, například nemusí vědět, jak si zde najít lékaře, na co mají právo, co je v české společnosti obvyklé.

Jak s těmi příchozími chcete pracovat? Připravujete pro ně nějaký informační materiál? 

Ano, v současné době expertní skupina připravuje publikaci, která těmto lidem popíše různé situace, se kterými se budou v běžném životě v ČR setkávat. Např. jakým způsobem hledat bydlení a zaměstnání, jak najít doktora, jak zapsat děti do školy atd. Tuto publikaci obdrží na jednodenních kurzech, kde se dozví podrobnosti o jejich právech, povinnostech a praktických aspektech života v ČR. Cílem publikace i kurzů je předávat informace v co nejjednodušší a nejsrozumitelnější formě.

Celkem bych očekával, že se takhle s cizinci už dávno běžně pracuje. Žádný takový program u nás jinak není?

Přímo pro azylanty žádný takovýto systém integrace zatím ještě nebyl realizovaný. Obdoba tohoto projektu dlouhodobě funguje pro cizince ze třetích zemí, kteří do České republiky přicházejí z jiných důvodů, například dlouhodobě pracovat, chtějí tady žít a podnikat atd. Pro ně už je podobný koncept několik let provozován s pozitivními ohlasy a velkým úspěchem.

A azylantů se to ještě netýkalo?

Ne, těch se to netýkalo. To by měl pokrýt až tady tento projekt.

Kolik asi tak lidí by měl ten projekt obsáhnout?

Vzhledem k počtu azylantů v Česku to nebudou tisíce pochopitelně, jedná se asi o 360 cizinců, kteří obdrží mezinárodní ochranu, respektive azyl.

Co je tedy konkrétně obsahem oné publikace? Jaké budou ony situace, které jim budou předkládány?

V podstatě má tato publikace patnáct témat, rozdělených do kapitol. Jedna z kapitol se zabývá popisem České republiky, jaké jsou naše zvyky, způsoby chování a hodnoty, co je tady obvyklé (např. podání si ruky při seznámení, neboť cizinci mívají v zemích svého původu jiné způsoby zdravení). Takže kurz a publikace by je měly trochu více připravit na odlišné způsoby chování. Samozřejmě bereme v úvahu i to, že držitelé mezinárodní ochrany již zde nějakou dobu žijí. Nebudeme popisovat ty nejevidentnější věci. Zaměříme se spíše na situace, které je po odchodu z azylových středisek čekají.

To jsou takové informace, co si člověk navygoogluje, že?

Ano, máte pravdu, já sama, když jsem si sbírala informace a dělala rešerši jako podklad pro jednotlivé kapitoly, jsem spoustu informací nemohla dohledat jen tak. Zkuste si představit - to je i docela zajímavé cvičení - zkuste popsat, kdo je to Čech?

Co je češství a co je pro nás typické? Jednodušeji popíšete Němce nebo Itala než sami sebe jako Čecha. Pokud se nechceme popisovat obrazem Švejka a podobně….

Myslíte pomocí stereotypů?

Se kterými se myslím nikdo neidentifikuje! Takže jak se popíšete jako Čech, co řeknete, že je typicky české? Je to pivo? Já ho nepiju. Jsem Češka, pivo nepiju - nechutná mi. Podobný je pohled na městský život. Když se podíváte do ulice, najdete tam nejrůznější typy lidí různého pohlaví, stáří, fyzického vzhledu vykonávající různé profese a činnosti (např. žena za volantem, což v jiných zemích není zcela typické). Lidé mohou vykonávat jakékoliv zaměstnání se jim zlíbí, není to rozdělené například podle ‘kast’ a podobně.

Toto zní, jakože vlastně cizincům ukazujeme, že je u nás větší míra svobody než v zemích jejich původu. Jsou tam naopak třeba věci omezující? Které by si ti lidé měli uvědomovat?

Určitě, snažíme se poukazovat na obě tyto stránky a aby informace byly vyvážené. Není to jen o tom, abychom jim představovali, jak se tady budou mít “výrazně lépe” než doma a co všechno je tu možné. Ale v podstatě je to o tom, aby se dozvěděli skutečnou realitu života v České republice. Například povinná školní docházka - bez ohledu na to, zda je dítě chlapec nebo dívka. Rodič musí dítě poslat do školy, což třeba jinde není obvyklé a vzdělání je zaměřeno jednostranně. A těch příkladů je celá spousta.

Co dalšího kromě té publikace se v rámci projektu bude dít?

Na vytvořenou publikaci naváže tvorba metodických materiálů pro lektory, budou vytipováni lektoři a proškoleni na práci s azylanty, tak aby vše pochopili, ale také aby pro ně vedli semináře záživnou a srozumitelnou formou. A na základě toho budou realizované kurzy takového “workshopového” typu, protože by měly být pro malý počet účastníků, aby byl prostor pro dotazy, popis individuální situace a podobně.

Samozřejmě většinu lidí napadne: jsou to cizinci, přicházejí nejen z jiného kulturního, ale i jazykového prostředí, jak budou vedeny? Kurzy budou vedeny lektorem, který bude mluvit česky, a budou tlumočeny do jazyků, kterými tito lidé rozumí (půjde o 10 cizích jazyků, např. ruština, ukrajinština atd.).

Jak by tedy ten kurz měl vypadat, když říkáte, že by měl být “záživný”?

Znáte to, jak je to s pozorností. Když vás něco nezajímá tak vypnete pozornost. Sice si člověk kurz fyzicky odsedí, ale neodnese si nic. Musí to být poutavé v tom smyslu, že lektor dokáže zaujmout a přizpůsobí obsah kurzu na situaci jednotlivých lidí. Podpoří tak motivaci a vzbudí zájem: “Aha, budu podepisovat nájemní smlouvu? No budu, protože nemám na to si koupit nový byt. Co mě tedy čeká? Mám si dát na něco pozor? A na co?” Tímto způsobem se dá vést workshop, aby si z něj ti lidé odnesli co nejvíc. Jen si stoupnout a odprezentovat látku, to nefunguje.

Ukazuje se třeba v zahraničí, že tento způsob integrace cizinců funguje?

Ve většině zejména vyspělých zemí, kde migrace a azylová procedura jsou častější než u nás, tak je tento způsob předávání informací velmi obvyklý. A samozřejmě pomáhá lidem se lépe přizpůsobit, a získat potřebné informace bez toho, aniž by je museli sami vyhledávat na internetu, protože nemusí všichni mít hned přístup k počítači a být schopni si informace sami vyhledat. Problémem při hledání informací je samozřejmě i jazyková bariéra. Proto jak publikace, tak i kurz budou tlumočeny.  

Na podobných projektech by se dalo ilustrovat, že neziskové organizace, které se věnují cizincům a azylantům, tak mají důležitou roli ve společnosti, protože tuto práci dělá s pomocí ministerstev neziskový sektor, je to tak?

Neziskový sektor často dělá své projekty na zakázku ministerstev. Teď probíhá velmi živá diskuse o tom, k čemu neziskový sektor slouží. A je třeba si uvědomit, že neziskový sektor vykonává na zakázku státu činnosti, na které stát svými silami v tu chvíli nemá kapacitu.

To se netýká jen pomoci migrantům a migrační oblasti, ale i péče o seniory, postižené, nezaměstnané, v podstatě v jakýchkoliv problémových situacích je mnoho lidí odkázáno právě na neziskový sektor.