Články online

Rozhovor s ministrem Jiřím Dienstbierem

K tomu dát se do řeči s Jiřím Dienstbierem, ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, je hodně důvodů. Začínají šířkou oblasti, o kterou se stará, a končí citlivou a složitou pozicí imigrantů v České republice. Navíc každý z příchozích by se asi pana ministra zeptal na něco jiného. Tady je seznam předpokládaných otázek, na které Jiří Dienstbier odpovídal se sobě vlastní laskavostí a úsměvem.

Mluví čeští politici o migraci a o cizincích, a pokud ano, v jakých souvislostech?
Samozřejmě, že mluví, a to v různých souvislostech, jak z hlediska režimu povolování vstupu na naše území, tak v některých případech i z bezpečnostního hlediska. Takže debata nepo-chybně probíhá, ale to není hlavní téma na české politické scéně. Mnohem více se k němu uchylují ti, kteří o tématu mluví spíše z negativního hlediska.

Nedávno jste řekl, že Česká republika má velmi restriktivní přístup k imigraci. To jsme zatím spíš slýchávali od odborné veřejnosti nebo nevládních organizací.
V tom není ještě obsaženo hodnocení, jestli je to dobře nebo špatně, tedy v přiznání, že ten systém je přísný. Restriktivní je v tom, že my patříme mezi snad čtyři země Evropské unie, kde je vůbec nejtěžší získat pracovní a pobytové povolení. Naprostá většina dalších členských zemí EU má tento režim volnější, vstřícnější k cizincům. A i pro ty, kteří už tady povolení k dlouhodobému pobytu mají, je pak opět složité dostat případné povolení k trvalému pobytu, nebo dokonce občanství. Na nic z toho není právní nárok, což ale není zase až tak nic mimořádného. Spíš je způsob hodnocení velmi přísný v tom, podle čeho se pak posuzuje, kdo povolení na té které úrovni dostane či nikoliv. V tomto smyslu je náš systém restriktivní. To je fakt, který vyplývá ze srovnání systémů v Evropské unii.

Nevidíte přísnost i v některých dalších oblastech týkajících se života a integrace?
Myslím si, že žádný cizinec samozřejmě nemá automaticky právo na to dostat pracovní povolení a v návaznosti na to i povolení k dlouhodobému pobytu. Myslím si, že je asi logické, že se například na pracovním trhu upřednostňují čeští občané, pokud je tady nezaměstnanost. Ale pokud už někomu dáme pracovní povolení a zároveň povolení k pobytu, tak už bychom ho tedy měli brát do určité míry jako součást naší společnosti. Pokud tady je, pracuje, odvádí pro nás nějakou užitečnou práci, kterou nejsou ochotni vykonávat čeští občané, tak bychom se k takovým lidem měli chovat řekněme korektně – zaslouží si stejnou důstojnost jako kdokoliv jiný. Samozřejmě, pokud někomu dáme povolení k trvalému pobytu, tak vlastně tento stát říká, toho člověka chceme natrvalo. A zřejmě když stát něco takového řekne, tak to má velmi dobře uváženo. Pokud je tady někdo natrvalo, tak už by definitivně měl být brán za součást české společnosti a měli bychom se snažit spíše než ho v řadě ohledech vytěsňovat na okraj, tak ho co nejvíce do české společnosti integrovat.

Asi i z toho vyplývá váš návrh, že bychom měli některým cizincům umožnit politickou participaci, jak členství v politických stranách, tak volební právo, aktivní, pasivní v nějaké míře?
Ano, ta moje úvaha je taková, že jestliže jsme někomu řekli, že ho tady natrvalo chceme, tak by mně přišlo přiměřené dát mu volební právo alespoň na komunální úrovni, tedy v obci, kde žije, kde to zná, kde odvádí určitou část daní, a ta obec z něj má nějaký prospěch. Vlastně vtáhnout ho do rozhodování o veřejných záležitostech v ČR alespoň na úrovni obce, kde žije. Myslím si, že by to přispělo k lepší integraci a k lepšímu vnímání cizinců v ČR, protože zase i česká společnost by s nimi měla zkušenost i z veřejného života. Nemyslím si samozřejmě, že by všichni cizinci tohoto práva využili a že by se tím někde změnily volební mapy. V zemích, kde toto právo cizinci mají, se nic takového neukazuje. Například na sousedním Slovensku, kde volební právo pro cizince s trvalým pobytem mají, rozhodně nikdo nezaznamenal žádné zástupy cizinců před volebními místnostmi. Ten problém je samozřejmě košatý a já myslím, že právě těm, kteří zájem mají, bychom mohli nabídnout cestu, jak se co nejvíce integrovat. Myslím, že to může i předejít nějakému budoucímu napětí. Lepší začlenění, lepší komunikace, lepší vzájemné poznání může vždycky jenom přispět k lepšímu soužití.

Nápad je na světě a teď je jakoby ticho po pěšině?
Já bych neřekl, že je úplně ticho po pěšině. Debata se průběžně vede, není to úplně každodenní záležitost, že by to všichni politici dennodenně řešili, ale každou chvilku se ta diskuse někde otevírá. Samozřejmě, žádný harmonogram v tuto chvíli není, protože jsme úplně na začátku této debaty. Nejprve je potřeba detailně debatovat, jaké důsledky, výhody, ale i případné náklady by takové řešení mělo. Nemluvím teď o finančních výnosech nebo nákladech, ale o přínosu nebo naopak zátěži pro společnost. A ta debata vůbec nebude jednoduchá, protože je ve společnosti znatelné určité napětí, řada politiků naopak různých témat, jako je právě vztah cizinců, zneužívá bez jakékoliv racionální debaty a racionálních argumentů. Takže nezastírám, že v tom tématu, v té debatě jsme úplně na začátku a že nebude vůbec jednoduchá.

Členství v politických stranách bude také tvrdý oříšek, protože právě zákon jej cizincům neumožňuje, a neřekla bych, že politické strany o změnu mají zájem. Proč se vlastně i v politických stranách hlavního proudu objevují xenofobní iniciativy, výroky, rasové ovečky, zjednodušené typologie cizinců, jejich kvalifikací? Dosud to měly „na starost“ populistické strany.
No, to je pravda. To je to, co jsem zmiňoval, že napětí ve společnosti je v tomto směru znatelné i snaha řady politiků to téma zneužívat a je to problém průřezově všech stran. Byť si myslím, že strany hlavního proudu naštěstí v tomto směru nesklouzly nikdy příliš daleko, že se to když tak týkalo spíš jednotlivců než nějakého širšího názorového proudu v těchto stranách. To je potřeba překonávat přinášením věcných argumentů, také tvrdých dat, která známe třeba z jiných zemí, které k tomuto problému přistupují jinak, otevřeněji. A co se týče samotného členství v politických stranách, tady je potřeba rozlišovat dvě situace. Jednak díky závazkům vyplývajícím z členství v EU, tak občané členských zemí, pokud jsou tady usídlení, mají právo volit v komunálních a evropských volbách. Logicky, jestliže se tady někdo může účastnit politického života, tak by mi přišlo samozřejmé, aby se pro něj otevřely i politické strany. Pokud debatujeme i o účasti cizinců z jiných než členských zemí EU, pak to jde opět ruku v ruce, zároveň s volebním právem bychom se měli zabývat i členstvím v politických stranách. Dokonce si myslím, že členství v politických stranách by do značné míry mohlo být vnímáno víc problematicky než volební právo.

Téma migrace se v programech politických stran nevidí dost dobře, a že by bylo prioritním tématem, to už vůbec ne. Změní se to?
Já na to asi úplně neumím najít odpověď. Nepochybně je migrace téma, tomu nasvědčuje i to, že tady nyní vedeme tento rozhovor. Na druhou stranu pochybuji, že se to pro české politické strany v dohledné době stane jedním z hlavních, klíčových témat. Přirozeně se budou politické strany orientovat na ta hlavní, většinová sociálně politická témata. To si myslím, že je poměrně logické.

V mezinárodní studii, na které participovali i Češi, se tvrdí, že jedním z důvodů nárůstu popularity protestních populistických stran v ČR a v Evropě je fakt, že strany hlavního proudu selhávají při komunikaci problematiky integrace menšin a imigrantů. Zároveň se doporučuje důstojná, věcná debata mezi populistickými stranami a mainstreamovými stranami.
Výstup z šetření, které zmiňujete, byl spíše v tom duchu, že mainstreamové strany nebo strany hlavního proudu by neměly toto téma nechat čistě jenom populistům. Že by se ho měly aktivně účastnit, přinášet věcné argumenty tak, aby i veřejnost nakonec byla informována o tom, jaká je realita, a doopravdy se neodehrávalo jenom na úrovni nějakých povrchních dojmů, které pak často vedou právě k menší toleranci ve společnosti. To je jistě žádoucí, ale nic to nemění na mém závěru, že nevěřím, že by se toto stalo jedním z těch úplně hlavních témat politické debaty, ledaže by se stal nějaký doopravdy velký malér.


Xenofobní rétorika samozřejmě vyvolává reakce. Zajímavé je, že nevyvolá vážnou debatu mezi stranami hlavního proudu a těmi populistickými. Čím to je?
Kromě toho, že není prioritou pro mainstreamové strany, tak to není ani lehké téma, ze kterého by měly pocit, že by mohly získat nějakou podporu, aby se mohly prosadit na politické scéně. Dokonce, a někdy to může být i pravda, slyším názor, že je lepší se o těchto věcech nebavit právě kvůli tomu, abychom nedávali prostor extrému. Že jakmile se toto téma otevře, udělá se z něj hlavní téma, kterého se spíše chopí extrém než mainstream.

Nemůžeme vynechat téma zdravotního pojištění imigrantů. Skupina poslanců ČSSD navrhla řešení, které problém vůbec neřeší. Jak vypadá vnitřně stranická debata v podobných případech?
K tomuto návrhu vláda zaujala negativní stanovisko z celé řady důvodů. Já bych se omezil na jeden ekonomický argument, nikoliv lidsko-právní. Jde o ekonomický nesmysl. Pokud vycházíme z toho, že cizinci zpravidla přijíždějí za prací, jsou tady ekonomicky aktivní a vydělávají peníze, tak je pro stát velmi efektivní tyto lidi zahrnout do veřejného zdravotního pojištění. Protože tito lidé jsou zpravidla čistými plátci – více peněz tedy do systému odvádějí, než z něj čerpají na zdravotní péči. Současná situace je absurdní, protože to funguje tak, že peníze odtékají do soukromého pojištění. A pak, když tady ti lidé nějakou dobu jsou, dejme tomu získají trvalý pobyt a potom třeba občanství, tak se tak může stát přesně v době, kdy jsou spíše ke konci své ekonomické aktivity, v tu chvíli nám vstoupí do zdravotního systému. Zatímco v době, kdy byli ekonomicky aktivní, odváděli peníze do soukromého pojištění, tak v momentu, když se blíží věku, kdy začnou zdravotní pojištění čerpat, my je zahrneme do systému veřejného zdravotního pojištění. To si myslím, že je absurdita, která vyplývá často z předsudků a možná také z velkého lobbingu soukromých pojišťoven. Ty tvrdí, že když umožníme cizincům, aby vstoupili do veřejného zdravotního pojištění, tím vyvoláme zdravotní turistiku a že se nám sem hromadně budou jezdit léčit. Ve světle toho, že je někdy velmi složité, někdy skoro nemožné získat pracovní povolení a povolení k dlouhodobému pobytu, tak je strašení zdravotní turistikou naprosto směšné, nesmyslné.

 

BULLETIN SLOVO ČÍSLO 03/ 2014

text: Goranka Oljača

STÁHNĚTĚ SI TOTO I STARŠÍ ČÍSLA PŘÍMO DO VAŠEHO POČÍTAČE

Facebook Slovo 21

40326723

Vítejte v ČR - adaptačně integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

logo vitejte 2018 500

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

bulletin slovo21 - 3

Slovo 21, z. s.
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
IČ 69343951

 

www.slovo21.cz
www.khamoro.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

facebook icon 325x325   youtube logo

khamoro zaverecna zprava

 

O nás

Slovo 21 z.s. je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Naše práce by se dala rozdělit do dvou hlavních větví – aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku a ty, které se zaměřují na cizince ze třetích států.

Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro - ostatně ten je dodnes nejznámějším projektem Slova 21. Asi nejznámějším cizineckým integračním projektem je neformální setkávání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle, bulletin Slovo pro cizince a o cizincích a projekt Víjejte v ČR. 

Slovo 21 je od počátku organizací, která chce přispět k budování multikulturní společnosti a především k lepšímu soužití kultur nejen v Česku, ale i v Evropě. Slovo 21 neposkytuje sociální služby jako takové. Naší filozofií je aktivovat Romy i cizince a naučit je, jak vybojovat a prosadit svá lidská práva. Zároveň se snažíme bourat zakořeněné předsudky, které lidem jen komplikují život. Bojujeme proti rasismu a xenofobii, snažíme se ochraňovat lidská práva a rozvíjet jejich dodržování a zlepšujeme mediální obraz menšin.

Who are we?

Slovo 21 NGO is a non-governmental non-profit organization, which was established in the year 1999. We have Czechs, Roma and members from various continents working for us. Our work can be divided into two main branches - activities to support the Roma, and activities focusing on foreigners.

Since the beginning, we are an organization which aims at building a multicultural society and mainly at a better coexistence of cultures not only in the Czech Republic, but in Europe in general. Our organization does not offer social services as such. Our philosophy is to activate the Roma and foreigners and to teach them how to fight and stand up for their human rights. Our goal is also to destroy the deeply rooted prejudices, which tend to complicate the lives of many.