Cizinci na českých školách: výzvy pro děti i pedagogy

Český vzdělávací systém navštěvuje od předškolního po střední vzdělávání více než třicet tisíc žáků ze zahraničí. Studium cizinců na českých školách představuje řadu výzev pro žáky, jejich rodiče, ředitele škol, ale i pro samotné pedagogy. Zásadní je znalost českého jazyka, bez které se žáci ve výuce jen těžko objedou. Ne všechny školy jsou však připraveny poskytovat žákům cizincům studium češtiny jako druhého jazyka.

Pedagogové nebyli při svém vzdělávání připraveni na situaci výuky dětí cizinců a při větším počtu žáků ve třídě se těžko mohou věnovat jednotlivým potřebám žáků cizinců. Ředitelé škol jsou pak v současnosti stavěni do pozice těch, kteří jsou zodpovědní za jazykovou podporu žákům, ačkoliv chybí systémová a koordinovaná podpora od zřizovatelů škol a krajů.

 

 

vybirame-z-bulletinu-cerven-2015-3

Jaká je cesta ven?

Nezisková organizace META iniciovala řadu systémových doporučení v dokumentu „Vzdělávání a začleňování žáků s odlišným mateřským jazykem“, ke kterým byli přizváni odborníci z ministerstev, institucí, pedagogických fakult, ředitelé škol, ale i samotní rodiče s migrantskou zkušeností aj. Na květnovém semináři v Praze byly vyhodnocovány změny a úspěchy rok poté. Lukáš Radostný z METY uvádí: „Ceníme si i malých věcí, které se dějí. Za důležité považuji, že se toto téma během posledního roku dobře usadilo například v městských částech Prahy 3, 12, 13 a 14, kde pro něj získali podporu formou tzv. projektů obcí financovaných z ministerstva vnitra. Školy si zase žádají o rozvojové projekty MŠMT. V Praze se podařilo prosadit téma vzdělávání i do pražské Koncepce integrace cizinců.“

 

 

Jazyková podpora


Jazykovou podporu nepotřebují jen žáci cizinci, na které se dle legislativy vztahuje jazyková podpora, ale mnohem širší skupina žáků, kteří se nedomluví česky. Mezi ně patří žáci z migrantských rodin s českým občanstvím, děti krajanů nebo děti z bilingvních rodin. Tyto všechny děti potřebují jazykovou podporu, protože mají odlišný mateřský jazyk (OMJ). Také je potřeba zdůraznit, že pro žáky s OMJ učící se češtinu v českém prostředí plní čeština roli tzv. druhého jazyka. Není v silách těchto žáků naučit se češtinu pouze z hodin českého jazyka pro rodilé mluvčí a z hodin ostatních vyučovaných předmětů.


Ministerstvo školství, které je zodpovědné za vzdělávání žáků s OMJ, si nechalo vypracovat dvě nezávislé analýzy, které potvrdily dosavadní předpoklady různých odborníků. Poskytování jazykové výuky na základních školách záleží především na počtu cizinců ve škole. Pokud je počet dětí cizinců malý, není jazykové podpoře na škole často věnována pozornost. Z analýz dále vyplývá, že především záleží na postoji vedení školy k problematice cizinců ve škole. Některé školy se domnívají, že dětem cizincům stačí k výuce českého jazyka stejné podmínky jako žákům z majority, že stačí „jen trochu trpělivosti navíc“. Analýzy také potvrzují, že děti, které prošly mateřskou školou, mají ve výuce českého jazyka na škole základní výrazně menší speciální jazykové potřeby.


vybirame-z-bulletinu-cerven-2015-2

Předškolní vzdělávání

Děti s OMJ však předškolní zařízení nenavštěvují tolik, jak by odpovídalo jejich reálným počtům. Může to být dáno obecně malou kapacitou mateřských škol, ale i neznalostí nabídky či nedůvěrou rodičů cizinců. Přitom ale zapsání dítěte-cizince do mateřské školy umožní dítěti osvojit si lépe český jazyk.
Některé městské části v Praze aktivně mateřské školy podporují. Například Městská část Praha 12 založila na jaře 2015 předškolní centrum, které nabízí komplexní služby pro pedagogy a rodiče dětí cizinců, kteří se chystají zapsat své dítě na základní školy. Žáci se mohou již nyní zapsat do kurzů českého jazyka a připravit se tak na vstup na základní školu. V centru jsou také k dispozici služby tlumočníků a sociálních pracovníků, kterých mohou využít i přímo sami pedagogové bez schvalování ředitelů škol, ale také sami cizinci.

 

Základní školství


Co mohou rodiče dětí cizinců udělat, když přijedou se svými školou povinnými dětmi nově do České republiky? Kristýna Titěrová z METY doporučuje: „Rodiče se musí nejprve zorientovat ve svém okolí a oslovit školy, zda tam otevírají češtinu jako druhý jazyk. V Praze je takových základních škol již docela hodně. Nejlépe se člověk zorientuje, když se podívá na webové stránky MŠMT a dohledá, které školy si žádají o finance pro jazykovou podporu. To je ale pro rodiče dětí-cizinců dost náročné. Může se také stát, že rodiče osloví i základní školu, která jim dítě nebude chtít přijmout. Pak bych doporučila obrátit se na METU nebo integrační centra v regionech, která poradí jak dále postupovat.“

 

vybirame-z-bulletinu-cerven-2015-4Žákům-cizincům se také může stát, že budou kvůli nedostatečné znalosti češtiny zařazeni do nižších ročníků, kde se učí s mladšími dětmi. Tato praxe však může vést ke ztrátě motivace u dětí a následně i k horším výsledkům ve vzdělávání. Kristýna Titěrová uvádí příklad: „Setkali jsme se i s praxí zařazení žáka do správného ročníku, tedy do 8. třídy, ale na češtinu chodil do 2. třídy, kde výuka samozřejmě není přizpůsobená potřebám 14letého dítěte. Školy často nevědí, jak se zachovat, a protože není jasně daný postup, tak každá škola si musí objevovat svou cestu sama, což není dobře.“


Ksenia Burkovska z ukrajinského Doněcku žije v České republice se svým synem Dmitrijem. Ten navštěvoval na Ukrajině 3. třídu, ale v ČR začal chodit do 2. třídy. Paní Burkovska říká: „Největší problém je, že neznáme český jazyk. Můj syn chodil do třetí třídy, ale kvůli neznalosti jazyka jsme zde přešli do druhé třídy, což pro něj bylo kvůli neznalosti češtiny dobré. Dimovi se tu daří lépe než mě, má kamarády i mezi českými dětmi, takže umí česky lépe než já.“

 

Střední školy


Žáci, kteří přichází s rodiči ve věku okolo 15 let, tedy věku přechodu na střední vzdělávání, jsou všeobecně velmi zranitelnou skupinou. Pokud žák neumí česky a má ukončenou povinnou školní docházku v zemi původu, nemá v České republice příliš možností ke studiu. Řešením může být docházení na jazykovou přípravu do některé místní neziskové organizace nebo integračního centra, je-li v dosahu. Rodiče žáků však tuto situaci řeší i různými jinými způsoby. Například přijetím dítěte znovu do posledního 9. ročníku základní školy nebo přihlášením dítěte na učiliště, kde nejsou potřeba přijímací zkoušky.

 

vybirame-z-bulletinu-cerven-2015-5Pedagogové

Jazyková příprava dětí-cizinců je dána spíše finančním čerpáním podpory, nežli poptávkou ze strany dětí-cizinců. Záleží tedy na znalosti a ochotě ředitelů škol tyto finance čerpat, protože se jedná o značnou administrativní zátěž. Klíčovou roli v celé problematice vzdělávání a začleňování žáků cizinců hrají samotní pedagogové, kteří se konec konců musí s celou situací při výuce nějak vyrovnat. Většinu pedagogů však nikdo nepřipravil na situaci, že budou muset pracovat s žákem, který neovládá jazyk, ve kterém je vedena výuka. Inkluzivní výuka, která úzce souvisí s přístupem k žákům s OMJ, je však pro budoucí pedagogy vyučována spíše okrajově. Pedagogové jsou klíčovým pojítkem pro děti i z hlediska jejich začlenění. Děti zažívají pocity vykořenění a jejich socializace je kvůli neporozumění češtině složitější. Z analýzy MŠMT také vyplývá, že se zejména na 2. stupni základních škol vyskytují projevy xenofobie a intolerance. Intolerance ve třídách roste s počtem žáků-cizinců, ale xenofobně se projevují i čeští rodiče. Pedagogové tak potřebují velkou dávku interkulturní citlivosti, ale i schopnost sami přezkoumávat své postoje ke kulturní různorodosti a hodnotám, které mají předávat ve výuce.

 

Text: Marie Říhová