Nenávist na českém webu

Uprchlická krize přivedla na světlo do té doby mnoho skrytých xenofobních tendencí v české společnosti. Strach z uprchlíků se volně přelil i na cizince žijící v Evropě a Čechách, zejména na muslimy. Lakmusovým papírkem netolerance se stal internet a sociální sítě. Co se tedy ve skutečnosti děje na českém netu?

Monitoringem domácího webu se zabýváme už řadu let a momentálně pro iniciativu Hate Free měříme v její dlouhodobé kampani přímo nenávist v tomto prostředí. Od první imigrantské vlny do Evropy v letošním květnu se na českém internetu rozpoutalo hotové peklo. Kde se v nás bere ta silná zloba a nenávist a kdo za ní nese zodpovědnost?

 

Zodpovědnost za nenávist nesou politici a média. Kdo ještě?

V první řadě to jsou vrcholoví politici, kteří s tímto problémem od začátku celkem populisticky žonglovali hlavně ku svému osobnímu prospěchu s cílem snadného zisku politických bodů u široké veřejnosti. Dále to jsou média. I ta mainstreamová si alespoň svými šokujícími titulky nebo zveřejňovanými fotografiemi chtěla zajistit co největší čtenost. A pak jsou zde desítky propagandistických zpravodajských serverů, které kolem sebe šíří pouze katastrofické scénáře, hrůzu a strach. Které to jsou? Všechny servery kolem Parlamentních listů a jejich společnosti Český portál (eportal, euportal, eurabia, euserver, freeglobe, nezdraví a další). Sem patří i názorové servery Protiproudu a Vaše věc. Další skupinou jsou servery Sputnik, AE News, AC24.cz, Český rozhled, Bez politické korektnosti a mnohé další. Například webová a facebooková prezentace hnutí Islám v ČR nechceme. K těmto radikálním webům se bohužel řadí i některé blogy na webu iDnes.cz, kde blogeři jako Konvička, Rogozov, Lelek, Olšer, Gardavský nebo Hrindová evidentně porušují kodex blogera, ale redakci to zřejmě nevadí.

Všechny výše uvedené zdroje mají navlas stejné charakteristiky, kterými jsou katastrofické zpravodajství ohledně imigrace do Evropy, patologický odpor k muslimům, šíření nenávisti vůči EU/USA/NATO a jejich zesměšňování, nekritický obdiv k Rusku a prezidentu Putinovi, odpor vůči multikulturalismu, oslava slovanství a panslavismu, nekritické vyzdvihování národa, katastrofické scénáře bez nabídky jakýchkoli řešení, šíření stejné nenávisti jako u protistrany (např. Islámský stát) pouze s opačným znaménkem.

Kromě vrcholových politiků, médií a tzv. hejtrů (od anglického označení hater, někdo kdo šíří nenávist, hate) tu máme ještě lokální politiky pracující na regionální úrovni, kteří jsou často mnohem realističtější a vstřícnější k imigrantům než jejich kolegové z parlamentu. Největší část ovšem tvoří mlčící většina, která se dosud k problematice veřejně nevyjádřila. Sem patří i české celebrity z kulturní nebo sportovní oblasti.

 

Profil hejtra na českém webu

V rámci monitoringu nenávisti pro Hate Free jsme rovněž zpracovali profil hejtra, nenávistníka, na domácím webu. Jaké názory a hodnoty ctí takový člověk, co mu konvenuje a co ho naopak dráždí?

Profil hejtra zahrnuje kladný vztah k autoritářským režimům a k vládě silné ruky; hejtr typicky trpí nostalgií po starých časech, po režimu před listopadem 89, politicky inklinuje k Úsvitu, SPD či hnutí Islám v ČR nechceme. Naopak upřímně nesnáší Stranu Zelených, multikulturalismus a rovněž i aktivisty všeho druhu. Pohrdá liberálními hodnotami a občanskou společností. Hejtr je typickým populistou, táhne s většinou a nejlépe funguje v davu; disponuje černobílým viděním světa, ignoruje fakta, často podléhá mýtům a demagogii; upřednostňuje jednoduchá a okamžitá řešení a neustále s ním cloumají negativní emoce.

 

Celá záplava hoaxů

Hoax původně v angličtině označoval podvod, mystifikaci či vtipnou klamavou zprávu. V internetovém světě takto označujeme smyšlenou textovou nebo obrazovou zprávu šířenou lavinovitě po e-mailu nebo přes sociální sítě s cílem, aby ji shlédlo co nejvíce lidí.  V kontextu s uprchlíky mají hoaxy jediný cíl – vyvolat strach a nenávist k této skupině. Velmi často jsou hoaxy spojovány s šířením nenávisti vůči muslimům. Je až překvapivé kolik takových zpráv se dostane do článků seriózních médií nebo blogů, které jsou vedeny pod záštitou těchto médií.

Pro ilustraci uvádíme alespoň názvy několika typických hoaxů. Za každým z těchto názvů se skrývá překroucený nebo zcela lživý příběh: “Za pár let budete naši otroci, křičeli muslimové v Olomouci”; “Ničení křesťanských symbolů”; “Šaría, právní systém povinný pro každého muslima”; “Arabské státy posílají do Evropy kriminálníky a blázny”;  „Běženci znásilnili Evropanku”.

Velmi často u nás rovněž kolují hoaxy týkající se muslimů ve Velké Británii. Zdá se, že Británie věrná své bohaté literární tradici hraje prim i v tvorbě hoaxů. Zde opět několik názvů nejběžnějších britských hoaxů: „Za dvacet let bude Británie muslimskou zemí“; „Politické strany se bojí, zánik Británie je nevyhnutelný“; „Ze školních jídelen v Británii mizí vepřové“; „Islamizmu ustupují vrcholoví politici i arcibiskup z Canterbury“; „Muslimská média vyzývají k nesnášenlivosti“.