Hate Free - život bez násilí a nenávisti

HATE FREE – ŽIVOT BEZ NÁSILÍ A NENÁVISTI

Rozhovor s Lukášem Houdkem, koordinátorem projektu
Rozhovor: Marie Říhová

 

Motem Hate Free Culture by mohl být život bez násilí a nenávisti. Jakých skupin, se kterými pracujete, se toto násilí z nenávisti nejvíce týká?
My řešíme hlavně online prostor a verbální násilí a nenávist. To se týká nyní hlavně uprchlíků a muslimů. 

V době, kdy jsme připravovali tento projekt, tak jsme se chtěli zaměřovat spíše na Romy, kteří jsou takovou stálicí v nenávistných rétorikách. Ale obecně se mohou stát obětí verbálního násilí všichni, například i LGBT komunita. Přestože se vydáváme za tolerantní společnost vůči gayům, tak homofobie může být poměrně silná. Terčem násilí mohou být i cyklisti, lidi, kteří nejsou úplně hubení, senioři či bezdomovci. Snažíme se postihovat všechny menšinové skupiny ve frekvenci, která odpovídá aktuálnímu dění.

Hlavní součástí aktivit HFC je neúnavné napravování lživých informací a polopravd a přinášení ověřených informací. Jakými způsoby to děláte?
Hlavně chceme ukazovat, že se problémy dají řešit inovativně a pozitivně. Nechceme ukazovat to, co se nedaří, a prohlubovat frustraci lidí na obou stranách. Chceme ukazovat, že jsou v naší společnosti i muslimové, Romové, uprchlíci, gayové, kteří se chtějí začlenit a nemají žádné další požadavky na to, jak s nimi má být zacházeno. Z řad našich odpůrců se ozývají hlasy, že neukazujeme tu druhou stranu, ale od toho tu my nejsme.

Mezi naše hlavní aktivity patří vyvracení mýtů a fám, tzv. hoaxů, které kolují na internetu, hlavně o muslimech. To se začalo celkem dařit, protože je i více skupin, které se vyvracením těchto fám systematicky zabývají. Sledujeme, že lidé už tolik hoaxů nesdílejí. My hoaxy cíleně vyvracíme a na každý zaslaný hoax reagujeme. Myslím, že to pomáhá k tomu, že si lidé začali více informace ověřovat, aby nebyli za hlupáky, a jsou mnohem ostražitější.

Snažíme se dělat naši práci různými aktivitami, například i společnými snídaněmi, kde se potkají lidé různých náboženství a kultur. Na poslední snídani bylo asi 80 lidí a nejednalo se jen o tzv. sluníčkáře.

Přišli i lidi, kteří někde zprávu o snídani zachytili a nevěděli, co je čeká, a byli nakonec hodně příjemně překvapení.

Jak je možné, že hoaxy, které jsou zjevnými nesmysly, šíří i některá seriózní média?
Myslím si, že žádné ze seriózních médií to nedělá záměrně. Je to spíše z nedostatku času, tlaku editorů, nezkušených novinářů, kteří nedohledají, jestli server třeba v zahraničí je důvěryhodný, nebo jestli záměrně nešíří protiislámskou propagandu. Někdy to prvně přetiskne nějaký zahraniční bulvár, od kterého to teprve převezmou česká média. Nestává se to naštěstí tak často, ale stává se to. Žádné médium nechce publikovat nesmysly. Je ale nutné na toto upozorňovat.

Pak jsou zde ale ještě bulvární média, která se „živí“ pouze čteností, anebo weby, které využívají hoaxy pro svou propagandu
a podporu určitého názoru.

V naší analýze, která se týkala nenávisti vůči uprchlíkům, zveřejnily nejvíce textů o uprchlících takzvané Parlamentní listy, kde jsou většinou negativní zprávy ve formě skandálů. Z toho je vidět jak k novinářské práci dané médium přistupuje a co je jejich hnací karta. Pak je také mnoho proruských médií, která tuto protimuslimskou a protiuprchlickou propagandu šíří. Nechci zde šířit nějaké konspirační teorie, ale je otázka, proč se tomu tématu tak věnují a podporují šíření těchto hoaxů. Tento způsob „boje“ je velmi účinný, v určitém ohledu mnohem silnější než zbraně a na lidi to funguje. Je zajímavé, že i když se o tomto veřejně ví, tak se to neřeší.

Na druhou stranu bez zájmu čtenářů by tyto hoaxy neexistovaly. Jak je možné, že někteří lidé slepě důvěřují přinášeným informacím?
Ne všichni uživatelé internetu jsou internetově gramotní a dokáží rozlišovat nepravdivé informace, nespolehlivé servery a kriticky zhodnocovat informace. Je také prokázané to, že lidé čtou informace, které podporují jejich názor. To se nám ukazuje na Facebooku HFC, čtenáři si vezmou jen to, co se jim hodí v rámci jejich názoru. Je to logické a přirozené.

Myslíte, že panuje i určitá únava z množství informací a neschopnost a nemožnost je všechny ověřovat?
Určitě, myslím, že někteří lidé už rezignovali na to, aby si ověřovali informace. Člověk už ani nemusí všechny zprávy číst. Jenom to, že na vás denně na Facebooku vypadne několik článků s určitými titulky už může vyvolat pocit stavu ohrožení. Člověk si už ani nevzpomene, kde titulek viděl, ale utvoří si představu, že se ta věc děla. Lidé by si měli zjistit, jaká média jsou seriózní a která nikoliv a pak na základě toho ta média číst. A nevěřit každému textu, co kdo nasdílí. Například lidé ve věku 15-25 let obecně důvěřují informacím nasdíleným na sociálních sítích od svých kamarádů více než doloženým analýzám a faktům z neziskových organizací a státního sektoru.

Hoaxu, který potvrzuje naše vidění světa, je těžké neuvěřit.

Z analýzy agentury Yeseter pro HFC vypadly blogy a konkrétní blogeři například serveru iDnes, kteří šíří nenávistné informace a zprávy. Hate Free Culture je jimi také napadána.

Čím si vysvětlujete tu tichou podporu tohoto serveru těmto blogerům?
Ano, tito blogeři porušují jednoznačně kodex blogera. Bohužel žádná organizace v diskuzi s editory serveru iDnes neuspěla. Je důležité odlišovat zpravodajství například iDnes a tyto blogy. Je otázkou, proč si takové blogery iDnes drží, a odpověď je nasnadě, protože jim to přináší obrovskou čtenost a reklamu. Blogeři jako Martin Konvička a další mají obrovskou čtenost. Pro server iDnes je to tedy ekonomicky výhodné.

V Hate Free Culture neúnavně vyvracíte hoaxy a reagujete na každý komentář. Je těžké hoaxy vyvracet?
Některé se vyvrátit nedají. U nás na webu jich máme zveřejněných tak 40-50, ale prověřovali jsme jich tak třikrát více. I když jsme si na 90 % jisti, že se jedná o fámu, tak někdy je prověřit nejde. Například hoaxy,

které začínají slovy: „Moje kamarádka říkala, že se jí právě stalo...“ Vše vypadá jako reálná zkušenost někoho, kdo nechtěl být jmenován, jen se nepodepsal. Takový hoax se rychle rozšíří, ale nelze jej vyvrátit. Bohužel vyvrácené hoaxy už ani tolik lidí nečte. Bylo to vidět na případu chlapce z Břeclavi, který si vymyslel, že ho napadla skupina Romů. Tento hoax sdílelo tisíce lidí. Ale vyvrácený hoax už sdílelo stokrát nebo tisíckrát méně lidí. Takže se vyvrácená zpráva už nikdy nedostane mezi všechny, kteří si přečetli originální fámu. Člověk, který sdílí hoaxy o Romech nebo muslimech taky logicky nebude sdílet vyvrácené hoaxy, které nezapadají do jeho světonázoru.

V rámci své práce monitorujete informace, které byste mohli využít k podávání trestních oznámení. Zvažujete to?
My jsme se rozhodli, že tato data nikam dál pouštět nebudeme. Nechceme být v situaci, že budeme někoho udávat. Něco by se s tím dělat mělo, ale kriminalizace je velmi složitá a prokázat záměr v šíření nepravdy je také dost složité. Celá řada diskutérů u nás jedná emočně a uráží nás. To jsou lidé, kteří se třeba bojí. A když jim velice věcně člověk odpoví, tak třeba i uznají chybu a může z toho vzejít docela zajímavá diskuze. Někteří diskutéři jsou zase provokatéři nasazení různými skupinami, se kterými nikdy žádná zajímavá diskuze nebude.

V analýze agentury Yeseter pro HFC se uvádí, že „pokud dojde k nárůstu nenávisti proti jedné konkrétní skupině, svezou se s ní i další skupiny s podobným potenciálem k nenávisti ze strany veřejnosti". Sledujeme to neustále. Například lidé kolem uskupení Islám v ČR nechceme velice často u nás v diskuzích bojují za práva žen a gayů, která jsou dle nich v islámu porušována, což je v řadě muslimských zemí určitě pravda. Ti samí diskutéři se však pak na svých stránkách o těchto skupinách vyjadřují velmi sexisticky nebo homofobně, takže to s obhajováním práv těchto skupin zase tak čisté není. Po různých teroristických činech se také ukazuje, že se zvýší nenávist nejen vůči muslimům, ale i vůči Romům. Zřejmě to prohloubí frustraci lidí a určitý strach z odlišného obecně.

Změnila se nějak za poslední měsíce politická debata s ohledem na téma migrantů, uprchlíků, muslimů?
Zaplaťpánbůh se objevilo pár politiků, kteří se vymezili vůči nenávisti nebo vůči nenávistným vyjádřením jiných politiků. Na druhou stranu se objevilo pár politiků, kteří se naopak na té nenávistné vlně vezou. Hlas protiváhy bohužel není stále dostatečně slyšet. Je pravda, že pro politika je vyjádření podpory uprchlíkům polibkem smrti. Zodpovědnost politiků je obrovská, bohužel řada z nich si to neuvědomuje, anebo naopak si to uvědomují a zneužívají toho. Každopádně politici mají tu moc předat informace způsobem, který veřejnost přijme.

Nedávno jste iniciovali video „Experiment: Tváří v tvář syrským uprchlíkům“, kde se sledovaly reakce Čechů na herce – syrskou rodinu uprchlíků ze Sýrie na malém českém městě. Jak byste hodnotil reakce Čechů, kteří se s nimi setkali? 
Hodnotím je hodně pozitivně, většina reakcí byla neutrálních, vyloženě negativní reakce kolemjdoucích se tam neobjevily. Chtěli jsme dokázat a ověřit, že většina lidí nemůže být tak špatná jak by se dle internetových diskuzí mohlo zdát. Ne každý musí nabídnout syrským uprchlíkům ubytování doma, jak se to ve videu na konci stalo, ale jde o to neposlat ty lidi do háje, vyjádřit jim aspoň nějakou účast. Video bychom ale uveřejnili i v případě, že by ty reakce byly opačné.

 

Celé číslo bulletinu Slovo 04/2015 najdete ke stažení zde.