Články online

Dejme hlas těm, kdo nejsou slyšet

Deseti příběhů deseti žen z různých koutů světa, které si za svůj domov vybraly Česko, se týkala moje diplomová práce. Setkání s nimi mi potvrdilo, že tyto ženy bourají stereotypy, jež o nich často máme. Jejich příběhy potvrzují, že migrantky nejsou jen pasivní doprovody migrujících mužů, ale ženy s vlastní integritou, jsou v Česku velmi aktivní a zapojují se do fungování občanské společnosti.

V České republice žije necelých 270 tisíc migrantů a migrantek ze třetích zemí – tedy cílové skupiny integračních opatření, které jsou podporovány ze strany ministerstva vnitra a ukotvenyve vládním dokumentu Koncepce integrace cizinců – Ve vzájemném respektu z roku 2015. Koncepce integrace k počtu migrantů uvádí: „Ženy představují významnou skupinu migrantů žijících v České republice. K 31. 7. 2015 jejich počet dosáhl počtu 124 194 osob (46,5 %).“ Koncepce označuje ženy jako „významnou“ skupinu, a jak potvrzují i čísla, rozdíl mezi počtem migrantů a počtem migrantek je zanedbatelný. 

Ve vládních dokumentech a strategiích zaměřených na integraci přehlížíme nebo stavíme migrantky pouze do rolí obětí migrace – nejčastěji se pak mluví a píše o jejich zranitelném postavení spojeném se stereotypními představami o závislosti žen na partnerech. Dalším důležitým prvkem je, že neziskové organizace nabízejí více a více projektů zaměřených specificky na migrantky. Některé projekty genderové stereotypy nabourávají a jiné je naopak potvrzují. Například kurzy vaření a šití nebo nabídka rekvalifikačních kurzů v oborech kadeřnice nebo kuchařka potvrzují genderové stereotypy, že žena by se měla starat o domácnost a vykonávat „ženské“ povolání. Bohužel tyto typy projektů nabízí stále řadaneziskových organizací. 

Aby integrační opatření a projekty dobře fungovaly, je zapotřebí, aby se na jejich vzniku účastnili sami migranti a migrantky. Ti totiž mohou nejlépe sdílet zkušenosti z migrace, integrace do české společnosti a dalších sfér jejich života, což by se mělo stát zdrojem inspirace a dobré praxe. Dát migrantům a migrantkám možnost promluvit – dát jim hlas – a poslouchat je, může být důležitým krokem v jejich emancipaci a integraci. 

Migrace jako vlastní rozhodnutí

Na životních vyprávěních deseti žen jsem ve své diplomové práci představila metodu orální historie a možnosti jejího využití při práci s migrantkami a nabourání stereotypů o nich samotných. Migrantky nejsou jen pasivní doprovody migrujících mužů, ale ženy s vlastní integritou, které jsou v Česku často velmi aktivní a zapojují se do fungování občanské společnosti. V příbězích těchto žen se ukázaly tři různé motivy pro migraci. Prvním motivem (a nejčastěji zastoupeným) byla migrace s rodinou. Migrantka zde ovšem nefigurovala jako pasivní rodinná příslušnice, ale jako ta, která se pro migraci rozhodla společně s rodinou. Druhým příkladem byla migrace za studiem nebo pracovním uplatněním. A třetím motivem bohužel i migrace v důsledku války v zemi původu. 

Nezávisle na výše zmíněných motivech, všechny ženy, které mi vyprávěly svůj příběh, mluvily o migraci jako o svém vlastním rozhodnutí. Samy převzaly zodpovědnost za své životy a nijak se v tomto ohledu tedy nepřiblížily obrazu pasivní migrantky. Kromě výše uvedených socioekonomických motivů je zde však ještě jeden výrazný osobnostní motiv – u více jak poloviny žen souvisela migrace s jejich přechodem do dospělosti a odtržením se od rodičovských vazeb. Socioekonomická nezávislost na partnerech, manželích či rodičích se stala i prioritou pro jejich život v České republice, což potvrzuje respondentka původem z Palestiny: „Na prvním manželovi jsem byla finančně závislá, byla jsem na mateřské a nevydělávala jsem ani vindru a on si mohl dělat, co chtěl, a já jsem musela poslouchat, protože by mi řekl: Já ti nedám peníze. Nezaplatíš jídlo pro děti a co já budu dělat? A teď si to může někdo zkusit říct! To je úplně o něčem jiném. Žena musí být soběstačná, opravdu.“ 

Na začátku jen nekvalifikovaná práce

Pracovní uplatnění se však na začátku pobytu žen v České republice ukázalo jako bariéra. I přes vysokoškolské vzdělání (u devíti žen) se mnoho z nich muselo na začátku živit nekvalifikovanou prací: „I když tam na té lince nepracují nějaké vysokoškolačky, tak některé, s prominutím, s IQ houpacího koně mně nadávaly: Nepotřebujeme tady žebráky, vůbec o to nestojíme. A mě to strašně mrzelo, protože já nejsem žádný žebrák a přijela jsem opravdu kvůli lásce. A to bylo těžké jim to nějak vysvětlit. Ty začátky byly opravdu náročné. Pracovala jsem ve Škodovce a bylo to těžké, jak psychicky, tak i fyzicky“, vypráví žena původem z Ukrajiny, kterou její spolupracovnice nepřijaly mezi sebe. Ona sama měla vysokoškolské vzdělání. 

Nekvalifikovanou práci po svém příjezdu do České republiky ženy-migrantky vnímaly jako jedinou možnost, jak se ekonomicky osamostatnit a začít budovat své pracovní „curriculum vitae“ v rámci českého pracovního trhu. Respondentky, které nekvalifikovanými pracemi prošly, na ně nyní vzpomínají se silnými emocemi. Na druhou stranu jsou nyní všechny úspěšné, pracují na poměrně vysokých pozicích, mají za sebou velké pracovní úspěchy a na práci na začátku se ohlížejí s respektem. S respektem k sobě samým, že to přes všechny obtíže zvládly a vytrvaly. 

Z praxe i z vyprávění žen vyplývá, že mnoho migrujících osob přemýšlí o dočasné migraci – za účelem studia, ekonomického zajištění, ochrany před válkou apod. Po pominutí těchto důvodu pak plánují návrat do země původu. To, že se z dočasné migrace stane migrace trvalá nebo alespoň mnohem delší než byla plánovaná, je časté. Příkladem může být žena, která pracovala na Filipínách jako IT pracovnice a která nikdy neuvažovala o tom, že by v České republice zůstala s rodinou dlouhodobě: „Rozhodně jsme v době, kdy jsme se rozhodovali pro migraci, nevěděli, že deset let poté tady stále ještě budeme. Mysleli jsme si, že tu budeme tak dva roky. A upřímně, já jsem doufala v dvouletý odpočinek od zaměstnání a poté návrat na moji pozici na Filipínách.“

Integrace je obousměrný proces

Všichni odborníci a odbornice i Koncepce integrace uvádí, že integrace je obousměrný proces, na kterém se podílejí migranti i majoritní společnost. Bohužel se většina z mnou zpovídaných žen setkala během svého pobytu s nepřijetím ze strany majoritní společnosti. Místní poměry zarazily ženu původem z Mexika: „Možná je to už nyní trošku více otevřené nebo jsem si už zvykla, jak Češi reagují. Ale ten první rok jsem opravdu měla pocit, že lidi jsou tady hodně zlí a hodně agresivní.“ 

Respondentky si prošly procesem začleňování do české společnosti, který provázely i různé frustrace z nepřijetí. V návaznosti na tyto zkušenosti jsou však všechny nyní otevřené jakékoliv „jinakosti“ a opatrné v unáhleném hodnocení druhých lidí. Tento přístup pak potvrzuje to, že lidé, kteří si sami prošli migrační zkušeností nebo alespoň cestovali do zahraničí na delší dobu, mají mnohem otevřenější přístup k lidem z jiných kultur. Objevování nových lidí, míst a kultur nás může tedy v mnohém obohatit. 

Aktivita se očekává i ze strany přijímající společnosti – ta musí nastavit takové podmínky, aby dávala šanci ženám-migrantkám (a nejen jim) se v novém prostředí uplatnit a stát se jejími právoplatnými občankami. Aby tyto podmínky bylo možné uvést do praxe, musí se v prvé řadě již na jejich definování podílet samotné ženy-migrantky. Ony jsou právě těmi, kdo si procesem migrace a integrace prošly a kdo může přinášet kulturní diverzitu a obohacovat českou společnost o zkušenosti odjinud. V druhé řadě pak musíme intenzivně pracovat i s českou majoritní společností a vzdělávat ji. Nemůžeme po migrantech a migrantkách chtít, aby se mezi nás začlenili, když je mezi sebe nebudeme chtít přijmout a vnímat je jako naše spoluobčany. 

Řada z nich přináší naší společnosti kulturní obohacení. A nejen to. Oni sami se totiž podílejí na tvorbě naší společné občanské společnosti. 

Diplomová práce „Ženy migrantky jako aktivní občanky“ je dostupná na: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/158866/

Text: Pavla Jenková

Facebook Slovo 21

40326723

Vítejte v ČR - adaptačně integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

logo vitejte 2018 500

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

bulletin slovo21 - 3

Slovo 21, z. s.
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
IČ 69343951

 

www.slovo21.cz
www.khamoro.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

facebook icon 325x325   youtube logo

khamoro zaverecna zprava

 

O nás

Slovo 21 z.s. je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Naše práce by se dala rozdělit do dvou hlavních větví – aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku a ty, které se zaměřují na cizince ze třetích států.

Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro - ostatně ten je dodnes nejznámějším projektem Slova 21. Asi nejznámějším cizineckým integračním projektem je neformální setkávání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle, bulletin Slovo pro cizince a o cizincích a projekt Víjejte v ČR. 

Slovo 21 je od počátku organizací, která chce přispět k budování multikulturní společnosti a především k lepšímu soužití kultur nejen v Česku, ale i v Evropě. Slovo 21 neposkytuje sociální služby jako takové. Naší filozofií je aktivovat Romy i cizince a naučit je, jak vybojovat a prosadit svá lidská práva. Zároveň se snažíme bourat zakořeněné předsudky, které lidem jen komplikují život. Bojujeme proti rasismu a xenofobii, snažíme se ochraňovat lidská práva a rozvíjet jejich dodržování a zlepšujeme mediální obraz menšin.

Who are we?

Slovo 21 NGO is a non-governmental non-profit organization, which was established in the year 1999. We have Czechs, Roma and members from various continents working for us. Our work can be divided into two main branches - activities to support the Roma, and activities focusing on foreigners.

Since the beginning, we are an organization which aims at building a multicultural society and mainly at a better coexistence of cultures not only in the Czech Republic, but in Europe in general. Our organization does not offer social services as such. Our philosophy is to activate the Roma and foreigners and to teach them how to fight and stand up for their human rights. Our goal is also to destroy the deeply rooted prejudices, which tend to complicate the lives of many.