Festival arabské kultury v Plzni

Co všechno víte o Arabech, o zemích, kde žijí, o jejich literatuře nebo třeba kuchyni? Zřejmě se vám vybaví beduíni putující pouští, zahalené ženy, korán a barevně dekorované mísy naplněné neidentifikovatelnou krmí provoněnou dálkami.Právě arabská kultura u nás mezi zevrubně poznané kultury nepatří. Pro všechny, kterým jsou dálky Blízkého východu neznámé, anebo je naopak zajímají, je tu Arabfest.

Letos se festival konal od 22. března do 1. dubna v Plzni již po osmé, a tak tradičně během brzkého jara přispěl k osvěžení kulturně vzdělávací scény v západočeské metropoli. Takzvaný Arabfest vznikl jako skromná akce studentů Katedry blízkovýchodních studií při Západočeské univerzitě. Původním záměrem bylo přidat ke klasickým přednáškám a seminářům hodnotu navíc, díky níž by studenti mohli arabskou kulturu vstřebávat i jinak než poslechem reálií na přednáškách. Následující ročníky se ale rozrostly ve skutečný festival nejen od studentů pro studenty, ale také pro veřejnost. 

Jedním z hlavních cílů Arabfestu je představit arabskou kulturu v celé její pestrobarevné škále. Pořádají se odborné přednášky českých a zahraničních hostů, novinářů, spisovatelů a umělců. Program festivalu každý rok nabízí i divadelní, hudební nebo taneční vystoupení, již tradičně ochutnávku či vaření arabských pokrmů, umělecké workshopy, filmy, besedy se zajímavými osobnostmi a výstavy. Samostatnou kapitolou je Velký sobotní program poskytující návštěvníkům vše zmíněné v jeden den a na jednom místě. Návštěvníci se tam také ocitnou přímo na arabském trhu, kde se mísí všechny možné barvy i chutě, jež ukazují jednu z mnoha tváří orientálního bazaru. I letos sloužil tento „festival ve festivalu“ jako místo setkávání. Kromě vůní jasmínu a palestinského falafelu linoucí se z hlavního tržiště, vytvořili pořadatelé atmosféru blízkovýchodních zemí i díky online spojení přímo s obyvateli Ománu, Egypta a Maroka. Závěrem celého odpoledne proběhlo působivé vystoupení koncertního dua Tareqa Jundiho a Nassera Salameha, kterým se povedlo rozezpívat krajany a zanechat v posluchačích nezapomenutelný zážitek. 

Loňský ročník cílil především na důležitost osobního setkání a, jak podtitul „Spolu“ napovídal, hlavním tématem bylo umění dialogu, společného úsilí a osobní zkušenosti. Letos organizátoři navázali na minulá setkávání, ovšem tentokrát s mottem „#online“. Nenechte se mýlit tímto zkratkovitým názvem stěžejního tématu festivalového ročníku číslo osm. Odkazuje sice na dobu zrychlení globálního světa propojeného pomocí sociálních sítí, ale nezavrhuje osobní kontakt a sílu rozhovoru tváří v tvář.Často se sociálním sítím vyčítá šíření nepravdivých zpráv a vytváření takzvaných sociálních bublin. Nicméně sociální síť přináší hlavně aktuální informace přímo z místa dění v reálném čase a dává možnost lidem vyslovit své názory, obavy, šířit vlastní poselství… 

O hoaxech, tedy klamných zprávách, podal výmluvné svědectví film Aminin profil promítaný v rámci ArabFILMfestu. Vyprávěl o neexistující blogerce, která reflektuje syrskou válku, jež ovlivnila několik osudů na různých místech světa. 

Nejen že se jedná o aktuální společenský fenomén postihující skutečně celý svět, ale hoaxy měly a stále májí určitý vliv na blízkovýchodní dění. Nakolik je tento vliv zásadní, a to především v otázce spuštění revolucí Arabského jara, je otázkou, kterou se v arabfestové debatě snažili otevřít sociolog Jan Daniel a analytik Jan Veselý. Palčivým problémem naší společnosti je v současnosti rovněž šíření nenávisti po síti. V debatě „Šíření nenávisti po síti“ odhalil jeden z hostů, Lukáš Houdek z projektu HateFree Culture, kdo je obětí a kdo agresorem nenávisti šířené v kyberprostoru. Druhý z diskutujících, Zbyněk Tarant z Katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity, promluvil o anonymitě internetového prostředí. Ta poskytuje doslova ráj pro všechny „hejtaře“. A kromě konkrétních lidských příběhů týkajících se dopadů kyberšikany a informací o nástrojích našich oblíbených požíračů volného času, které nás více a více uzavírají do dobrovolné sociální bubliny, hovořil i o postupném opouštění anonymních nor uživatelů. Právě ochota sdělit světu pod vlastním komentářem „kdo jsem“ vnesla do internetových diskuzí další dimenzi. Tedy zatímco dříve se lidé vůči uprchlíkům, muslimům a dalším marginalizovaným skupinám vyjadřovali spíše hromadně, chráněni masou, nyní se již neobávají vydat se do „boje“ za obranu takříkajíc vlasteneckých hodnot sami za sebe. Arabfest z podstaty věci zastává spíše smířlivé postoje vůči každému, kdo se jen trochu odlišuje, především chce ale ukázat, že diskutovat se dá i slušně a bez nenávisti. Etiketou HateFree Fest se pořadatelé pyšní rádi, ačkoliv sami mnohdy čelí nástrahám volného toku nenávistných komentářů na svých stránkách. Každé takové jednání, ale i hlasy těch, kterým je bližší spíše lidskost a zdravý rozum, je utvrzují ve víře, že pořádat Festival arabské kultury má smysl. 

Arabfest si klade za cíl nejenom šířit osvětu a otevírat široké veřejnosti dveře do toho „jiného“ světa, ale také jít s dobou. A proto si každý rok vybírá jiné zaměření a jiná témata, která jsou aktuální. Za nejdůležitější organizátoři považují skutečně se setkat s  realitou. Letos byl program protknutý onou myšlenkou jednoho online světa, ale i tak jste si mohli nad šálkem marockého mátového čaje a miskou libanonského salátu tabouleh naživo poklábosit přímo se studenty z Česka i Maroka, s nadšenci, kteří často navštěvují nejrůznější místa Blízkého východu, anebo s lidmi původem z Orientu, a to jak o nástrahách internetu a světa sociálních sítích, tak třeba o nejoblíbenější sbírce arabských básní. Stejně jako vloni se i letos na Arabfestu hojně debatovalo a v tom je právě ono kouzlo a umění žít spolu. 

Tak letos ještě online a příští rok i na viděnou!

 

Text: Michaela Vaňková