Příběhy žen migrantek v Česku - Dejme hlas těm, kdo nejsou slyšet II

Občanská společnost se v Česku rozvíjí teprve od devadesátých let minulého století a ani po osmadvaceti letech nestojí na pevných základech, které by ji podržely i při větších otřesech. Povinností nás všech by měla být snaha o budování a ochranu občanské společnosti. A když píši o nás všech, myslím tím všechny, kdo v Česku žijí – tedy i migranty a migrantky.

Občanská angažovanost je nástrojem změny

Občanská společnost je koncept, který dává občanům a občankám prostor k tomu, aby se aktivně podíleli na fungování a dění ve státě, ve kterém žijí. A to může každý z nás pouze tak, že bude aktivní. V poslední době má označení „aktivisti a aktivistky“ poněkud pejorativní nádech. Aktivismus je však nástrojem, který vede ke sdělování vlastního názoru, upozorňování na společenská témata a vyjádření aktivního přístupu k jejich řešení nebo alespoň hledání řešení. Aktivní přístup k dění ve společnosti je cestou, jak společnost posouvat k lepšímu.

Problémem české společnosti je nízká míra angažovanosti, což potvrzuje například dva roky starý výzkum o občanské angažovanosti v Česku (Občanská angažovanost 2015. Mapa české společnosti z hlediska občanské angažovanosti – Centrum občanského vzdělávání). Občanská angažovanost je mezi občany ČR okrajovou záležitostí a týká se pouze cca 45 % české populace. V tomto výzkumu byli sledováni pouze čeští občané a občanky, tedy lidé, kteří disponují českým státním občanstvím. Je otázkou, jaká by byla míra občanské angažovanosti, kdyby se ve výzkumu zkoumali i v Česku pobývající migranti a migrantky. Z mého výzkumu pro diplomovou práci Ženy migrantky jako aktivní občanky vyšlo najevo, že všechny mé respondentky jsou ve společnosti aktivní a aktivismus berou jako svoji „občanskou“ povinnost i přes to, že občankami ČR ještě nejsou.

Ženy migrantky jako aktivní občanky

V diplomové práci jsem se zabývala pojmem aktivní občanství a jeho ukotvením v české společnosti, jeho naplňováním v rámci každodenních životů deseti migrantek. Koncept aktivního občanství je v Česku stále nový a také často chybně spojovaný s možností volit a být volen/a. Aktivní občanství však není zaměřeno pouze na sféru politickou, z které by v tomto případě byli vyloučeni migranti a migrantky nemající volební právo. Aktivní občanství se naopak může projevovat ve veřejné, politické i privátní sféře – každá sféra má tak své důležité místo ve společnosti a měla by být tedy společensky uznána. Své pojetí aktivního občanství shrnula respondentka z USA: „Aktivním občanstvím může být hodně věcí. Pro mě je to to, že jsem členkou lokální komunity a dělám něco obohacujícího pro tuto komunitu.“

Všechny mnou oslovené respondentky se dají označit za aktivní občanky – žijí v České republice, zajímají se o dění kolem sebe a samy přispívají různými způsoby k rozvoji společnosti. Ani jedna z těchto žen však nevnímá své aktivní bytí a jednání ve společnosti jako něco neobvyklého a nestaví ho tak do pozitivního světla. Je to pro ně automatická činnost. Příkladem je respondentka z Mongolska, která je zaměstnaná v neziskovém sektoru a ve svém volném čase se snaží pomáhat lidem i jinak (např. jako dobrovolnice při povodních nebo finančními příspěvky pro potřebné): „Ale člověk to bere fakt tak automaticky, že je tam něco, co se stalo, tak je potřeba tam pomoct. Jak můžeš! Jak je ve tvých možnostech.“ 

Všechny respondentky jsou, i přes všechny bariéry, které by jim v začlenění mohly bránit (pobytová legislativa, jiné státní občanství apod.), v české společnosti aktivní. Respondentky se angažují v rámci různých občanských aktivit (dobrovolnictví, charita, demonstrace, práce v NNO aj.) a přispívají k rozvoji komunit na lokální úrovni. Respondentky však působí i v privátní sféře svých domovů, kde se starají jak o své současné rodiny v Česku, tak i o rodinné příslušníky žijící v rodné zemi.

Integrace je výzvou pro nás všechny

Proces integrace v sobě zahrnuje i přejímání kulturních a společenských vzorců žitých v rámci majoritní společnosti. Migrantky mohou v rámci integrace přijímat znevýhodněné pozice žen v přijímající společnosti za své (např. nízké zastoupení žen v politice, nižší platy, nedostatek mateřských škol, diskriminace na základě pohlaví, rasy, věku atd.), místo toho, aby ony mohly být hybnou silou ke změnám v přijímající společnosti. Na straně přijímající společnosti je nastavovat takové podmínky, aby dávala šanci ženám migrantkám se v novém prostředí uplatnit a stát se jejími právoplatnými občankami. Aby tyto podmínky bylo možné uvést do praxe, musí se již na jejich definování podílet samotné ženy migrantky. Hlasy migrantek musí být slyšet a společnost je musí poslouchat! 

(Diplomová práce „Ženy migrantky jako aktivní občanky“ je dostupná na: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120192339)

Text: Pavla Jenková