Populace Česka i Evropy roste díky imigraci

Ptal se: Jan Schroth

„Populace Česka i Evropy roste díky imigraci“, říká demograf Tomáš Sobotka z rakouského demografického centra, který přednášel na letošní letní škole migrace. Na přelomu srpna a září se uskutečnil již devátý ročník letní školy migračních studií, kterou organizuje Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) společně s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy.

Na Albertově týden diskutovala více než stovka studentů ze šedesáti zemí světa. Vedle klíčového tématu integrace přednášeli zahraniční i domácí odborníci také o migraci a rozvoji, environmentální migraci, boji proti obchodování s lidmi, migraci a genderu nebo vztahu mezi migrací a ekonomikou. Jako jednu z nejzajímavějších ocenili studenti a mladí profesionálové přednášku Tomáše Sobotky z vídeňského Wittgensteinova centra pro demografii a globální lidský kapitál.

Bývalý absolvent Přírodovědecké fakulty UK, který se dnes věnuje výzkumu demografie na rakouské Akademii věd, se ve své přednášce dotkl i souvislostí mezi populačními změnami a integrací přistěhovalců. Právě dobrá integrace je podle něj klíčová k tomu, aby se Evropa lépe vyrovnala s přistěhovalectvím a využila jeho potenciálu, což platí i pro Českou republiku. Demografickým problémem Evropy podle něj není zahraniční migrace, ale velké rozdíly v populačních trendech mezi jejími jednotlivými regiony. Poznatky z výzkumů detailněji popsal v rozhovoru pro bulletin.   

Na letní škole, podobně jako ve vašich článcích, jste poukazoval na mýty spojené s migrací a demografií. Evropa má podle vás reálně jiné problémy než snižující se počet obyvatel a údajnou budoucí převahu muslimů. Není tedy pravdou, že náš kontinent vymírá a vylidňuje se?

Pokud se zaměříme na vyspělejší země Evropy, tak nelze hovořit o nějakém výraznějším vylidňování či vymírání. Většina evropských zemí má nízkou porodnost, zároveň jsou ale jejich populační trendy ovlivněny migrací a prodlužující se délkou života. Evropská unie v současné podobě zaznamenala ve své historii populační ztrátu jediný rok, v roce 2011. Její populace dlouhodobě roste. Za posledních deset let o 12 milionů na 512 milionů. I některé země s dlouhodobě velmi nízkou porodností včetně sousedního Rakouska, Španělska nebo Švýcarska zaznamenávají vytrvalý populační růst. Kontinent skutečně stárne, ale výraznější populační ztráty se odehrávají na jeho periferii, zvláště v jihovýchodní a východní Evropě, kde je nízká porodnost kombinovaná se stěhováním mladších lidí do bohatších zemí. 

A může nízkou porodnost Evropanů nahrazovat migrace dlouhodobě?

Současná evropská porodnost, v průměru 1,6 dítěte na jednu ženu, je o půl dítěte na jednu ženu pod hranicí, která je nutná pro dlouhodobé zachování stabilního počtu obyvatel bez započtení vlivu migrace či prodlužování života. Unie „potřebuje“ čistý přírůstek kolem 650 tisíc migrantů za rok, aby vyrovnala dlouhodobý úbytek obyvatel v důsledku nízké porodnosti. Po roce 2000 jsou migrační přírůstky v průměru zhruba dvojnásobné. Počet obyvatel v bohatších zemích Evropy tedy bude pravděpodobně nadále růst, což je dlouhodobě největší překvapení v evropském populačním vývoji. Ještě před dvaceti lety předpovídaly mnohé prognózy výrazné populační úbytky v Německu, Rakousku či v zemích jižní Evropy.

Jakou roli hraje migrace z hlediska populace Česka?   

Letos přesáhl počet registrovaných cizinců půl miliónu, ve srovnání s pouhými 78 tisíci v roce 1993. Česká republika se v posledních 25 letech stala imigrační zemí a díky migraci též poslední dobou mírně roste celkový počet obyvatel, čímž se Česko též odlišuje od ostatních postkomunistických zemí včetně dalších zemí Visegrádské čtyřky. Češi se také stěhují do zahraničí v mnohem menší míře než Poláci či Slováci. Zároveň se do Česka stěhují lidé ze Slovenska, dalších středo- a východoevropských zemí, především z Ukrajiny, ale také z Vietnamu. V současnosti je jeden sňatek z deseti uzavřen s nevěstou či ženichem s cizí státní příslušností, případně mezi dvěma cizinci žijícími na území ČR. Dlouhodobě rostoucí počty a podíly cizinců v ČR ukazují, že česká populace pozvolně ztrácí svůj extrémně homogenní etnický charakter, který získala po vyvraždění židů během druhé světové války a po poválečných deportacích Němců. 

Dá se již nyní odhadovat, jaký vliv má na evropskou populaci, případně některé státy, tzv. uprchlická krize? 

Z hlediska celoevropské migrace, kdy v období od roku 2000 do roku 2016 EU získala 20 miliónů lidí, tedy 1,2 miliónu za rok, nemá nedávná „krize“ výraznější dopad na dlouhodobé trendy. V letech 2014–2016 zaznamenala unie 3 milióny žádostí o azyl. Mnohé z nich byly zamítnuty, ale i kdyby všichni žadatelé získali azyl, jejich počet představuje pouhých 0,5 % evropské populace. 

Nicméně většina uprchlíků v Evropě směřuje do několika málo zemí, především Německa, Švédska, Rakouska, a v posledních letech též do Itálie a Řecka. To jsou země, které se musí vyrovnat s některými průvodními jevy včetně poměrně nízké kvalifikace uprchlíků (především u těch z Afghánistánu a subsaharské Afriky), jejich kulturní odlišnosti, nízké emancipace žen a také výrazné převahy mužů mezi mladšími uprchlíky. To bude hrát roli při jejich integraci.  

Odkud dlouhodobě přichází většina imigrantů do Evropské unie?

V první řadě je složení přistěhovalců v jednotlivých zemích velmi rozmanité, ovlivněné jazykovou podobností, imigrační politikou, geografickou blízkostí, rozdíly v ekonomické prosperitě, v otevřenosti pracovního trhu či historickými vazbami mezi jednotlivými zeměmi. Demografické změny ve většině států EU nejsou primárně způsobeny migrací z Afriky nebo Asie, ale pohyby v rámci kontinentu. Do ekonomicky vyspělejších zemí se stěhují hlavně lidé z východní a jihovýchodní Evropy, a to jak ze zemí, které jsou v EU, tak například ze Srbska, Bosny a Hercegoviny či Ukrajiny. Z mimoevropských zemí přicházelo v posledních letech vedle syrských uprchlíků nejvíce migrantů z Indie (půl milionu v letech 2010–2016), Maroka, Pákistánu a Bangladéše, ale také čtvrt milionu Číňanů a podobný počet Američanů. 

Které unijní státy tedy podle vás budou mít v budoucnosti více obyvatel a které naopak výrazně méně? 

V tomto ohledu je v Evropě stále zřetelný předěl mezi postkomunistickými státy a zbytkem Evropy. Populace na západě dlouhodobě roste, přičemž v některých zemích, například v Norsku, Švédsku, Rakousku, Španělsku či Británii dochází v posledních dvou desetiletích k mnohem rychlejším populačním přírůstkům, než předpokládaly dřívější prognózy. Naopak východ kontinentu se dlouhodobě a místy výrazně vylidňuje a tato tendence bude pravděpodobně pokračovat i v příštích desetiletích, zvláště v chudších zemích. Podle projekcí, připravených mými kolegy z Vídeňského demografického institutu, má pět evropských zemí – Chorvatsko, Bulharsko, Lotyšsko, Litva a Moldavsko – zaznamenat do roku 2050 úbytek obyvatel přesahující 20 %.  

Z tohoto schématu se vyčleňují pouze tři země bývalého východního bloku, ve kterých dlouhodobě převažuje počet přistěhovalých nad počtem vystěhovalých, a to Česká republika, Slovinsko a Rusko. 

Dalším mýtem je podle vás názor, že evropské obyvatelstvo je nahrazováno rychle rostoucí muslimskou komunitou. Proč tomu tak není? 

Tento mýtus kombinuje dvě zkreslené představy o muslimské komunitě v Evropě. Ta první je, že muslimové dominují evropské migraci a populaci. Přestože je složení migrantů v jednotlivých evropských zemích velmi pestré, ve většině evropských států jsou migranti z muslimských zemí v menšině. V EU byl v roce 2016 počet muslimů v průměru 4,9 % a například v sousedním Německu to bylo přes 6 %. Pouze dvě evropské země, Albánie a Kosovo, mají z historických důvodů převahu muslimského obyvatelstva.   

Druhá zkreslená představa je, že evropští muslimové mají velmi vysokou porodnost. Ve skutečnosti je dnes jejich porodnost poměrně nízká, podle odhadu Pew Research Centre je to v EU kolem 2,6 dítěte na ženu (v Německu 1,9). To je o jedno dítě více, než je průměr, ale protože se přistěhovalci v dalších generacích přizpůsobují, měla by muslimská porodnost v Evropě klesat. A mimochodem islám, na rozdíl od mnohých křesťanských církví, nemá negativní postoj k používání antikoncepce. Mezi evropskými muslimy jsou poměrně velké rozdíly v porodnosti, přičemž u vzdělanějších a lépe integrovaných skupin, například z Turecka, Tuniska, Indonésie, Íránu, ale také z Bangladéše, dnes dominuje dvoudětný model rodiny. Někteří méně vzdělaní muslimové z chudých a tradičnějších společností, například ze Somálska či Afghánistánu, mají sice poměrně vysokou porodnost, ale zároveň tvoří jen menšinu evropských muslimů.   

A co muslimové u nás? 

Česko patří mezi evropské země s nejnižším podílem muslimů a i podle nejvyšších odhadů se jen

jeden z 500 obyvatel v ČR hlásí k islámu. Česko nemá bližší vazby na žádnou zemi s převahou muslimského obyvatelstva, odkud by mohl přijít větší počet přistěhovalců. Politický ohlas protiislámských stran v ČR je tedy stejně absurdní, jako kdyby v Česku uspěla politická strana slibující vyhnání krokodýlů z Vltavy. 

Ve vaší přednášce jste hovořil také o rostoucí migraci do měst. Můžete srovnat Prahu a Vídeň, tedy dvě města, která znáte asi nejlépe?  

V dnešní globalizované éře se do velkých měst často koncentruje ekonomická aktivita, úspěšné firmy, talentovaní a vzdělaní lidé. Z hlediska populačního vývoje mají metropole často nízkou porodnost, přísun mladých přistěhovalců však výrazně omlazuje jejich populační strukturu a zpomaluje populační stárnutí. Vídeň je toho typickým příkladem. Zatímco do 70. let zde obyvatelstvo rychle stárlo a ubývalo v důsledku nízké porodnosti, v současnosti roste díky migraci rychlým tempem a město prosperuje. Praha v menším měřítku kopíruje Vídeň. V posledních deseti letech její populace roste díky přistěhovalým a každý sedmý obyvatel Prahy má cizí státní občanství.