Články online

 

Stránky jsou v rekonstrukci...

Website under reconstruction…

Ani ťuk česky aneb integrační pohlednice

 

„U nás v Integračním centru pro cizince se toho hodně děje“, říká sympatická drobná dáma. A protože ví, že vyslovit její jméno Ojunčimeg není žádná hračka, s úsměvem dodává: „Říkejte mi Ojuna“. Jméno je dobře známé všem mongolským klientům Centra na podporu integrace cizinců pro Liberecký kraj – kontaktní místo Česká Lípa.

Text: Goranka Oljača

To dopoledne jich tam bylo kolem deseti včetně dětí, které si v klidu hrály, dokud jejich maminky nepřišly na řadu. Paní Ojuna, profesí inženýrka chemie, už 8 let pracuje v Centru jako tlumočnice, ale vyzdvihuje především sociální a právnické poradenství. „Nejdůležitější jsou kurzy češtiny, konají se šestkrát týdně,“ zdůrazňuje pyšně první a nejznámější Mongolka v České Lípě.

 

Doba, kdy ve městě byla jedinou Mongolkou a dalšími cizinci byli jen jedna Kubánka a Ind, je dávno pryč. „Před 37 lety to bylo staré malé město a nové sídliště se teprve začalo stavět, stejně jako základní škola na Špičáku a nemocnice. Nic tu nebylo, tak jsem brečela a říkala manželovi, že tu nechci bydlet“. Manžel slíbil, že se přestěhují, a paní Ojuna je dnes šťastná, že slib nedodržel. Usmívá se při vzpomínce na své začátky, když si naivně myslela, že rychle zapadne do zdejší společnosti. Nepočítala s tím, že Češi „neradi cizince“ a že bude muset bojovat. „Abys získal nové kamarády, musíš být nejlepší v tom, co děláš, mít hodně trpělivosti, vždy dobrou náladu a nedbat na malichernosti,“ shrnuje svou zkušenost.

 

 

Co po kurzu?
„Vítejte v České republice“, to je název kurzu, který v současnosti poskytuje základní informace o českém prostředí nově příchozím Mongolům. Přesto mají řadu problémů – přináší je běžný život města, ve kterém nemají zázemí. To se jim pokouší nahradit paní Ojuna vlídnými slovy, přijetím, pochopením a své úkoly se snaží plnit i firma Adient, kde většina z nich pracuje.   

 

„Minulý rok jsem hodně pomáhala sloučit rodiny. Jsem ráda, že jsem všechny děti umístila do škol a školek.“ Děti musí podle zákona nastoupit do stejné třídy, do které chodily v Mongolsku, a tak se hned po příjezdu, s nulovou znalostí českého jazyka, ocitají rovnou ve víru zdejšího vzdělávacího systému. Podle slov Ojuny Presové by moc pomohl nějaký nultý ročník, kde by se nejprve naučily česky. Vzhledem k tomu, že je v českolipských školách kolem 500 mongolských dětí, není těžké si představit, jak je to obtížné i pro učitele.

 

„V tomto roce bude hodně lidí skládat zkoušky z češtiny pro trvalý pobyt, tak jsem zvědavá, jak se jim to podaří. Je jasné, že ne všichni umí česky. Jedni odcházejí, druzí přicházejí, naučí se trochu česky a také odchází. Pořád je to takhle dokola, cirkulace je velká,“ vysvětluje Ojuna Presová koloběh nejpočetnější migrantské komunity v České Lípě. „Někteří jsou mladí a jenom zkoušejí, jestli tu práci zvládnou. Někteří, většinou ti s rodinami, si určitě přejí zůstat, normálně žít. Jiní mají za cíl získat trvalý pobyt, aby pak mohli jít jinam do Evropské unie a tam pracovat.“

 

 

Stát a ustát
Marketingová manažerka Ariunaa Togofu, kterou jsem potkala v Integračním centru, žije v České Lípě už pátým rokem. Teď je na mateřské dovolené, převážně se zabývá dvěma malými dětmi, předtím pracovala tři roky jako šička autopotahů. „Není to moc těžké, ale je náročné celých osm hodin stát a šít,“ popisuje práci, která probíhá ve třech směnách. Její manžel, přestože má vysokou školu, se také nevyhnul šití potahů. Vypráví mi o tom, jak Mongolové kamarádí jen mezi sebou a mají hodně sportovních turnajů, oblíbené jsou prý basketball, volejbal nebo ping pong. S Čechy téměř nekomunikují. „Moje čeština není tak dobrá, proto nemám české kamarádky,“ přiznává s trochu smutným výrazem. Znalost češtiny ovlivňuje i možnost získat jinou práci. „Nemám v úmyslu celý život šít autopotahy a doma dostanu alespoň práci podle svého vzdělání,“ maluje si optimisticky budoucnost Ariunaa Togofu, když mi vysvětluje, proč rodina plánuje návrat do Mongolska. V tomto případě se zdá, že ani rodina, ani koupený byt v České Lípě nestačí k trvalému začlenění.

 

Vadí – nevadí
A jak na to všechno nahlíží čeští občané České Lípy? Vnímají, že se komunita Mongolů rozrostla? Podle údajů Ministerstva vnitra žilo k 30. září 2019 v České Lípě 1682 Mongolů, z toho mělo přechodný pobyt 986 a 696 povolený trvalý pobyt.

 

V parku poblíž řeky potkávám studentky obchodní akademie, jak si užívají letošních posledních slunných dnů. „Nevadí mi, beru je jako normální občany, ačkoliv se dorozumíme jen občas. Hodně lidí ze starší generace si stěžuje, že je jich tady moc, ale já si to nemyslím. Oni naopak pomáhají naší ekonomice,“ tvrdí jedna z nich. Babička, která si také v parku užívala hezké počasí, si vůbec nepostěžovala. Naopak: „Tam, co je ADRA, se oni učí česky. Já špatně zvládám schody, jsem na vozíčku a oni mi vždycky pomáhají. I děti. Moc mi nerozumí, asi umí jenom základy češtiny. Nemůžu si na ně stěžovat. Jsou ochotní, milí, laskaví. Mají tam i různé aktivity, jednou pozvali nás, co tam bydlíme, uvařili svoje jídla, ukázali nám svoje kroje.“

 

Zaměstnanci knihkupectví mi tvrdili, že je Mongolové navštěvují jenom při nákupu učebnic a příruček. Mongolové prý bydlí jinde a v centru se téměř nezdržují. Naopak muž, který je potkává běžně v práci, s nimi komunikuje normálně, pokud umí česky. „Povětšinou jsou slušní, kolikrát více než Češi. Jsou pracovití a nepřijde mi, že by ve městě dělali nějaké výtržnosti. Na to jsou tu jiní.“

 

„Oni se nedorozumí. Nad námi bydlejí a neumí ani ťuk česky,“ říká dáma středního věku. Uznává, že „jejich patnáctiletý syn mluví krásně.“ Nejmladší účastník rozhovorů ale oponuje: „V naší první třídě jsou dva Mongolové, ale neumí česky. Vůbec. Nehraji si s nimi a vadí mi, že stále mluví mongolsky.“ Anketu končím v památkové zóně na skvostném náměstí. Hezky mu sluší zlaté babí léto stejně jako umírněnost názorů na komunikaci s Mongoly.

 

 

Spolu, nebo vedle sebe?
Obraz integrace Mongolů zatím není plný zářných barev. Jak se Mongolové vyrovnávají s tím, že těžce zapadají do českého prostředí, neintegrují se rychle? Trápí je to? Ojuna Presová nabízí svou představu: „Mongolská povaha je odolná. Oni jsou kočovníci, pro ně nejsou cestování a stěhování problémem. Přijedou, pracují, najednou všechno zabalí a řeknou, že tady nechtějí být, jedou domů. Pro ně je rodinný vztah důležitý. Jakmile se dozví, že jsou tatínek nebo maminka v Mongolsku nemocní, jsou schopní ve chvíli sebrat věci a odjet. S tím mají hodně problémů v práci. Neomluví se, odjedou kamkoliv na dva tři dny – to je podle nich jedno. Na druhou stranu musím říci, že se velice rychle učí, jsou šikovní v práci a takoví srdeční. Jenom se jim nechce moc učit česky, ani moc času na to nemají. Problém je, že komunikují a kamarádí se jen mezi sebou. Doufám, že to časem vyřešíme.“ Jistě, prospěje i to, že dost mladých Mongolů už studuje na vysokých školách a že se přirozeně navazují dlouhodobé kontakty. Takže jednou v České Lípě budou mongolští doktoři, inženýři ekonomie, zdravotní sestry nebo architekti. Současný obraz spíš odráží fakt, že cirkulární pracovní migrace není základem začleňování do české společnosti. Integrace totiž vyžaduje čas a oboustranné úsilí. A pouhá pohlednice by na její popis nestačila.

 

Všechny články z nového bulletinu Slovo si můžete přečíst zde: Bulletin Slovo 4/2019

slovo 4 19 web-nahled

Facebook Slovo 21

40326723

Vítejte v ČR - adaptačně integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

logo vitejte 2018 500

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

slovo 4 19 web-nahled

Slovo 21, z. s.
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
IČ 69343951

 

www.slovo21.cz
www.khamoro.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

facebook icon 325x325   youtube logo

khamoro zaverecna zprava

 

O nás

Slovo 21 z.s. je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Naše práce by se dala rozdělit do dvou hlavních větví – aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku a ty, které se zaměřují na cizince ze třetích států.

Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro - ostatně ten je dodnes nejznámějším projektem Slova 21. Asi nejznámějším cizineckým integračním projektem je neformální setkávání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle, bulletin Slovo pro cizince a o cizincích a projekt Víjejte v ČR. 

Slovo 21 je od počátku organizací, která chce přispět k budování multikulturní společnosti a především k lepšímu soužití kultur nejen v Česku, ale i v Evropě. Slovo 21 neposkytuje sociální služby jako takové. Naší filozofií je aktivovat Romy i cizince a naučit je, jak vybojovat a prosadit svá lidská práva. Zároveň se snažíme bourat zakořeněné předsudky, které lidem jen komplikují život. Bojujeme proti rasismu a xenofobii, snažíme se ochraňovat lidská práva a rozvíjet jejich dodržování a zlepšujeme mediální obraz menšin.

Who are we?

Slovo 21 NGO is a non-governmental non-profit organization, which was established in the year 1999. We have Czechs, Roma and members from various continents working for us. Our work can be divided into two main branches - activities to support the Roma, and activities focusing on foreigners.

Since the beginning, we are an organization which aims at building a multicultural society and mainly at a better coexistence of cultures not only in the Czech Republic, but in Europe in general. Our organization does not offer social services as such. Our philosophy is to activate the Roma and foreigners and to teach them how to fight and stand up for their human rights. Our goal is also to destroy the deeply rooted prejudices, which tend to complicate the lives of many.