Články online

 

Stránky jsou v rekonstrukci...

Website under reconstruction…

Předsudky očima národů

 

Určité předsudky vůči jiným národům se najdou všude. Můj česko-syrský původ a časté cestování mi ovšem dalo příležitost prozkoumat je z nečekaných úhlů. Co si Češi myslí o arabském světě je celkem známo, ale má česká babička mi to pomohla zasadit do historického kontextu. Za jejího mládí ještě neměli Padesát odstínů šedi, a tak kolegyně v práci uspokojovaly své sado-maso fantazie hlasitým předčítáním příšerných románků, v kterých většinou zlý, tmavý a neuvěřitelně bohatý (a pravděpodobně i sexy) Arab unese blonďatou křesťanskou pannu do svého harému, kde ji nechá pro své potěšení mučit. S podobným tématem se setkal po čtvrt století i můj syrský otec, který přijel do Prahy studovat medicínu. Kolegyně se mu po letech svěřila, jak jí rodiče málem zakázali studovat, když zjistili, že má spolužáka Araba. Prý měli strach, že by ji mohl unést do svého harému. Myšleno smrtelně vážně. V sedmdesátých letech dvacátého století.

Koutek Samíry Sibaiové


Moje babička i tátova kolegyně byly ovšem inteligentní, vzdělané ženy, které dokázaly korigovat své názory tváří v tvář novým faktům. Na některé lidi si ale takové bezvýznamnosti jako fakta nepřijdou. Setkala jsem se s tím poměrně brzy. Bylo mi asi dvanáct, byli jsme v Česku na prázdninách a jeli jsme k známým na vesnici. Bavila jsem se s jejich o dva roky starší dcerou, která náš rozhovor zahájila slovy: „To já bych teda nechtěla žít v tom harému.“
Už jsem měla nějaké zkušenosti, tak jsem jí vysvětlila, že v harému tedy rozhodně nežiji. Pak jsme se bavily o škole, o kamarádech, o výletech, porovnávaly jsme zážitky, ukazovaly jsme si fotky… A nakonec se se mnou loučila se slovy: „No ale stejně bych nechtěla žít v tom harému.“ Po této časné zkušenosti by se dalo říct, že některé výplody na českých diskuzních fórech v době uprchlické krize mě sice rozesmutnily, ale nepřekvapily.
Na druhou stranu má arabský svět vlastní předsudky, týkající se evropských zemí (do nichž jsou jaksi zahrnuty i Spojené státy). Na začátku let devadesátých, kdy byla Sýrie ještě dost informačně izolovaná od světa, se člověk taky dozvěděl zajímavé věci. Po sdělení, že jedeme na prázdniny do Česka, mi bylo kamarádkou oznámeno: „Do Evropy, tam bych nechtěla. Sotva vylezeš z letadla, tak tě podříznou a ukradnou ti peněženku.“


Představa Západu jako amorální společnosti topící se v násilí, alkoholu a drogách byla ještě umocněna popularitou laciných hollywoodských akčních filmů, toho času představujících pro spoustu lidí jediný zdroj informací. Arabské seriály se zase hemžily tragickými postavami ubohých manželů, kterým zlá evropská manželka unesla děti do Evropy (aby z nich vychovala drogově závislé prostitutky, jak už to tak v Evropě bývá) a kteří dramaticky pronášeli věty typu: „Děti cizinky budou vždycky patřit cizince.“


Tohle mě někdy štvalo, ale daleko horší byl ten další trend, co nastal po rozpadnutí Sovětského svazu. Do nočních podniků na Blízkém východě totiž začaly být ve velkém dováženy dívky z východní Evropy, což umocnilo pohled na tuto oblast jako na zoufale chudou. A stejně jako průměrný Čech moc nerozlišuje mezi Saudem a Syřanem, tak průměrný Arab nerozlišuje mezi Českem a Ruskem. Ještě si pamatuji na jeden mimořádně trapný rádoby komediální seriál, v němž si protagonista přiveze manželku z Ruska, a ta se celou dobu cpe steaky, protože (hahaha) v Rusku si nemůžou dovolit jíst maso a (hahaha) hladová Ruska se přijela do Sýrie nažrat (přičemž Rusku hrála Češka). Tenhle pohled na věc je taky jeden z důvodů, proč dnes Syřani utíkají na Západ, ne na Východ.
Že se takhle špatně znají národy od sebe vzdálené, jako jsou Češi a Arabové, je celkem pochopitelné. Zarážející ale je, kolik předsudků vůči sobě navzájem mají i Evropané. Češi znají své stereotypy, co se týče ostatních. Uvědomují si ale, jak na ně hledí někteří sousedé? Poprvé mě takto urazil můj jinak oblíbený německý spisovatel Remarque. V knize Černý obelisk jedna ženská postava vysvětluje svůj ryze prospěchářský přístup k mužům tím, že má českou babičku. V detektivce Maigret a jeho mrtvý zase ve Francii řádí gang česko-slovenských emigrantů, který vraždí a mučí lidi. A nejen to, všichni tři muži v gangu spí s jeho jedinou ženskou členkou, jež je popsána jako nádherná a divoká (má na starosti především to mučení), a ve chvíli, kdy zrovna nepodřezávají nevinné Francouze, se věnují pouze obžerství, popíjení a souložení, neboť (dle Maigreta) museli projít peklem bídy. Tak nevím, Češi, poznáváte se?


Člověk by si mohl říct, že se jedná o špatnou informovanost z doby před internetem. Když jsem však byla nedávno na výletě ve Francii a přihlásila se tam na dotaz domorodců k národnosti české (byla jsem s českým zájezdem), dostalo se mi pomrkávání a poznámek typu: „Czech girls like to party!“ Podobnou zkušenost má i moje česko-syrská kamarádka z Německa. Ze začátku se prohlašovala za Češku, protože se bála islamofobie. Reakcí bylo taktéž přisprostlé pomrkávání a chichotání, jako kdyby oznámila, že dřív tančila u tyče. Teď už se hlásí raději k Sýrii.
A co s tím vším? Především se zamyslet. Vzpomenout si, jak se člověk cítil, když o svém národu četl nebo slyšel z úst cizinců neopodstatněnou pomluvu. Nechrlit žluč a nenávist na základě předsudků. Uvědomit si, že to, co dělám dnes jinému, může zítra někdo udělat mně. Snažit se poznat, snažit se pochopit. To je pro nás všechny jediná cesta.

 

Všechny články z nového bulletinu Slovo si můžete přečíst zde: Bulletin Slovo 4/2019

slovo 4 19 web-nahled

Facebook Slovo 21

40326723

Vítejte v ČR - adaptačně integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

logo vitejte 2018 500

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

slovo 4 19 web-nahled

Slovo 21, z. s.
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
IČ 69343951

 

www.slovo21.cz
www.khamoro.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

facebook icon 325x325   youtube logo

khamoro zaverecna zprava

 

O nás

Slovo 21 z.s. je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Naše práce by se dala rozdělit do dvou hlavních větví – aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku a ty, které se zaměřují na cizince ze třetích států.

Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro - ostatně ten je dodnes nejznámějším projektem Slova 21. Asi nejznámějším cizineckým integračním projektem je neformální setkávání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle, bulletin Slovo pro cizince a o cizincích a projekt Víjejte v ČR. 

Slovo 21 je od počátku organizací, která chce přispět k budování multikulturní společnosti a především k lepšímu soužití kultur nejen v Česku, ale i v Evropě. Slovo 21 neposkytuje sociální služby jako takové. Naší filozofií je aktivovat Romy i cizince a naučit je, jak vybojovat a prosadit svá lidská práva. Zároveň se snažíme bourat zakořeněné předsudky, které lidem jen komplikují život. Bojujeme proti rasismu a xenofobii, snažíme se ochraňovat lidská práva a rozvíjet jejich dodržování a zlepšujeme mediální obraz menšin.

Who are we?

Slovo 21 NGO is a non-governmental non-profit organization, which was established in the year 1999. We have Czechs, Roma and members from various continents working for us. Our work can be divided into two main branches - activities to support the Roma, and activities focusing on foreigners.

Since the beginning, we are an organization which aims at building a multicultural society and mainly at a better coexistence of cultures not only in the Czech Republic, but in Europe in general. Our organization does not offer social services as such. Our philosophy is to activate the Roma and foreigners and to teach them how to fight and stand up for their human rights. Our goal is also to destroy the deeply rooted prejudices, which tend to complicate the lives of many.