Kritika romského umění: Jaká je? A je vůbec konstruktivní?

 S umělci je neodmyslitelně spjata také kritika. O umění se zkrátka musí mluvit. Ať už je kritika pozitivní, nebo negativní, tak vždy má být hlavně konstruktivní. Jen taková zpětná vazba může umělce i celé dané umělecké odvětví někam posunout. A to je právě něco, čeho se tak úplně nedostává umění, které tvoří Romové.

Kritika romského umění ve veřejném prostoru

Dnes už existuje řada romských médií. V nich samozřejmě o romské kultuře a umění, ať už se bavíme o hudbě, literatuře, výtvarném umění či dalších odvětvích, mluví hojně. Jak je tomu ale v mainstreamových médiích, která cílí na nejširší čtenářstvo? Často je to tak, že se o romských uměleckých aktivitách píše vždy v souvislosti s nějakou událostí. Obvykle se o romském umění mluví v kontextu kulturní události, jako je například festival či výstava. Často se romské umění připomíná také v rámci Mezinárodního dne Romů. Není to ale tak že by se o romském umění ve veřejném prostoru hovořilo kontinuálně, tedy bez návaznosti na nějakou aktuální událost. „Nemyslím si, že by se v médiích obecně neobjevovalo cokoli o romské hudbě, literatuře a dalších uměleckých odvětvích či osobnostech. Spíš si myslím, že je otázkou, kde to je. Nezapomeňme, že tu máme od 90. let celou řadu romských médií, časopisů, romské vysílání v rádiu. To by nemělo být opomenuto. Informace se v takových médiích objevují velmi často. Obecně cokoli se objeví o Romech v majoritních médích, tak má nějakou souvislost, ať už reaguje na negativní dění ve společnosti, či je to spojené s nějakou událostí, jako je festival nebo mezinárodní den Romů.“ Uvedla v debatě Kritika romské hudby novinářka Jarmila Balážová.

 

U kritiky romských umělců může být někdy problematické také to, že pokud je kritik zástupcem majoritní společnosti, tak se možná nechce pustit do skutečně konstruktivní kritiky, která by zahrnovala i negativní komentáře, protože se bojí nařčení z toho, že má celkově negativní postoj k Romům.

Dalším aspektem, který souvisí s výše zmíněným, může být také, že Romové často ve svém umění reflektují život Romů, který s sebou může nést i negativní aspekty ve smyslu nepřijetí majoritní společností a tak dále. V takovou chvíli kritik, který není Romem, může mít pocit, že mu nenáleží takové umění hodnotit, jelikož nesdílí podobnou životní zkušenost jako autor.

Ať už jsou příčiny nízkého zastoupení diskuzí o romském umění a také často nekonstruktivní kritiky jakékoli, je třeba toto změnit. Cílem by mělo být, aby se o umění tvořeném Romy mluvilo úplně stejně jako o jakémkoli jiném umění. Nestačí jen zkonstatovat, že například vyšla nová deska romské kapely či že je možné navštívit výstavu romského fotografa, a do dalších komentářů se už nepouštět. Aby bylo romské umění pochopeno, potřebujeme kritiky, kteří budou konstruktivní a objektivní.

Projekt je financován Fondy EHP 2014 – 2021, program Kultura.