Ženská romská skupina Manushe

 

Stránky jsou v rekonstrukci...

Website under reconstruction…

Neviditelná síla

Nejsou vidět, přesto pomáhají!

Členky romské ženské skupiny Manushe podpořily ženy ve vyloučených komunitách.

Pandemie koronaviru kromě bezprostředního ohrožení fyzického zdraví představuje velké riziko i pro naši psychiku a mimořádnou zátěž pro rodinný rozpočet. Romové, kteří jsou více než jiné skupiny vystaveny lichvářskému byznysu, v němž se protočí až miliarda korun ročně, jsou stále více ohroženi chudobou. O to víc teď, v době protikoronavirových opatření, kdy nejen romské ženy ztrácejí možnost výdělku.

Realizátoři projektu: Česká ženská lobby, SIMI - Sdružení pro integraci a migraci, Slovo 2, z.s.
Doba realizace projektu: 30.9.2020 do 31.12.2020

„Bohužel to vidím i tady u nás v Ostravě, kde se lichva zase rozmohla. Nouzový stav, kdy někteří přišli o práci, jiní musí být na ošetřovném, opravdu ohrožuje už tak rizikové skupiny lidí, a to bez rozdílu etnicity,“ přibližuje situaci na Ostravsku Dáša Suchánková z organizace Jekhetane. „Zaregistrovala jsem, že když se v polovině března zavřely všechny zastavárny, byl to pro některé romské rodiny a především matky problém, protože pokud rodina daný měsíc nevystačí s penězi, zastaví zpravidla v zastavárně zlaté náušnice, a tím přečkají pár dní do výplaty mzdy nebo sociální dávky. Ale pokud tato možnost během nouzového stavu není, tak si matky samoživitelky bohužel půjčí od lichvářů,“ vysvětluje Suchánková, která působí přímo ve vyloučené lokalitě jako sociální pracovnice.

 

Podle ní jsou na tom nejhůře právě matky samoživitelky, protože buď jsou nezaměstnané, na mateřské dovolené nebo pracují na zkrácené úvazky, ale kvůli zavřeným školám zůstaly doma závislé jen na podpoře státu nebo na náhradu mzdy ve výši 60 %. Často se stává, že žena od partnera, který ji a společné děti opustil, nedostává žádné finance. Pak se dá předpokládat, že takovým nezaopatřeným rodinám narůstají dluhy a hrozí exekuce nebo insolvence. „Žen, které nemohou v důsledku pandemie pracovat a zároveň nemají finanční rezervy na více než měsíc, je v dnešní době mnoho, a to i mezi majoritou. Statistiky uvádějí, že neúplných rodin tu žije více jak 200 tisíc,“ upozorňuje sociální pracovnice a zároveň mnohaletá členka romské ženské skupiny Manushe, která se obává, že se společnost bude muset připravit na fakt, že důsledky nouzového stavu přijdou až postupně, s nárůstem nezaměstnanosti.

 

„Momentálně máme případ ženy, která dluží na nájemném, a přestože vláda schválila, že nájemníci mohou zaplatit dlužné nájemné do konce roku, nebude na to mít. Paní je silná diabetička a má amputovanou nohu v koleni. Kdo ji zaměstná?“ ptá se Suchánková, která ví o více takových ženách samoživitelkách, které v Ostravě řeší tento problém s bydlením.

 

Celorepublikovou karanténu zvládají o poznání lépe děti a dospívající než jejich matky, které se často ocitají ve špatném nebo zhoršeném psychickém stavu, protože na jejich bedrech leží zodpovědnost za celou rodinu. Nouzový stav tak doléhá především na ně, ocitají se v daleko větším stresu, protože momentálně mají v celodenní péči své děti a pociťují, že je daleko větší spotřeba jídla, na kterou nemají výdaje. „Pokud někdo nemá z čeho vařit nebo je jeho rozpočet jen šedesát korun na oběd pro celou rodinu, pak to vede k tomu, že se u těchto skupin lidí daleko víc prohlubuje sociální propad a zadluženost,“ přibližuje Suchánková situaci, která předchází problémům spojeným s lichvou.

 

A Claudie Laburdová k tomu dodává: „Zase se vracíme do doby, kdy jiní začínají vydělávat na druhých, a vlastně se o tom vůbec nemluví. Lichváři se chytají příležitosti a tahle doba k tomu opět nahrává,“ upozorňuje koordinátorka romské ženské skupiny Manushe, která funguje pod organizací Slovo 21 od roku 2000 a sdružuje přes 200 členek a členů. Podle slov Laburdové se v romské komunitě vyskytuje i problém se zaměstnáváním načerno, tedy tzv. švarc systém. „Pokud některé ženy pracovaly načerno a teď nemohou, vznikají další problémy s tím spojené, protože nemají nárok na náhradu 60 % platu nebo jednorázovou podporu 25 000 pro OSVČ. Nejdůležitější je v těchto týdnech sledovat sekundární dopad na zaměstnanost a počet nezaměstnaných, kteří se na úřadech práce zaregistrují,“ podotýká Laburdová, která si uvědomuje, že neziskové organizace působící ve vyloučených lokalitách momentálně fungují v omezeném režimu a doposud tak fungovaly i úřady nebo služby, které souvisí s karanténními opatřeními

 

Být v klidu a vidět věci pozitivně teď není pro řadu romských žen zrovna jednoduché. Přitom jsou to ony, kdo mohou přinést do romských komunit a svých rodin změnu. Mají totiž hlavní vliv na výchovu dětí, starají se o chod domácnosti a současně propojují rodiny mezi sebou i vně komunity. „Jsou to právě ženy, kdo jsou v kontaktu s institucemi jako škola, úřad nebo s lékaři. Muži se začínají zapojovat až v momentě, kdy je nějaký problém, který žena nezvládá řešit,“ říká Laburdová, která upozorňuje, že přestože sčítáme pacienty s nemocí covid-19, za dveřmi domácností se mohou tvořit podmínky pro vznik neřešených každodenních problémů, které značným způsobem mohou ovlivnit život v rodinách. Snaha snížit počet nakažených a ochránit zdravotní systém před kolapsem, který známe z Itálie, nebo Španělska, dopadá na ty nejzranitelnější. Těmi jsou například oběti domácího násilí, které nemají kam jít a zůstávají doma spolu s násilníky.

 

Během aktivního setkávání žen díky projektu Jileha, který fungoval jako projekt Romské ženské skupiny Manushe, vyšlo najevo, že menší procento žen, které do skupiny docházely a pocházejí ze sociálně vyloučených lokalit, se potýkaly s domácím násilím. Projekt Jileha se realizoval tři roky ve dvanácti lokalitách, například v Bruntálu, Náchodě, Chomutově nebo v Písku. Jednotlivé skupiny vedly dlouholeté členky skupiny Manushe. „Obávám se, že ženy jsou během karanténních opatření daleko více ohroženy domácím násilím ze strany partnerů a mnohdy v tom hraje roli i alkohol. Bohužel stále platí, že mluvit o problémech násilí v rodině je pro ženy stresující a silně tabuizované téma, protože nemají kam jít a jsou často bez financí,“ říká Dáša Suchánková.

 

Opačnou zkušenost má další členka Manushe Aurélie Balážová, která působí jako asistentka pedagoga na základní škole v Bruntále. Podle Balážové se násilí páchané na ženách v Bruntále objevuje, ale za poslední dobu nezaznamenala, že by se nějak dramaticky zvýšil počet nahlášených případů, spíš naopak. Rodiny se především potýkají s nedostatkem financí a to vnáší do rodin obavu z toho, zda se neocitnou na ulici. „Pokud muž pracuje na dohodu nebo načerno a teď v důsledku nouzového stavu pracovat nemůže, pak nastává problém, kde vezmou peníze na bydlení a jídlo,“ zasvěcuje do rodinných poměrů Balážová a dodává, „u několika romských rodin jsem musela požádat vedoucí OSPOD, zda by nemohla těmto rodinám zprostředkovat základní potraviny z potravinové banky. Romské rodiny jsou mnohdy početnější a setkávám se s tím, že ženy jsou během karantény vyčerpanější než kdy jindy.“

 

Romské matky kromě existenčních problémů řešily zpočátku tak jako i zbytek populace domácí výuku svých potomků. Ale na rozdíl od majoritních rodin, které většinou mají počítač nebo tablet a internet jako běžnou součást vybavení domácnosti, se Balážová setkávala v romských rodinách s absencí této techniky a internetového připojení. Proto základní škola, kde Balážová pracuje jako asistentka pedagoga, zareagovala téměř okamžitě a poskytla romským rodinám tablety. Ředitelka školy Milena Zatloukalová zapůjčila celkem dvacet iPadů pro potřeby on-line výuky. V rodinách, kde se počítač vyskytoval, ale nesplňoval podmínky k výuce nebo byl z části nefunkční, zajistila Aurélie Balážová svým žákům jeho opravu. „Musela jsem řešit i to, jak se žáci připojí na internet, takže jsem poprosila sousedy rodin, aby jim poskytli heslo na svou wi-fi za menší měsíční poplatek,“ podotýká Balážová, která do rodin rozvážela knihy, sešity a psací potřeby. Část rodičů si úkoly vyzvedávala také na recepci školy, protože si uvědomovali, že karanténou se nic nemění a dětem se musí dostat vzdělání i v domácích podmínkách.

 

Balážová narážela zprvu na překážky, protože Romky mnohdy látce nerozuměly, telefonáty maminek přes telefon nebo Messenger se staly každodenní rutinou. V některých rodinách se vyskytl problém ohledně zápisu dítěte do první třídy nebo se založením emailu, na který by žákům od pedagogů chodily domácí úkoly. „Romové vlastní chytré telefony, na sociálních sítích jsou běžně, ale pracovat třeba v některých aplikacích byl pro některé opravdu problém,“ říká asistentka pedagoga.

 

Marie Kančiová, která vychovává se svým partnerem teprve jedenáctiletého Tomáše, se s učivem potýká každodenně. „Na učení a domácí úkoly dohlížím každý den, ale teď, co školy nefungují, se musíme střídat i s partnerem. Učení nám zabere i šest hodin denně a přizpůsobujeme tomu celý chod domácnosti, takže když se Tomáš učí, neexistuje, že my jako rodiče budeme dělat něco jiného,“ vysvětluje, jak to u nich během domácí výuky chodí. Paní Marie se neučí jen se synem, ale také se svými synovci, kteří navštěvují střední školy. „Přestože by každý předpokládal, že se děti na střední škole učí už samy, tak jsou předměty, které jim nejdou a je potřeba jim jejich látku vysvětlit,“ říká Marie Kančiová a dodává, že teprve teď si o to víc začala vážit práce učitelek, protože sama vidí, kolik času zabere výuka jejího syna, který dochází do čtvrté třídy základní školy.

 

Podobná situace panuje i v rodině Rácových z Písku. „Mám tři děti, dva školáky a ročního kojence. S domácí výukou jsme se museli poprat jako každý rodič, ty z majority nevyjímaje. A učení zabere opravdu dost času, zejména když máte víc dětí, které navštěvují základku a mají několik domácích úkolů, které ten týden musí vypracovat,“ vysvětluje Rácová, která si postěžuje, že na rozdíl od syna, který chodí do čtvrté třídy a učení je bezproblémové, je o to horší učit druhé dítě, které chodí do šesté třídy. „Dcera není schopná vypracovat úkoly sama, takže nad každým úkolem musíme sedět společně a to mi jako mamince roční dcerky dává zabrat,“ přiznává maminka na mateřské a členka Manushe Lucie Rácová.

 

Ačkoliv si rodiče napříč celou republikou museli na online výuku svých dětí a množství úkolů zvykat, Claudie Laburdová si pochvaluje, že romská komunita bude díky tomu lépe digitalizovaná a dojde k jejímu posunu dál do budoucnosti. „Myslím si, že se Romky naučí ještě víc fungovat na dálku, naučí se komunikovat on-line třeba s institucemi nebo se školami svých dětí. Spousta jednání nebo vyřizování bude v online režimu pokračovat, ať chceme nebo ne, a Romky budou muset tento trend pojmout za vlastní.“

 

Na to reaguje i Lucie Rácová, která upozorňuje, že od počátku vypuknutí nákazy v České republice byla překvapená kolik hoaxů kolovalo na Facebooku. „Větší panika a strach vznikala mezi ženami, které se nezabývaly tím, že si informace musí ověřit a když je chtějí sdílet, tak z věrohodného zdroje. Často i ony samy šířily dezinformace,“ upozorňuje. A Balážová Rácovou doplňuje: „Setkávala jsem se s tím, že jsem musela do srozumitelného jazyka vysvětlovat některá vládní opatření nebo uvádět věci na pravou míru. Například že majitel nebo pronajímatel nemůže nájemníka vyhodit z bytu a musí mu s dlužnou částkou počkat do konce roku. Bohužel tohle si mnoho majitelů vysvětluje po svém a Romům dali výpověď z nájmu. Takže to byla věc, která se musela okamžitě řešit. Ale zatím neúspěšně, protože majitelé dělají, že tohle nařízení neexistuje a neuvědomují si, že vlastně konají protizákonně,“ postěžuje si na arogantní jednání majitelů bytů.

 

Balážová neuspěla první dny karantény ani u starosty města, kdy od něj žádala pro potřeby obyvatel vyloučené lokality Dlouhá dezinfekce nebo roušky. Podle jejích slov starosta pomoc odmítl, a tak asistentka pedagoga ve volném čase společně s kolegyní šila látkové ústenky. „Obavy z toho, že Romové ve vyloučené lokalitě nebudou nosit roušky, jsem měla zbytečně. Až na pár výjimek je opravdu nosí,“ dodává. Solidaritu projevila i nezisková organizace Slovo 21, která dětem z vyloučené lokality Dlouhá zaslala nejen dezinfekční mýdla, ale také knihy, omalovánky, pastelky a další materiály k výuce.

 

A pomocnou ruku podaly i další členky ženské romské skupiny Manushe. V Rokycanech se za šicí stroj posadila spisovatelka Ilona Ferková, která šila pro místní Romy. Květa Tůmová poskytla ústenky domovu důchodců, který působí v Hrádku. Připojily se i Martina Horváthová a Kateřina Horváthová, které ušily víc jak 300 roušek pro vyloučenou lokalitu na Praze 14. „Bylo jasné, že ne každý má doma šicí stroj a látku. S mámou jsme obojí měly, tak jsme to braly jako svou povinnost pomoct těm, kteří si nemohli roušky, které byly nedostatkovým zbožím pořídit,“ vysvětluje svůj záměr Martina Horváthová. A připojily se i Romky, které nejsou členkami skupiny. V Praze se zapojily do iniciativy Roušky seniorům, která se snaží zásobit ústenkami především domovy pro seniory na území metropole. Iniciativa švadlenkám dodala šicí stroj a potřebný materiál. Část roušek z dílny Věry Horváthové a umělkyně Pavlíny Matiové šla například do Thomayerovy nemocnice, polovina pak do různých pečovatelských domů a domovů pro seniory. „Je nám úplně jedno, kam jdou. Hlavně aby to bylo tam, kde jsou potřeba,” shodují se obě amatérské švadleny a jde jim především o pomoc potřebným. „Veřejnost by měla vědět, že se do pomoci hojně zapojují i Romové, protože i nám není současná situace ukradená,“ říká Pavlína Matiová. A ukradené to nebylo ani chomutovské Romce Stáně Ondové, která látkovými rouškami zásobovala i některé romské rodiny na Slovensku.

 

„Na obyvatele vyloučených lokalit nebo Romy, kteří žijí v osadách na Slovensku, se úplně zapomnělo. A byly to právě Romky, které zasedly za své šicí stroje a ze solidarity šily roušky pro ostatní. Pravda, nikdo je u toho nenatáčel a nebyly v televizních reportážích, nepsalo se o nich, ale ten, kdo se o situaci zajímal, tak o nich věděl alespoň ze sociálních sítí, kde pomoc hojně nabízeli,“ říká Ondová, které karanténa zasáhla do plánů na několik měsíců dopředu a musela zrušit i plánovanou svatbu. „Přišla jsem o několik desítek tisíc, protože jsem uhradila zálohy za svatbu, které mi teď nikdo nevrátí. Nikoho nezajímá, že je nouzový stav, zkrátka jste nedodržela podmínky smlouvy a něco jako domluva neexistuje,“ postěžuje si.

 

Víc než odložená svatba ji však mrzí, že senioři vnímají karanténní omezení o to hůř, protože se prohlubuje jejich samota. Staří lidé si tak nemají s kým povídat, vnoučata ani děti na ně nemají čas a teď se tento problém ještě o to víc prohloubil,“ myslí si Ondová a dodává, že její otec se neobával ani tak možné nákazy jako působení stresu, sociální izolace a nedostatku fyzické aktivity. „Táta na tom byl psychicky dost špatně, nemohl se smířit s tím, že se prakticky nevídáme, že mu jen předám mezi dveřmi nákup. Byla jsem s ním ve spojení díky videohovorům, ale je to starší člověk a cítí se osaměle,“ říká Ondová, která s nákupy vypomáhala i dalším seniorům ze své rodiny. Podle jejích slov to je právě ona, kdo rodinu drží nad vodou, aby se se situací lépe vyrovnala. „Ale jde to těžko, protože nám na nemoc covid-19 onemocněla teta, která žije v Holandsku, ale naštěstí je jí už lépe, přestože to nevypadalo v jednu chvíli vůbec dobře,“ dělí se o zkušenost z rodiny a doplňuje, že podle ní karanténa romské rodiny více stmelila, pomáhají si navzájem a ženy si o to víc uvědomily, že jsou pro své blízké nepostradatelné a měly by na sebe více myslet.

Autor článku: Rena Horvátová.

 

Facebook Slovo 21

40326723

Vítejte v ČR - adaptačně integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

logo vitejte 2018 500

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

slovo 4 19 web-nahled

Slovo 21, z. s.
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
IČ 69343951

 

www.slovo21.cz
www.khamoro.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

facebook icon 325x325   youtube logo

khamoro zaverecna zprava

 

O nás

Slovo 21 z.s. je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Naše práce by se dala rozdělit do dvou hlavních větví – aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku a ty, které se zaměřují na cizince ze třetích států.

Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro - ostatně ten je dodnes nejznámějším projektem Slova 21. Asi nejznámějším cizineckým integračním projektem je neformální setkávání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle, bulletin Slovo pro cizince a o cizincích a projekt Víjejte v ČR. 

Slovo 21 je od počátku organizací, která chce přispět k budování multikulturní společnosti a především k lepšímu soužití kultur nejen v Česku, ale i v Evropě. Slovo 21 neposkytuje sociální služby jako takové. Naší filozofií je aktivovat Romy i cizince a naučit je, jak vybojovat a prosadit svá lidská práva. Zároveň se snažíme bourat zakořeněné předsudky, které lidem jen komplikují život. Bojujeme proti rasismu a xenofobii, snažíme se ochraňovat lidská práva a rozvíjet jejich dodržování a zlepšujeme mediální obraz menšin.

Who are we?

Slovo 21 NGO is a non-governmental non-profit organization, which was established in the year 1999. We have Czechs, Roma and members from various continents working for us. Our work can be divided into two main branches - activities to support the Roma, and activities focusing on foreigners.

Since the beginning, we are an organization which aims at building a multicultural society and mainly at a better coexistence of cultures not only in the Czech Republic, but in Europe in general. Our organization does not offer social services as such. Our philosophy is to activate the Roma and foreigners and to teach them how to fight and stand up for their human rights. Our goal is also to destroy the deeply rooted prejudices, which tend to complicate the lives of many.