Neexistence viditelných problémů neznamená úspěšnou integraci

Profesor Dušan Drbohlav se na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy věnuje teorii a výzkumu migrace již od 90. let. Je vedoucím Geografického migračního centra a členem vedení evropské sítě akademiků zkoumajících mezinárodní migraci a integraci cizinců. Pro bulletin Slovo se vyjadřoval k aktuálnímu vývoji migrace i zkušenostem s výukou o migraci.

Pochopení migračních teorií a konceptů je podle něj nejlepší devizou pro praxi.

V polovině loňského roku přesáhl počet cizinců dlouhodobě pobývajících v ČR půl milionu. Jaké jsou charakteristiky a trendy migrace k nám?

Je nutné zdůraznit, že Česko je v absolutních počtech s půlmilionem registrovaných imigrantů v  zemích postkomunistické střední a  východní Evropy výjimkou. Například na Slovensku nebo Maďarsku jsou počty mnohem nižší. Na druhé straně ve srovnání se zeměmi západní Evropy je náš podíl necelých pěti procent cizinců spíše malý. Také je třeba říci, že migrace do Česka nemá nějaký lineární charakter a probíhá fázovitě v závislosti na mnoha vnějších i vnitřních faktorech.

Které faktory byly podle vás těmi hlavními?

V posledních letech je nutné zmínit dva faktory nebo události, které významně ovlivnily počty i struktury migrantů, ale i pohled a celkový diskurz celé migrační problematiky včetně např. změn v legislativě. První událostí byla globální ekonomická krize, která utlumila českou ekonomiku a následně přispěla ke zmenšení příležitostí pro uplatnění cizinců na trhu práce. To bylo dále posíleno zvýšením restrikcí migrační politiky, která začala výrazně ochraňovat českou pracovní sílu. Zatímco ještě v  roce 2007 Česko migrací získalo 84 tisíc lidí, v čase se tyto počty výrazně snižovaly až do záporného propadu v roce 2013. Největší pokles, v řádu desítek tisíc, přitom postihl ukrajinské pracovníky. Po překonání krize a s nastupujícím ekonomickým boomem se postupně situace narovnávala a pozitivní migrační saldo se od roku 2014 pohybuje mezi 15 a 30 tisíci. Trendem je nárůst počtu cizinců s trvalým pobytem a navyšování množství migrantů právě ze zemí EU. Ti tvoří již přes 40 procent a jedná se nejen o Slováky, ale i o Němce a Poláky. Od vypuknutí globální ekonomické krize výrazně narostl také počet Rusů. Druhou důležitou událostí byla tzv. uprchlická krize, která zasáhla Evropu, nicméně do Česka přivedla naprosté minimum žadatelů o azyl i uprchlíků. Ve společnosti však vyvolala obavy i xenofobní reakce, což se odrazilo v postojích nejen k samotným uprchlíkům, ale migraci a migrantům jako takovým

Jak se podle vás cizinci u nás integrují?

To je otázka na dlouhé pojednání a široké analýzy. Budu ale stručný. Na první pohled se zdá, že v Česku s migranty a jejich integrací velké problémy nejsou. Zařadili se do společnosti, pracují, žijí si své životy. Nemáme rozšířené, sociálně i  prostorově segregované a  separované zóny se sociálně patologickým chováním v nich přítomných cizinců. Nemáme kordony nezaměstnaných cizinců zatěžujících sociální systém. Ve společnosti nedochází ke střetům s cizinci na bázi etnické, kulturní či náboženské odlišnosti. Máme poměrně velký počet cizinců, kteří se dokázali, a bylo jim to také umožněno, úspěšně integrovat do ekonomického života společnosti – na pracovní trh (např. pracovitost vietnamských drobných podnikatelů se již stala příkladnou). A ten druhý pohled? Méně úspěšná je integrace cizinců do politického a  sociálně‑ ‑kulturního života společnosti. Chybí integrace imigrantů do všech sfér společnosti, ale též na straně imigrantů chybí mnohdy těsnější interakce s českou populací a identifikace s českou společností. Bariéra mezi „my“ a „oni“ tady existuje a v mnoha směrech nebyla po více než dvacet let příliš narušena či zmenšena, a to vinou jak majoritní české populace, tak v některých směrech i díky některým imigračním skupinám. Shrneme‑li výše řečené, neexistence viditelných problémů ještě zdaleka neznamená úspěšnou integraci.

Co podle vás překáží úspěšné integraci cizinců v Česku?

K integraci cizinců do české společnosti a lepšímu vzájemnému vztahu rozhodně nepomáhá např. neschopnost využití lidského kapitálu cizinců. V Česku dnes více než polovina zaměstnaných vysokoškolsky vzdělaných Ukrajinců pracuje na pozicích, které nevyžadují univerzitní vzdělání. Čtvrtina z nich dokonce pracuje na pozici, k níž stačí základní vzdělání. Ač paradoxně hodnotíme integraci cizinců do ekonomického života české společnosti pozitivně, i zde jsme svědky promarněných šancí a také stále často přetrvávajících závažných prohřešků – enormně nízké platy, špatné pracovní podmínky a prostředí, mnohdy vykořisťování ze strany zprostředkovatele či agentury, dokonce obchodování s lidmi apod.

Dlouhodobě se věnujete výuce migrace. Dá se říci, jestli zájem o její studium roste?

Budu hodnotit naši zkušenost. Před třemi lety jsme založili nový studijní obor magisterského studia na naší Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy  – Globální migrační a  rozvojová studia. Trefili jsme se shodou okolností do doby, v níž se problematika mezinárodní migrace dynamizuje. Měli jsme celkem pozitivní ohlas a v samém počátku se naplnily naše představy o cca 20 - 30 studentech v ročníku. Děláme vše proto, abychom zvýšili naši atraktivitu, neboť musíme zúročit i to, že naše geografická sekce patří do prvé stovky ve světě nejlépe hodnocených výzkumných a pedagogických geografických pracovišť. Ostatně zejména realita volá po tom, aby poznání na poli migrace a rozvoje bylo větší, hlubší a kvalitnější. Zájem o téma se snažíme zvýšit i tím, že již od roku 2014 organizujeme soutěž o nejlepší diplomovou práci v oblasti výzkumu mezinárodní migrace, kam se hlásí studenti z různých vysokých škol. A dostáváme opravdu zajímavé a kvalitní práce.

Mají zájem o studium migrace i cizinci?

V magisterském stupni máme studenty například ze Slovenska, Ruska, Etiopie nebo Mongolska – samozřejmě jde o ty, kdo jsou schopni komunikovat v českém jazyce. V doktorském studiu, kde problematiku migrace či integrace u nás lze studovat např. v oborech Sociální geografie a  regionální rozvoj nebo Regionální a  politická geografie, a to i v angličtině, máme cizince zatím výjimečně. I když se začínají ozývat a někdy přijíždět zatím spíše na kratší stáže studenti zejména ze zemí EU. Zde se projevují naše zahraniční kontakty týmu Geomigrace a účast v aktivitách evropské prestižní sítě badatelů mezinárodní migrace a integrace cizinců (IMISCOE), stejně jako to, že se tradičně účastníme jako lektoři a nyní i spoluorganizujeme Letní školu migrace zaštítěnou Mezinárodní organizací pro migraci (IOM).

Uplatní podle vás studenti získané poznatky v praxi?

V  rámci studia klademe důraz na zasazení aktuálních problémů do kontextu dlouhodobých změn globálního systému. Jde o mezioborově zaměřené studium, které poskytuje zajímavou možnost k  pokračování absolventům široké škály bakalářských studijních programů, jak sociálněvědně, tak přírodovědecky, respektive environmentálně zaměřených. Požadujeme také, aby v diplomové práci studenti prokázali schopnost vhodně propojit teoretické přístupy s jejich vlastní analýzou. Pochopení teorií a konceptů, tedy toho, na jakých principech procesy migrace, rozvoje a integrace migrantů obecněji fungují, čím jsou podmíněny a co způsobují, je tou nejlepší devizou pro studenta, který po studiu nastoupí do jakékoliv praxe.

Text: Redakce Foto: soukromý archiv