Články online

Portréty cizinců: Ngan Le: „Chci změnit pohled české společnosti na Vietnamce“

Ngan Le žije v Čechách skoro 25 let. Přijela počátkem devadesátých let za účelem sloučení rodiny se svou matkou, která přišla do Československa na pracovní výměnné pobyty. V té době přišly za svými rodiči obdobně i další vietnamské děti. Ngan Le pracuje jako komunitní tlumočnice ve vietnamštině a pomáhá tak s integrací dalším Vietnamcům.

Byl to pro ni přirozený přechod od běžného pomáhání známým na úřadech nebo u lékaře. Po jedenácti letech života v České republice navštívila poprvé Vietnam. Na půl roku se vydala úplně sama do své rodné země, v hlavě na ni měla jen pár mlhavých vzpomínek. Žije s českým partnerem, 9letým synem a říká o sobě, že nepotřebuje nikam patřit. Má v sobě dva světy, ten vietnamský i ten český. Doma slaví české Vánoce u své české rodiny a vietnamský Nový rok se svou vietnamskou rodinou.

Myslíte, že se vám podařilo integrovat do české kultury a společnosti?

Věřím, že jsem se integrovala docela dobře. Když jsem přijela, všichni Vietnamci nejdříve měli stánky, pak kamenné obchody. Viděla jsem, jaký je život mých rodičů a jejich známých, a rozhodla jsem se, že nikdy nebudu tak pracovat. Téměř od začátku jsem měla intenci změnit pohled české společnosti na Vietnamce. Chtěla jsem příkladem ukázat, že Vietnamci nejsou jenom „stánkaři“.

Jak vnímáte výraz „banánové děti“? Neměla by s nimi česká společnost více sympatizovat?

Banánové dítě je pro mě Čech, který má asijský vizuál. Tyto děti se zde narodily a vyrůstaly v českém prostředí. Jejich rodiče na ně kvůli práci neměli čas, a tak byly vychovány českými chůvami. I když takové děti mají spíš český způsob přemýšlení, potýkají se často s komplikacemi. Nemají to lehké, protože se stále hledají. Nejhorší je to v pubertě, měla jsem ten problém také. Potřebovala jsem najít, kde jsem a kam patřím. Kolem dvaceti jsem dospěla k závěru, že vlastně nepotřebuji nikam patřit. Mám v sobě dva světy, ten vietnamský i ten český. 

Ve škole pro mě byli Češi příliš otevření. Když se šlo do hospody na pivo, já jsem s nimi nemohla, protože u nás jsou dívky vychovávány jinak. Nesmí si dovolit žádný alkohol, žádné kouření. Pro Vietnamce jsem byla zase moc otevřená. Já jsem upřímný člověk a vždy vše říkám na rovinu. U Vietnamců, hlavně u žen, se to obvykle neočekává. Žena musí být poslušná a musí umět poslouchat. I když si myslí A, musí říkat B, aby si o vás lidé nemysleli nic špatného. Byla jsem vlastně napůl v obou identitách. Asi vždy budu žít s těmito dvěma mentalitami v sobě. 

Jaké jsou největší rozdíly mezi českou a vietnamskou mentalitou? 

Vietnamci jsou hodně družní. Hodně se navzájem navštěvují, pomáhají si. Tady v Praze někdy ani nevíte, jak se soused jmenuje. Když se vám něco stane ve Vietnamu, sousedi za vámi určitě přijdou sami a zeptají se, jestli není zapotřebí s něčím pomoct. Tady to moc zvykem není. I když to jsou kamarádky, maximálně uslyšíte, že je jim to líto, že s vámi soucítí, a to je všechno. Tuším, že na vesnici mají mezi sebou Češi bližší vztahy, ale to jsem nezažila. Další rozdíl asi bude v tom, že u nás jsou neočekáváné návštěvy většinou vítané. Když má někdo cestu kolem, tak může zazvonit a stavit se, aby si chvilku popovídal. Tady návštěvu obvykle musíte hlásit předem. 

Čeho by si Češi měli být vědomi při komunikaci s Vietnamci?

Předně by jim neměli tykat, je to pro ně velká urážka, protože ve Vietnamu se téměř výlučně vyká. Také je důležité vědět, že když Vietnamci nerozumí, tak se obvykle usmívají. Nechtějí totiž dát najevo, že nerozumí. Nebo starší generace u nás například často podává dvě ruce při seznamování. Vyjadřují tímto úctu. Zajímavé také je, že se u nás kdysi říkávalo jako kompliment „ty jsi tlustý“ ve smyslu „ty se máš dobře“. Znamenalo to, že baculatější člověk měl vždy dostatek jídla a bylo to takové konstatování jeho životní úrovně. V dnešní době to spíš neuslyšíte, protože i vietnamské ženy chtějí nyní být štíhlé. 

Za jakých podmínek by byla možná integrace u starších generací?

Záleží, jak starý ten člověk je. Pokud má 50+, je to horší, ale není to nemožné. Další věc je, jestli má zájem se integrovat. A to je nejdůležitější. Myslím si, že by bylo dobré pro starší generace Vietnamců pořádat nějaké akce a hlavně je o tom informovat. Mnohdy se stane, že lidé o akcích vůbec nevědí, když po nich sami nepátrají. Ale zase nevidím svět v růžových brýlích. Vím, že zde žije také mnoho lidí, kteří se nechtějí integrovat. Léta fungují pohodlně ve své komunitě. Výrazný příklad je obchodní centrum Sapa, je to v podstatě Malá Hanoj. 

Integrace je oboustranný proces. Co by měli dělat Češi, aby blíže poznali vietnamskou komunitu a aby jí lépe rozuměli? Asi nestačí jednou za pár měsíců zajet do Sapy na nedělní oběd?

Pokud potkáte Vietnamce, tak mu především netykejte, protože je to pro nás urážka. Doporučuji se dívat na vietnamské filmy, jsou skutečně dobré. V Městské knihovně v Praze mají vietnamské pohádky. Je dobré také něco přečíst o naší historii a kultuře. Nejlepší je pochopitelně mít nějakého vietnamského kamaráda nebo kamarádku, kteří vás do toho světa vtáhnou více. A hlavně nesoudit, ať jsme jacíkoliv. Všude jsou dobří a špatní lidé, inteligentní i hloupí lidé. Zkuste brát člověka takového, jaký je, a nesoudit podle něho celý národ. Chovejme se k druhému tak, jak bychom chtěli, aby se ten druhý choval k nám.

Text: Krystina Shyianok

Foto: soukromý archiv

 

Facebook Slovo 21

KH18 letak1

Vítejte v ČR - adaptačně integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

logo vitejte 2018 500

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Akreditované kurzy pro veřejnou správu

Nevíte si rady v komunikaci s cizinci či Romy?

Nabízíme 2 akreditované kurzy pro zaměstnance státní správy a samosprávy - kurz Romové a instituce a kurz Mezikulturní kompetence. Oba kurzy mají platnou akreditaci od Ministerstva práce a sociálních věcí. 

Více informací najdete na stránce projektu.

akreditovane kurzy uvodni

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

bulletin 1 2018 cover

Vybíráme z Bulletinu Slovo

human-2944064 1920

Populace Česka i Evropy roste díky imigraci

„Populace Česka i Evropy roste díky imigraci“, říká demograf Tomáš Sobotka z rakouského demografického centra, který přednášel na letošní letní škole migrace. Na přelomu srpna a září se uskutečnil již devátý ročník letní školy migračních studií, kterou organizuje Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) společně s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy.

 

Slovo 21, z. s.
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
IČ 69343951

 

www.slovo21.cz
www.khamoro.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

facebook icon 325x325   youtube logo

khamoro zaverecna zprava

 

O nás

Slovo 21 z.s. je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Naše práce by se dala rozdělit do dvou hlavních větví – aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku a ty, které se zaměřují na cizince ze třetích států.

Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro - ostatně ten je dodnes nejznámějším projektem Slova 21. Asi nejznámějším cizineckým integračním projektem je neformální setkávání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle, bulletin Slovo pro cizince a o cizincích a projekt Víjejte v ČR. 

Slovo 21 je od počátku organizací, která chce přispět k budování multikulturní společnosti a především k lepšímu soužití kultur nejen v Česku, ale i v Evropě. Slovo 21 neposkytuje sociální služby jako takové. Naší filozofií je aktivovat Romy i cizince a naučit je, jak vybojovat a prosadit svá lidská práva. Zároveň se snažíme bourat zakořeněné předsudky, které lidem jen komplikují život. Bojujeme proti rasismu a xenofobii, snažíme se ochraňovat lidská práva a rozvíjet jejich dodržování a zlepšujeme mediální obraz menšin.

Who are we?

Slovo 21 NGO is a non-governmental non-profit organization, which was established in the year 1999. We have Czechs, Roma and members from various continents working for us. Our work can be divided into two main branches - activities to support the Roma, and activities focusing on foreigners.

Since the beginning, we are an organization which aims at building a multicultural society and mainly at a better coexistence of cultures not only in the Czech Republic, but in Europe in general. Our organization does not offer social services as such. Our philosophy is to activate the Roma and foreigners and to teach them how to fight and stand up for their human rights. Our goal is also to destroy the deeply rooted prejudices, which tend to complicate the lives of many.