Jileha - Srdcem

Jileha - Srdcem

realizace: duben 2015 - březen 2016

 

Dlouholeté členky Romské ženské skupiny Manushe přišly na strategickém setkání začátkem roku 2013 s představou o založení lokálních poboček, díky nimž by se mohly zapojit další romské ženy a získat tak podporu a pocit sounáležitosti, i posílení sebevědomí tak, jak tomu bylo v projektu „Zbořme zdi“ nebo „Ženy to umí“.

Díky podpoře dotace z Úřadu vlády prostřednictvím oddělení Rovnosti žen a mužů a díky grantu z Norských fondů prostřednictvím programu „Dejme že(nám) šanci“ Nadace OSF Praha jsme přání členek mohli splnit.

 

Projekt JILEHA představuje založení a fungování celkem devíti ženských skupin po celé ČR1.porada Praha duben 2015 14

  • Praha, vede Olga Ščuková
  • Ostrava, vede Dáša Suchánková
  • Náchod, vede Vlasta Karvaiová
  • Bruntál, vede Aurélie Balážová
  • Turnov, vede Mirka Adamenko
  • Mimoň, vede Milka Horáčková
  • Chomutov, vede Jarmila Kuchárová
  • Krupka, vede Olga Fečová
  • Rumburk - vede Hana Olahová

 

Konference Jileha 2016 - „Proměny v postavení Romek za poslední půlstoletí“

konference jileha 2016

Více než 60 romských žen z celé České republiky se setkalo 28. 11. 2016 v hotelu Amarilis na konferenci s názvem „Proměny v postavení Romek za poslední půlstoletí“, kterou pořádala Romská ženská skupina Manushe (Slovo 21, z. s.).

Na konferenci zaznělo mnoho zajímavých témat, která ženy inspirovala. Zabývaly se výzkumem sterilizace romských žen, mluvilo se i o romském ženském hnutí na mezinárodní úrovni. Představily se aktivní romské ženy, které na úrovni komunit formují ženské skupiny a podporují aktivizaci Romek. Vystoupily také zástupkyně mladé vzdělané generace a diskutovalo se o tom, jaké místo má v jejich životě vzdělání a kariéra a jak to jde dohromady s tradičními hodnotami Romů.

Účastnice se shodly, že Romky za poslední půlstoletí udělaly velký krok kupředu! Řada z nich je samostatných, hrdých a emancipovaných. „Přesto vidí kolem sebe ještě mnoho žen, se kterými je třeba pracovat,“ říká Martina Horváthová, koordinátorka skupiny Manushe.

Také proto vznikl v minulém roce projekt Jileha (Srdcem). V rámci něj fungují v České republice Romské ženské skupiny v Krupce, Mimoni, Rumburku, Bruntále, Praze, Chomutově, Náchodě, Turnově a Ostravě, které se snaží změnit situaci a postavení žen ve svých městech. „Morální podpora a rady starších žen mladším, byly velmi dobře přijímaný i naopak. Pocit sounáležitosti a pocit, že je schopná jako žena být dobrá i v jiných záležitostech a jít příkladem, v některých vyvolaly změny jak ve vztahu s partnery, tak i sebeuvědomění svých možnosti,“ vysvětluje Emílie Horáčková, vedoucí ženské skupiny v Mimoni

Romské ženské skupiny Manushe (Slovo 21, z.s.) vedou své kolegyně k šťastnějšímu a plnějšímu životu. „Chceme svět, kde ženy a muži žijí spolu a mají stejné postavení, a kde každá můžeme dojít naplnění,“ dodává koordinátorka projektu Martina Horváthová.

Všechny přítomné ženy na závěr konference vytvořily prohlášení romských žen k současné společenské atmosféře, která se dotýká každého z nás.

Prohlášení romských žen konference Jileha 2016

Pozvánka a program ke stažení

 

Aktivity jednotlivých ženských skupin

Ženské skupiny se scházejí dvakrát měsíčně a zabývají se postavením romských žen v rodině a komunitě, posílením sebevědomí a seberespektu, situací romské komunity ve městě, mluví o ženských právech, věnují se také zdravotní osvětě nebo sociálně právním otázkám. Činnost skupin popisují samotné jejich vedoucí v publikaci k projektu (dát odkaz na stažení). Tato publikace představuje také vybrané členky skupin - ženy, jimž má projekt pomoci.

 

 

Akce pro veřejnost

Během září až listopadu pak měla každá z lokálních skupin za úkol uspořádat jednu akci pro veřejnost, během níž téma rovnosti žen a mužů představovali místní komunitě. Jednalo se o různé akce jako např. sportovní den, katolickou mši a požehnání romským ženám, výrobu vánoční výzdoby, stánek na kulturní akci pořádané ve městě, drakiádu nebo také výstavu fotografií proti genderovým stereotypům a vystoupení v Českém rozhlase.

 

 

Konference projektu Jileha 2015

Ke konci roku 2015 se konala konference projektu, na které  jednotlivé skupiny prezentovaly svou dosavadní činnost. Pro řadu žen z lokalit to byla první příležitost k veřejnému vystoupení. Ženy mohly prezentovat vlastní názory a pohledy na své postavení v komunitě, na budoucnost dětí i úlohu žen při snahách o sociální změnu. Zástupkyně všech lokálních skupin se mohly podělit o své zkušenosti, ústředním tématem konference byla ženská sounáležitost.

Program konference Jileha ke stažení

 

 

jileha-publikace

Exkluzivní elektronická publikace

Začátkem roku 2016 vznikla elektronická publikace seznamující veřejnost s činností skupin, se zajímavými životními příběhy žen zapojených do projektu, i s pozitivními a negativními zkušenostmi získanými během realizace projektu.

Elektronickou publikaci doplněnou o fotografie z aktivit, můžete stáhnout zde.

 

5 příběhů, 5 žen projektu Jileha

Tyto ženy se zapojily do projektu JILEHA a nyní se svěřují s tím, jak jim promluvil do života. Mají za sebou kus práce, posuďte sami. Další příběhy a podrobnosti z činnosti skupin naleznete v publikaci k projektu.

 

Žaneta Gažiová, 33 let, Mimoň

 

Věřím v rovnoprávnost mezi muži a ženami

zaneta gaziova„Prošla jsem změnou. Stačilo mi tři čtvrtě roku, abych pochopila, že jsem osmnáct let neměla se svým partnerem rovnocenný vztah. Byla jsem to já, kdo byl skromný, nevyslovil nahlas svůj názor, kdo mlčel nebo sklonil hlavu. Cítila jsem se méněcenná. Domnívala jsem se, že mou jedinou starostí je navařit, poklidit a vzít děti na procházku. Hlavním zlomem v mém životě bylo, když mezi nás zavítala psycholožka. Každá z nás si s ní mohla o všem individuálně promluvit. Já vůbec poprvé mluvila s odborníkem a byla z toho nesvá. Můj strach z neznáma nebral konce. Nakonec setkání s paní psycholožkou ve mně zanechalo víc, než se na první pohled může zdát. Můj vztah s manželem je tam, kde byl před osmnácti lety. Vrátila se k nám láska. Automaticky jsem o sebe začala i víc pečovat. Cítím se být silnější a svobodnější. Vím, že kdybych zůstala s dětmi sama, že se o ně bez problémů dokážu postarat. Stále si opakuji, zvládnou to ostatní, zvládnu to i já. Dokonce mi muž začal pomáhat i v domácnosti. Nejen, že se upravil můj vztah s manželem, ale zvládla jsem si poradit i při výchově pětiletého hyperaktivního syna Davida."

 

Jana Krosčenová, 50 let, Ostrava

 

Půjčila jsem si od lichváře deset tisíc a dostala se do dluhů

jana kroscenova„Ženy mi pomohly dostat se z dluhové pasti. Ale popořádku. Vychovala jsem sama pět dětí, a přestože se mnou už dávno nebydlí, jako babička mám od narození ve své péči vnuka. Problém s penězi nastal v okamžiku, kdy se můj syn chtěl ženit a požadoval po mně peníze, které jsem neměla. Nenapadlo mě nic jiného než si půjčit od lichváře deset tisíc. Dostala jsem se tak do šílených dluhů. Do toho mi neprodloužili nájemní smlouvu kvůli nedoplatkům na nájmu a službách a já se ocitla se svým vnukem na ubytovně. Se vším jsem se svěřila ženám ze skupiny. Z toho, co jsem říkala, vyšlo najevo, že se potýkám s lichvou a finančními problémy, které už sama nezvládám. Cítila jsem se psychicky na dně. Okamžitě se mi dostalo podpory, ve skupině mě začaly motivovat a radit mi jak se nejrychleji z toho všeho dostat ven. Rozbrečela jsem se. Slzy mi přinesly úlevu. Věděla jsem, že na to už nebudu sama a mám se komu vypovídat. Ale… vše nemá šťastný konec. Žen jsem se donekonečna ptala, v čem jsem při výchově svých dětí udělala chybu. Mého syna, který o všem ví, absolutně nezajímá, že mnohdy nemám ani na jídlo. Ukončil se mnou veškeré styky, přestože dluhy vznikly právě kvůli němu. Před tím mi stačil ještě vyčíst, jak moc v dětství strádal. Vůbec nebral v potaz, že jsem byla samoživitelka pěti dětí a starat se o ně nebyl žádný med. Dnes jsem bez dluhů, zaplatila jsem všechno do koruny. Dokázat to nebylo vůbec snadné. Ženám jsem musela slíbit, že už si nikdy nepůjčím. Svým dětem jsem dala jasně najevo, že je nemám z čeho podporovat. Po dlouhé době jsem mohla něco koupit vnukovi, jeho radost z vysněných kopaček na fotbal byla obrovská."

 

Anna Vagaiová, 35 let, Trutnov

 

 

I já mám svůj silný příběh, zemřel mi sedmiletý syn

 

anna vagaiova„Můj život v Rumburku se začal odvíjet teprve nedávno. Po přestěhování jsem se hledala jako jehla v kupce sena. Nebýt paní Oláhové, těžko bych svůj start zvládla tak bezproblémově. Mám dvě třináctileté dcery, jedna z nich má speciální vzdělávací potřeby − Kateřina je dyslektička a dysgrafička. V Trutnově docházela na Základní školuprožákysespecifickými poruchami učení, ale tady v Rumburku nic takového není. Je tu základní škola anebo praktická základní, což je bývalá zvláštní škola. Tak mě napadlo, že bude muset právě do té praktické, ale paní Oláhová mi vysvětlila, že to není nutné. Doporučila mi školu a společně se mnou zašla i za paní ředitelkou. Dnes obě dcery chodí na základku, kde vše funguje, a já jsem šťastná. Zpětně si uvědomuji, jaký vliv by mohla mít praktická škola na další vzdělání mé dcery. Paní Oláhová mi pomohla nejen se zařazením obou dcer do správné školy, ale také naší rodiny do společenského života města. Bez ní bychom kupříkladu nevěděly, na jaké lékaře se v místní nemocnici můžu kvůli své nemoci obrátit. Nebo jak je to s občanskou vybaveností ve městě. Tím nám ulehčila začlenění do života v Rumburku. Každá z žen má svůj příběh. Ostatně i já sama jeden takový mám. Před lety mi zemřel v náručí sedmiletý syn na onkologickou nemoc. Prošla jsem si peklem. A jsem si jistá, že tohle smutné období mělo vliv na mou tehdy čtyřletou dceru Kateřinu, která svým způsobem vnímala, že se něco děje. Svého staršího bratra milovala a on najednou nebyl, z nemocnice se domů už nevrátil. A to je i jeden z důvodů, proč začínáme žít v novém městě."

 

 

 

Ludmila Grundzová, 58 let, Neratovice

 

Věděla jsem, že když zaplatím nájem a energie, prakticky mi nic nezbývá na život.

ludmila grundzova„Do Krupky jsem se nastěhovala poté, co jsem ovdověla. Žiju tady tři čtyři roky. Celý život jsem pracovala v Neratovicích jako servírka v restauraci, ale mé zdravotní problémy mě dohnaly a skončila jsem v invalidním důchodu. Už jsem nezvládala stát dvanáct a víc hodin na nohou a běhat s talíři po place tam a zpět. Práce servírky, přestože jsem byla mezi lidmi ráda, pro mě už nebyla. Zkoušela jsem proto při důchodu pracovat tři roky jako švadlenka. Poté jsem se na několik let ocitla bez zaměstnání a zůstala závislá jen na invalidním důchodu. To se nedalo dlouhodobě zvládnout, musela jsem něco urychleně udělat. Věděla jsem, že když zaplatím nájem a energie, prakticky mi nic nezbývá na život. Neměla jsem na vybranou. A protože jsem zvyklá, že s ženami řešíme každý náš problém společně, odhodlala jsem se jim svěřit se svým trápením. Nejen, že mě ochotně vyslechly, ale také mi poradily, abych se obrátila na chráněnou dílnu, kde je možnost získat slušné zaměstnání. Dala jsem na jejich rady a dnes už několik měsíců pracuji jako lepička kartonáže a obalů různých rozměrů. Sice u práce stojím na nohou, ale zas mi práce dává možnost něco se naučit. V chráněné dílně je nás celkem dost zaměstnanců, z toho jsme tři Romky. Paní Fečové a Projektu Jileha vděčím za možnost znovu pracovat, za pocit být opět potřebnou. Posílila jsem si sebevědomí, které bylo celé ty poslední roky kdesi v koutě. Za tu dobu, co pracuji, jsem se seznámila se spoustou zajímavých lidí a konečně se necítím být po smrti manžela na všechno sama."

 

 

Jarmila Vašková, 52 let, Skalice

 

Byla jsem roky závislá na dceři

jarmila vaskova„Dlouhých pět let jsem byla nezaměstnaná. Nevzpomínám na tu dobu vůbec ráda. V Semilech, kde jsem dřív žila, jsou bez práce dvě třetiny obyvatel. Spousta lidí dojíždí za prací do Mladé Boleslavi. Jako nezaměstnaná jsem se nikam nedostala, člověk nepřicházel do styku s okolím. Před třinácti lety jsme se rozešli s druhem kvůli jeho alkoholismu a chorobné žárlivosti. Krátce po našem rozchodu zemřel při autohavárií. Náš život nebyl šťastný. Měla jsem pocit, že ze mě vytloukl právo rozhodovat se. Vždy jsem se cítila být silnou ženou, a najednou jsem byla ovce. Od jeho smrti jsem zůstala už sama. Dost mi v tu dobu pomáhaly ruční práce, léta se věnuji pletení. Nicméně pracovní zařazení je přeci jenom o něčem jiném. To, že jsem zůstala bez práce, narušilo i vztahy s mou starší dcerou. Říká se to těžko, ale byla jsem závislá na její pomoci. Pravidelně za mnou jezdila, nakoupila, co bylo potřeba. Místo toho, aby to bylo opačně a já mohla své dceři pomáhat. Vychovala jsem tři děti a nikdy by mě nenapadlo, že to jednou takhle skončí. Strašně mě to sráželo na kolena. Dneska to vidím tak, že jsem z toho byla psychicky zdeptaná. Nejvíc mi pomohlo pravidelně se scházet se ženami. Sejde se nás najednou deset žen, deset různých osudů. Vytvořily jsme mezi sebou komunitu, která nám poskytuje pocit rovnováhy a sounáležitosti. Podporujeme se navzájem, radíme si a pomáháme. Ženy mají například kontakty, které si mezi sebou předáváme. Najednou si dokážeme poradit v sociální i právní oblasti. Opadl z nás strach z neznáma. Jedna z nás přišla při rozvodu o spoustu peněz. Náhle se jí obrátil život na ruby. Našly jsme několik bezplatných právníků, kteří by se jejím případem mohli zabývat. I já sama jsem se ženám neostýchala svěřit. Věděla jsem, že mě nikdo nebude odsuzovat, když přiznám, že tolik let jsem nenašla práci. S Mirkou, vedoucí naší skupiny, jsme okamžitě začaly hledat zaměstnání. Usmálo se na mě štěstí a já nastoupila od září do supermarketu jako skladnice. Pro starší ženu, jako jsem já, je to opravdu náročná práce. Klece se zbožím váží 150 kg. A mně už není dvacet, do důchodu takovou práci zastávat nemůžu. Beru to tedy jako něco přechodného, okamžitou peněžní pomoc, která mi umožní žít samostatně. Do budoucna se vidím spíš jako uklizečka. Chodím se pravidelně ptát do nemocnice na úklid. Sice mají stále plno, ale snad se jednou poštěstí."

 

 

Stručné zprávy z realizace projektu

 

  • 28. 11. 2016 se v Praze v hotelu Amarilis konala konference projektu Jileha s názvem „Proměny v postavení Romek za poslední půlstoletí“. Účastnilo se více než 60 romských žen z celé České republiky.
  • Začátkem roku 2016 vznikla publikace k projektu JILEHA seznamující čtenáře s konkrétními příběhy žen i zkušenostmi z realizace projektu. Publikace ke stažení.
  • 27. 11. 2015 se v Praze v prostorách Vily Grébovka uskutečnila konference projektu JILEHA. Svou dosavadní činnost představilo devět lokálních romských ženských skupin z Prahy, Ostravy, Náchoda, Bruntálu, Turnova, Mimoně, Chomutova, Rumburku a Krupky. Pro řadu z nich to bylo úplně první veřejné vystoupení, kde mohly sdělit své názory a pohledy na otázky rovnosti žen a mužů, své postavení v rodině, komunitě a společnosti. Celková účast byla okolo 40 romských žen. Pozvánka a program ke stažení. 
  • Od srpna do listopadu 2015 proběhlo již několik veřejných akcí organizovaných ženami přímo v jejich městech. Tyto akce měly propagovat projekt a myšlenku rovnosti žen a mužů. Každá skupina tento úkol pojala jinak. Konal se tak například sportovní den, katolickou mše a požehnání romským ženám, výrobu vánoční výzdoby, stánek na kulturní akci pořádané ve městě, drakiádu nebo také výstavu fotografií proti genderovým stereotypům a vystoupení v Českém rozhlase.

 

jileha-pozvanka-1     jileha-pozvanka-2

 

 

jileha-akce-1-small     jileha-akce-2-small     jileha-akce-3-small

jileha-akce-4-small     jileha-akce-5-small     jileha-akce-6-small

jileha-akce-7-small     jileha-akce-8-small

 

  • V květnu 2015 vzniklo všech osm lokálních ženských skupin a ke konci července je do nich zapojeno celkem 82 žen.

 

Praha kveten 2015JilehaJileha 

 

  • Dne 20. 6. 2015 se zástupkyně skupin z Prahy, Turnova a Mimoně účastnily Kongresu žen 2015 v Národním domě na Vinohradech v Praze. Součástí kongresu byl také seminář „Zobrazování romských žen v médiích“, který jsme organizovali společně s oddělením Rovnosti žen a mužů Úřadu vlády.

 

Kongres ženKongres ženKongres žen

 

 

Projekt JILEHA je realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů.

 

logo vlada

 

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme že(nám) šanci, který je financován z Norských fondů.

 

 logo osf praha cz   

 

 

   Boell Logo

 

 

 US Emb logo 70mm COL

 

 

 

 

 

 

Aktualizováno: 1. 12. 2016

 

Facebook Slovo 21

Vítejte v ČR - adaptačně-integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

Snmek obrazovky 2016-04-21 v16.41.30

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Akreditované kurzy pro veřejnou správu

Nevíte si rady v komunikaci s cizinci či Romy?

Nabízíme 2 akreditované kurzy pro zaměstnance státní správy a samosprávy - kurz Romové a instituce a kurz Mezikulturní kompetence. Oba kurzy mají platnou akreditaci od Ministerstva práce a sociálních věcí. 

Více informací najdete na stránce projektu.

akreditovane kurzy uvodni

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

bulletin 0217 cover

Rodina Odvedle 2017 kopie

Vybíráme z Bulletinu Slovo

maryna ukrajinka small„V ČESKU JSEM SI SPLNILA SVŮJ SEN,“ ŘÍKÁ RODILÁ UKRAJINKA

Maryna Novotná už deset let pracuje v pardubické škole Svítání, která pečuje o děti a mladé lidi s různými hendikepy. Když před rovnými dvaceti lety přicestovala do České republiky, nemyslela si, že by tu zůstala natrvalo. „Jakmile jsem v roce 1997 na Ukrajině dostudovala pedagogickou školu, bylo mi jasné, že tam odpovídající práci neseženu,“ vysvětlovala Maryna Novotná, která se rozhodla, že kvůli zaměstnání svou rodnou Ukrajinu na čas opustí.
Naše adresa:
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
Spojení:
Telefon: 222 511 434, 222 522 070, 222 518 554
Telefon/fax: 222 520 037

O nás

Zapsaný spolek Slovo 21 je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro, který je dodnes jedním z největších projektů organizace. Slovo 21 se ale neorientuje jen na aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku. Zabývá se také cizineckými integračními projekty. Asi nejznámějším je neformální setkání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle.