Rozhovor s Ivetou Kokyovou

Přinášíme vám rozhovor s Ivetou Kokyovou, členkou klubu romských spisovatelů Paramisara. Prozaička, ve své tvorbě čerpá především ze svého dětství, z příběhů o rodině a autentických zážitků. Co jí inspiruje a jak vnímá současnou romskou literaturu se dozvíte v novém článku.

 

Bylo vaše soužití s majoritou vždy hladké?

Každopádně jsem měla spoustu kamarádů a kamarádek především z majoritní společnosti. Neřekla bych, že soužití bylo doslova “hladké“. Určitě by se našlo spoustu situací. Od nadávek, až po určité nepřijetí kvůli mé etnicitě.

Kolik knih ročně přečtete? 

Nikdy jsem to nepočítala, ale mohu odhadem říci, že 5 nebo 6 určitě. Ovšem nepočítám odbornou literaturu. Jsem vytížená a nezbývá mi na četbu dost času.

Máte oblíbené autory? Čtete raději klasiky nebo moderní autory?

Mezi mé neoblíbenější spisovatele patří Richard Bach. Miluji jeho knihy. Četla jsem od něj téměř všechny, má nejoblíbenější je Jonathan Livingston Racek. Změnila mi život.

Z těch českých autorů to jsou skoro všichni národní buditelé národního obrození v literatuře. Čtu ráda klasiky. Moderní autory jen zřídka.

Co se týče romských autorů, tak mezi ně patří Ilonka Ferková, Irenka Eliášová, Tera Fabiánová. Ze zahraničních romských autorů je můj favorit Matéo Maximoff , Ceija Stojka a další.

 

Jak vnímáte pozici romské literatury v ČR?

Existují dva úhly pohledu. První úhel pohledu je z majoritní společnosti a druhý úhel pohledu z té minoritní.

Majoritní společnost stále nazírá na romskou literatura jako na naivní. V ČR je opravdu velice málo nakladatelství a vydavatelství, které by měli zájem knihy romských autorů vydávat, což mi je líto.

Minoritní společnost vnímá, že od 90 let nastal velký posun, zvýšil se počet romských autorů, zároveň jejich publikace děl, jak na internetu, tak v periodikách i v knihách. Dovolím si říct, že díky Kher, Romano džaniben, Romea a jiné.

Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí stát se spisovatelkou?

Nemusela jsem se k ničemu rozhodovat. Měla jsem štěstí na lidi a vše přicházelo samo. S psaním jsem začínala už na základní škole – psala jsem rýmovačky o spolužácích, jen tak „do šuplíku“ pro radost. Na stření škole se mi poprvé podařilo publikovat v časopise Romano voďi povídku Krásná noc. Od té doby mi postupně vycházely různé publikace.

Píšete česky/romsky/ v obou jazycích? Pokud v obou: jak zvládáte jazykové rozdíly?

Píšu i publikuji dvoujazyčně. Jazykové rozdíly jsou. V romském jazyce nejsou některá slova obsažena z češtiny, proto se někdy musí hledat či vytvářet onomaziologická slova – neologismy. Někdy je to opravdu zajímavé.

Ovšem, když se nad tím zamyslím, tak některé situace, emoce či slova se mi lépe vyjadřují v romském jazyce.

 

Kde můžeme přečíst něco z vaší tvorby? (e-shop/knihovna apod...)

Mou tvorbu si můžete přečíst na stránkách Romea.cz, časopis Romano voďi, Kher.cz, v knize Slunce zapadá už ráno, v knize Povídky o duchách zemřelých – O mulo!, Moji milý, Rozummění, Amare ternenge, Otcův duch, Kamarádi, Enter, Kereka, Babylon, A2,atd. Když si vygoolujete mé jméno, měla by se objevit má tvorba J.

Jakou radu poskytnete začínajícím spisovatelům?

Tak především bych začínajícím autorům – spisovatelům chtěla popřát mnoho štěstí, aby jim psaní přinášelo radost a potěšení.

Bylo by fajn, kdyby tvořili v romském jazyce a nezapomínali na naše bohatství. Bohatství romského jazyka.

 

Ukázka z tvorby:

Pod ochrannými křídly babičky

Ukládaly jsme se ke spánku. Usínala jsem s hřejivým pocitem. Zdály se mi ty nejrůžovější dětské sny. Babička byla ranní ptáče, proto kolem páté hodiny ranní vstala a zatopila v kamnech, aby mi mohla uvařit čaj a oběd. Pustila bezdrátový rozhlas, který byl umístěný přímo nad dveřmi. Hrál jen velice potichu, aby mě nevzbudil. Já ale byla už dávno vzhůru a spánek jsem jen tak předstírala. Pozorovala jsem jedním okem její pohyby. Přemisťující hrnce ze strany na stranu vydávaly tak lahodnou symfonii zvuků, že mě ale opět uspávaly. Kočky, o které se s velkou láskou starala, mi lezly po posteli a já je zas odháněla dolů. Babička říkávala: „Nesmíš jim ubližovat, kočky jsou rukavičkou Boží, v zimě si je Bůh navléká, aby mu nebyla zima."