Články online

Festival Banán Fest se letos konal po čtvrté

Text: Goranka Oljača

Multižánrový festival s názvem Banán Fest přibližující Čechům život mladých Čechovietnamců v ČR se letos konal po čtvrté. Pražský Kampus Hybernská, kde se konal s cílem „oslavovat vietnamskou kulturu a česko-vietnamské vztahy“, přilákal publikum ze všech generací a různých národností.

Zhlédnout umělecká představení, dokumenty, poslechnout si tradiční vietnamské hudební nástroje, ale i talenty současné vietnamské hudební scény, podívat se na pohádku z Rýžových polí, zapojit se do debat, slyšet příběhy v Živé knihovně, to všechno mohli návštěvníci v poměrně krátkém čase. A protože setkání bez nabídky jídel nejdou, rozhodli se organizátoři převážně pro gastro show a interaktivní workshopy. Banán Fest od podobných akcí odlišuje i vtipný přístup v komunikaci s veřejností okořeněný trochou legrace sama ze sebe. A otevřenost. Tým VietUpu, který festival vymyslel, ve velké míře dokázal bourat představy o Vietnamcích jako o uzavřené komunitě.

 

„Ono je to docela vtipné dělat si ze sebe legraci a na druhou stranu je to docela trefné, že my sami jsme to přijali za své. Není to myšleno vůbec pejorativně, urážlivě, protože jde o nejrychlejší vyjádření naší situace. Jak jsme tady vyrůstali, jsme ovlivnění českým prostředím, přemýšlíme česky, popřípadě mnoho lidí už převzalo českou mentalitu. Ale když nás potkáte na ulici, tak vidíte, že jsme pořád Vietnamci, Asiaté. Takže navenek žlutí a uvnitř bílí,“ přibližuje pojem banánových dětí a název festivalu Minh Mai. Je jeden ze čtyř projektových manažerů týmu VietUp, který má zároveň největší zodpovědnost za projekty. Úspěch festivalu by podle něj ale nebyl představitelný bez dobrovolníků.

 

V bohatém programu si pozornost zasloužily vzdělávací celky. VietUp hned u vstupu například umístil Živou knihovnu, projekt, kde namísto zaprášených knih vypráví příběhy živí lidé. Historie migrace Vietnamců do ČR je rozdělená podle reálných migračních vln, podle období, jak a kde probíhala, do sekcí Továrna, Tržnice a Večerky. Tři dobrovolníci-vyprávěči se představili jen jmény, další drobná ukázka bezprostřednosti a toho, že je důležitější obsah než pouhá forma.


Paní Mai nás vrátila do doby, kdy po navázaní diplomatických vztahů mezi Vietnamem a Československem přicházeli první Vietnamci do továren a škol. Už v roce 1973 bylo v Čechách až 20 tisíc učňů a studentů a v roce 1983 více než 19 tisíc dělníků. „Mezi učni byli muži i ženy a vedení se snažilo, aby neměli kontakt mezi sebou. Muži byli v jedné továrně, ženy byly jinde v úplně jiném městě. Pokud se náhodou stalo, že žena otěhotněla, tak šup, musí se vrátit zpátky do Vietnamu,“ popisuje podmínky pobytu paní Mai. Specifikum tohoto prvního období bylo, že jazyková příprava studentů trvala celý rok, a učňové měli tři měsíce.


Období Továrny končí revolucí 1989, ke které se váže další specifikum. „Jenom tady se našli vietnamští studenti, kteří dělali samizdaty,“ vzpomíná paní Mai. „Bylo to ve Zlíně, Ostravě a v Praze. Těmi samizdaty chtěli informovat své krajany o tom, co se stalo v Československu, protože pracující Vietnamci ani nevěděli, že tady byla nějaká revoluce. A vzhledem k tomu, že to dělali proti vůli vietnamské ambasády, můžete si představit, jaké následky to mělo.“
Po sametové revoluci přišla druhá migrační vlna z Vietnamu. Živá knihovna je představuje jako Tržnici. Tung, jeden ze zakladatelů VietUpu, říká, že se banánová generace narodila na tržnicích, kde pracovali její rodiče. Vypráví, jak první velká tržnice byla v Ostravě, kam Poláci dováželi z Číny kontejnery se zbožím, a až potom postupně vznikaly tržnice v Brně a v Praze.


První vietnamští obchodníci ušli pořádný kus cesty a jejich děti mezitím perfektně ovládly češtinu – druhým jazykem jim je angličtina, jen ta mateřština jim trochu skřípe. „Troufám si říci, že 70 % mluví vietnamsky jen doma spíš z donucení rodičů. Ti, kteří strávili dětství u českých babiček, mají větší problémy. Mně například psaní moc nejde, takže jsem ,úplný banán,ʻ“ směje se můj průvodce tržnicemi. Spolek VietUp vznikl během hledání vlastní identity mezi druhou generací. „My jsme měli kulturní spor o tom, jestli jsme Češi nebo Vietnamci, ale na konci jsme si řekli, že si můžeme vzít z obou to nejlepší a šířit to.“  


Thui, absolventka oboru Média a komunikace na FSV UK, která se narodila v Praze, měla na starosti současnost. Název Večerka ukazuje na to, čím se Vietnamci nyní převážně živí. „Večerky jsou velmi osvědčený model zvlášť pro ty, kteří neumí jazyk, neznají kulturu, neumí se pohybovat v nové společnosti, ale potřebují nějaký výdělek,“ vysvětluje slečna Thui. „Tím, že tady mají kolem sebe velkou podpůrnou síť lidí, kteří jim pomůžou zařídit prostory a různá povolení, je pro Vietnamce velmi snadné večerku otevřít.“ Večerkám v současnosti konkurují i nehtové salóny, popřípadě bistra s vietnamským jídlem. Zatím se zdá, že se jim daří.


Další zajímavý edukativní prvek programu byl workshop o plánovaném rodičovství a kurz chirurgického šití. Organizovali je členové sdružení Medviet, ve kterém působí vietnamští a čeští medici, lékaři, farmaceutky, fyzioterapeuti, porodní asistentky, sestry, tedy hlavně ti, kteří se snaží rozšiřovat mezi sebou zdravotnické informace a dostat je na veřejnost. U jejich stánků se zastavilo dost lidí. Zdálo se ale, že šití na prasečích nožičkách bylo méně náročné než zeptat se na intimní otázky sexu.


Jedná z mladých lektorek vysvětlila souvislosti: „V nynější době má naše genera-ce velký problém mluvit s rodiči o sexu jako takovém. Oni k tomu přistupují dost konzervativně, a tak se od nich nedozvíme vůbec nic o antikoncepci, o těhotenství, pohlavních chorobách. Bohužel většinu informací se dozvídáme přes internet, kamarády, ale některé jsou milné. My už nemáme jazykový problém, ale bojíme se zeptat. Upřímně, do svých dvanácti jsem si myslela, že si dítě udělám líbáním, a když přišly první měsíčky, nevěděla jsem, o co jde.“


Na rozdíl od banánové generace, jazykovou bariérou v oblasti zdravotnictví trpí zvlášť starší vietnamská generace. Pro Vietmed je to ještě jedno pole činnosti, medici se snaží být hlavně nápomocní. Například medička 5. ročníku 1. lékařské fakulty Jana Nguyen s nimi často chodí k lékařům, překládá, radí a stejně jako jiní všechno dělá ve svém volnu a zadarmo.


Minh Mai míní, že česko-vietnamští doktoři a odborníci mohou přiblížit rodičům a nově příchozím medicínu lépe než čeští doktoři. Komentoval i nedostatek informací v oblasti duševního zdraví. Psychické potíže, a nejčastěji jde o deprese, vznikají ze stresových podmínek, ve kterých žijí. „A protože ve Vietnamu není tak rozšířená péče o duševní zdraví, oni se ani tady moc nehlásí k psychologům a psychiatrům.“ Když Vietnamec potřebuje psychickou podporu, obrací se nejdříve k rodině – takto byl vychovaný, a to je součást tradice. Navíc není snadné se svěřovat doktorům s bolestmi duše přes tlumočníky. „Osobně neznám žádného vietnamského nebo česko-vietnamského psychologa a odborníka v této oblasti, a právě kvůli tomu se vzdělávám v oboru duševního zdraví“.


Doufám, že se tradice Banán Festu udrží. Že se ten letošní povedl, soudě podle atmosféry a odezvy návštěvníků, si myslí i RNDr. Pham Huu Uyen, zástupce vietnamské menšiny v Radě pro národnostní menšiny vlády ČR. Politickým slovníkem řečeno i letošní ročník „napomáhal k vzájemnému porozumění a rozvoji vztahů mezi českou a vietnamskou společností“.

 

Všechny články z nového bulletinu Slovo si můžete přečíst zde: Bulletin Slovo 4/2019

slovo 4 19 web-nahled

Facebook Slovo 21

40326723

Vítejte v ČR - adaptačně integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

logo vitejte 2018 500

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

slovo 4 19 web-nahled

Slovo 21, z. s.
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
IČ 69343951

 

www.slovo21.cz
www.khamoro.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

facebook icon 325x325   youtube logo

khamoro zaverecna zprava

 

O nás

Slovo 21 z.s. je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Naše práce by se dala rozdělit do dvou hlavních větví – aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku a ty, které se zaměřují na cizince ze třetích států.

Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro - ostatně ten je dodnes nejznámějším projektem Slova 21. Asi nejznámějším cizineckým integračním projektem je neformální setkávání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle, bulletin Slovo pro cizince a o cizincích a projekt Víjejte v ČR. 

Slovo 21 je od počátku organizací, která chce přispět k budování multikulturní společnosti a především k lepšímu soužití kultur nejen v Česku, ale i v Evropě. Slovo 21 neposkytuje sociální služby jako takové. Naší filozofií je aktivovat Romy i cizince a naučit je, jak vybojovat a prosadit svá lidská práva. Zároveň se snažíme bourat zakořeněné předsudky, které lidem jen komplikují život. Bojujeme proti rasismu a xenofobii, snažíme se ochraňovat lidská práva a rozvíjet jejich dodržování a zlepšujeme mediální obraz menšin.

Who are we?

Slovo 21 NGO is a non-governmental non-profit organization, which was established in the year 1999. We have Czechs, Roma and members from various continents working for us. Our work can be divided into two main branches - activities to support the Roma, and activities focusing on foreigners.

Since the beginning, we are an organization which aims at building a multicultural society and mainly at a better coexistence of cultures not only in the Czech Republic, but in Europe in general. Our organization does not offer social services as such. Our philosophy is to activate the Roma and foreigners and to teach them how to fight and stand up for their human rights. Our goal is also to destroy the deeply rooted prejudices, which tend to complicate the lives of many.