Invalidovna hostila festival RefuFest

Text a foto: Rena Horvátová

Ke konci října si mohli návštěvníci užít už čtrnáctý ročník festivalu RefuFest, který se tradičně věnuje zejména tématu uprchlictví. V pražské Invalidovně si návštěvníci mohli nejen vychutnat dobroty z různých koutů země, zaposlouchat se do líbivé hudby, ale také se více dozvědět o tématu klimatických změn.

Jako každý rok se RefuFestu zúčastní více než stovka uprchlíků, kteří v Česku žijí, a nejinak tomu bylo i letos. A jako vždy se přímo před zraky kolemjdoucích připravovala a prodávala národní jídla, na jejichž přípravě se do značné míry podílejí i žadatelé o mezinárodní ochranu, tedy uprchlíci pobývající v uprchlickém tábore v Kostelci nad Orlicí.

 

„Každoročně se náš festival snaží upozornit na význam otevřeného postoje české majority vůči cizincům pro celou společnost. Letos nám však leží na srdci ještě jedna nutná změna. Čím dál tím zřetelněji se ukazuje, že nedáme-li planetě, co jí náleží, můžeme se brzy ocitnout v situaci, kterou už měnit možné nebude. Letošní ročník proto byl věnován stejnou měrou tématům klimatické krize a uprchlictví,“ prozradila ředitelka festivalu Adéla Gálová.
Vedle hlavního pódia, na kterém vystoupily kapely z různých koutů světa, se letos představily i české kapely, které u publika také zabodovaly. Festival vedle muziky nabízel i vedlejší scény s hudebním vystoupením nebo diskusemi a výstavou přímo v prostorách Invalidovny.
„Snažíme se RefuFest naplánovat tak, aby měl bohatý program třeba i pro školy. Takže první festivalový program byl neveřejný a určený pouze pro školy. Na žáky prvního i druhého stupně základky čekalo několik různých workshopů s cizinci žijícími v Praze nebo krátké dokumentární filmy, které mohli sledovat pomocí virtuálních setů. Nechyběli ani přednášky fyzika Jana Lukačeviče a koordinátora kampaně Krém pro albíny Lukáše Houdka, na který žáci reagovali velmi pozitivně. A v neposlední řadě měli možnost zhlédnout komentovanou výstavu fotografií ze Zambie Příběhy z Mayukwayukwa,“ říká Gálová a prozrazuje, že druhý festivalový den se brány Invalidovny otevřely i široké veřejnosti. Na programu byli koncerty, divadlo, filmy, diskuze a workshopy. Mimo jiné i vernisáž fotografií oceňovaného umělce Antonia Cossy původem z Mozambiku, který ve svém rodišti nedávno zdokumentoval osudy tamních klimatických migrantů nebo výstava Jany Plavec Já, uprchlík zachycující životy v evropských uprchlických táborech.
„Na RefuFest chodím pravidelně, akce jako taková se mi velmi líbí a myslím, že dokáže měnit pohled na cizince žijící v České republice,“ říká Viktoria původem z Ukrajiny, která do Česka přijela v době, kdy jí bylo deset let. „Zpočátku to bylo velmi těžké, nerada vzpomínám na základní a střední školu, kdy jsem se musela prodírat každodenními předsudky jako třeba, že jsme s maminkou přijely brát Čechům práci nebo že mám něco společného s mafií. Byl to nesmysl, maminka je inženýrka, která dodnes pracuje pro českou elektrárnu. Situace se pro mě změnila až nástupem na vysokou školu,“ prozrazuje Viktoria, která si už nedokáže představit, že by se vrátila zpět na Ukrajinu. „Česká republika je i můj domov a Praha je přenádherné historické město,“ říká a odběhne si pro další chačapuri, tedy gruzínskou specialitu.
Na malé scéně už vystupuje Marwan Alsolaiman původem ze Sýrie, který si svými arabskými lidovkami vysloužil u publika obrovský aplaus. Hned po něm se v kapličce Invalidovny rozezněla i romská hudba v podání kytaristy Tibora Židy a zpěvačky Pavlíny Matiové. A kdo přeci jenom dostal chuť na něco dobrého, mohl si vedle dobrot vychutnat i stand up vystoupení komičky Adély Elbel.
„Stand up byla skvělá, na festivalu jsem úplné poprvé a byla jsem zvědavá i na to, jak prostory Invalidovny, které se veřejnosti otevřely teprve nedávno, vypadají,“ prozrazuje mladá maminka pětileté Lenušky stojící hned vedle mě. „Zakoupila jsem si i ručně vyráběné výrobky uprchlíků z Afriky, podaruju jimi sestru. Chystám se zkusit hennu, ochutnat s dcerou nějaké sladkosti a užít si fajn odpoledne. Myslím, že každý z nás by měl možnost poznat odlišné kultury i z jiného pohledu, nebát se, nedat na zprávy z televize a tisku a udělat si na emigranty a uprchlíky vlastní názor. Zkratka dát těm lidem šanci,“ uzavírá naše povídání paní Jana.

 

 

Všechny články z nového bulletinu Slovo si můžete přečíst zde: Bulletin Slovo 4/2019

slovo 4 19 web-nahled