Rodina odvedle 2019

Projekt Rodina odvedle vznikl v roce 2004 a od té doby se do projektu zapojilo 1 676 českých rodin a rodin cizinců, kteří žijí v Česku, ale pocházejí ze zemí mimo Evropskou unii. Hlavním cílem této iniciativy je lepší integrace cizinců do české společnosti a snížení předsudků Čechů vůči cizincům. Letošní 16. ročník proběhl 24. listopadu 2019, kdy se se sešlo 62 rodin Čechů a cizinců. U nedělního obědu se potkali lidi s odlišnou kulturou, zvyky a jazyky.

Text: Neli Peňa
Ilustrační foto Slovo 21

Projektu se sama účastním už pátým rokem jako asistentka. Podílím se na přípravě a realizaci jednoho setkání rodin. Letošní oběd proběhl v přátelské atmosféře rodiny Hareti, která pozvala k sobě domů rodinu Krmníčkových. Ali a Yamina Hareti se svými dětmi Lyna a Amel pocházejí z Alžírska a žijí v Praze jeden rok, proto jsme mluvili převážně anglicky. Bylo ale vidět snahu celé alžírské rodiny učit se některá česká slova, protože zůstanou v Česku minimálně 4 roky, jelikož to je délka mandátu Yaminy na Alžírském velvyslanectví v Praze, kde momentálně pracuje. Jejich nejmenší dcerka Amel také chodí do české školky. Bylo zajímavé se dozvědět více o Alžířanech v Česku a v jiných zemích jako je např. Francie. Ali a Yamina byli dokonce oblečeni ve svých národních krojích a moc jim to slušelo.
Vítezslava a David Krmníčkovi se svými dětmi Ellou a Davidem bydlí také v Praze, ale pocházejí z jižních Čech blízko Dačic. Bylo hezké pozorovat, jak se děti z obou rodin bez problému při společné hře dorozumí.


Oběd začal krátkým videem o Alžírsku a zajímavých místech v celé zemi, které nám Ali pustil v televizi. Bylo zajímavé se dozvědět, že v Alžírsku jsou také místa, kde sněží, což nikdo z nás zatím nikdy neslyšel. Mohli jsme také ochutnat alžírské datle. Poté jsme začali slavnostní oběd předkrmem z kuřecího masa, bílou polévkou a smaženými závitky. Hlavní chod byl kuskus s hovězím masem. Ali a Yamina se s námi podělili o recept, jak správně připravit kuskus a kde V Praze koupit dobrý kuskus, což jsme všichni moc ocenili. Dezerty byly domácí a Yamina musela s jejich přípravou začít dokonce den předem. Hodně nás překvapilo, jak pracné je připravit tradiční zelený čaj s mátou. Proces přelévání, vaření a znovu přelévání trval kolem hodiny. Dokonce nám řekli, že v Sahaře je příprava čaje většinou otázkou tříhodinového rituálu. Všichni jsme si moc pochutnali na skvělém obědu.
Dokonce jsme si zahráli Pub Quiz, ve kterém jsem sama předem připravila otázky z různých kultur, zemí, národních jídel a také ukázku filmu S tebou mě baví svět, který jsme společně s českou rodinou rozhodně alžírské rodině doporučili zhlédnout. Dala jsem jim tip, že si mohou půjčit také filmy na DVD v Městské knihovně, u nichž je možnost volby titulků v angličtině. Rodiny si nakonec na sebe vyměnily kontakty a možná brzy navštíví alžírská rodina tu českou.


Jak jsme se shodli s českou rodinou, takovou ochutnávku domácího alžírského jídla a pohodové rodinné atmosféry bychom sami nezažili ani při dovolené v Alžírsku, protože bychom většinou ochutnali jen jídlo z restaurace. Chuť jídla a tradiční atmosféra v rodině by nám zůstala neznámou.
Dobře, že existují podobné projekty, které podporují setkávání české a zahraniční rodiny společně u jídla. Samotný projekt dává možnost dozvědět se mnoho věcí o jiné kultuře a navázat nová přátelství. Dochází k odbourávání stereotypů v české společnosti na základě osobní zkušenosti, jež je k nezaplacení. Zároveň kontakt rodiny cizinců s českou rodinou, se kterou by se za jiných okolností asi ani nikdy nepotkali, je velmi důležitý. Hodně rodin cizinců se uzavírá pouze v okruhu přátel z řad cizinců a moc Čechů ani osobně nezná. To je velká škoda, protože, jak se v češtině říká: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. U přátel to platí stejně

 

Všechny články z nového bulletinu Slovo si můžete přečíst zde: Bulletin Slovo 4/2019

slovo 4 19 web-nahled