Co znamená být ženou – Romkou? A kdo o tom vlastně rozhoduje? Právě očekávání, role a tlak okolí často určují, co ženy prožívají. A co si naopak nechávají pro sebe. V romské komunitě se o domácím násilí dlouho mlčelo. Přitom zkušenost s ním má podle našeho exkluzivního výzkumu téměř třetina Romek v Česku. I proto vznikla pod Slovem 21 nová divadelní inscenace Mluv nahlas. Romské ženy dostaly příležitost promluvit o zkušenostech svých blízkých i vlastních prožitcích.
Romské ženy všech generací postupně přicházejí na jeviště. Inscenaci otevírá rozhovor mezi babičkou a její vnučkou. Blíží se babiččina oslava narozenin. Diváci ale záhy pochopí, že místo radosti babička prožívá spíše obavy z hádek a neshod uvnitř rodiny. „Čeho se ta naše babička vlastně bojí?“ pokládá vnučka otázku do publika. Strach se brzy zhmotňuje přímo na jevišti.
Odraz autentických zkušeností
Inscenace Mluv nahlas vznikla pod vedením lektorek Dany Moree a Lízy Urbanové. Jedná se o unikátní metodu divadla utlačovaných. Prostor v ní na jevišti dostávají právě romské ženy. „V divadle utlačovaných pracujeme s modelovým příběhem – ti, kteří představení připravili, tedy ne-herci ve skupině, představují, jak téma sami zažili. Je to tedy odraz jejich životní zkušenosti,” vysvětluje Dana Moree. Všechno, co s ženami na jevišti během představení prožíváme, se tedy někde a někomu doopravdy stalo. „Tyto zkušenosti jsou však propojeny do uměle vytvořeného příběhu. To se dělá hlavně kvůli prevenci retraumatizace,” dodává Moree.
„A zase se budou hádat!” vykřikuje babička na jevišti, zatímco posloucháme věty jako: „Ty inženýrko, navařeno a uklizeno doma máš?” nebo: „Co to máš na sobě? To sis měla vzít rovnou plavky.” Hádky se stupňují a ve slovech obrany ženy formulují myšlenky, které pro mnohé očividně zdaleka nejsou samozřejmé: „Chlap nemusí mít vždycky poslední slovo” nebo „Facka není projevem lásky” zůstává s diváky ještě dlouho po konci představení.
Dosah v regionech
Představení mělo premiéru na podzim v Praze. Teď ale podle slov koordinátorky našeho projektu „Mluv nahlas, abys byl(a) slyšet“ Claudie Laburdové míří do regionů. A to především do míst, kde v rámci programu fungují svépomocné skupiny. Ty ženám v regionech poskytují zázemí a pomáhají hledat cesty z problémů. Tak se poselství představení dostane k ženám, které ho potřebují možná nejvíce. Inscenace má v regionech sílu otevírat diskusi o tom, jak můžeme obětem domácího násilí pomoci, nebo jak se obětí v nejlepším případě nikdy nestat. Právě v tom vidí sílu představení i jedna z ne-hereček Marie Ferencová: „Přála bych si, aby se povědomí o tom, že není normální zažívat různé typy domácího násilí, dostalo k co nejvíce ženám. Ale i k mladým dívkám, které vztahy s muži teprve čekají,“ dodává.
Inscenace vznikla v rámci projektu Mluv nahlas, abys byla slyšet, který je financován Evropskou unií.
