Mário Bihári se svým ikonickým akordeonem již dávno dobyl tuzemskou hudební scénu a podmanil si posluchače napříč společenskými vrstvami. Spisovatel, novinář a držitel ceny Magnesia Litera Patrik Banga toho na kontě úspěchů nemá méně. Dvojice inspirativních osobností se společně vydala na cestu, na jejímž konci jsme se setkali během křtu knihy Hudbu vidím barevně. V unikátním knižním rozhovoru Mário Patriku Bangovi vypráví svůj životní příběh plný ostrých momentů, humorných historek i lehkosti, která zůstává ve čtenářích ještě dlouho po zaklapnutí knihy.
„Přicházíš z hor, ze země sněhů, slunce co pálí do mraků” zní do čtvrtečního odpoledne slova jedné z písní Zuzany Navarové. Kavárna pod korunami stromů v srdci Žižkova postupně ožívá vřavou lidí usazených ve skupinkách u stolků, na lavičkách i na schodech. Ti, co se nestihli posadit, proudí ve všeobecném ruchu tam a zpět. Hloučky postávajících se spojují a zase rozpojují, jakoby z žižkovských bytů vyšla ven celá Husinecké ulice uctít Mária a Patrika v jejich velký den.
Jaké to je, když v dětství přijdete o zrak? Jaké příběhy, bude o životě vyprávět nevidomý romský muzikant? Jak prožíval devadesátá léta plná policejní šikany a nejistoty a kde bral naději, že věci jsou tak jak mají být? Patrik Banga v úvodu knihy přiznává, že o kariéře Mária Biháriho věděl, ale osobně se neznali ani přesto, že je spojuje Žižkov, podobný okruh lidí i hudba. Počáteční nejistotu při prvním setkání v hospodě ale rychle vystřídalo porozumění.
„Mário je dříč, a když něco dělá, chce to dělat naplno. Jelikož to mám hodně podobně, byl jsem si už po první schůzce jistý, že tenhle rozhovor bude jeden z nejzajímavějších, které jsem za posledních dvacet let dělal,“ vysvětluje Patrik Banga.
Kavárnu pod korunami stromů chrání před slunečními paprsky listy dubů pohupujících se ve větru. Zástupci médií s kamerami v rukou zaujímají pozice v hledišti a moderátor zve na pódium jednu z kmoter knihy, která si stoupá vedle Mária. Ten tu již pohodlně sedí usazený za svým akordeonem. „Pokaždé když se vidíme, řekne mi, že mi to sluší,“ směje se na Mária, a pouští se do četby vybrané pasáže o skleněném oku.
Publikum tiše naslouchá a humornou rovinu vyprávění odměňuje smíchem. Byl to jeden z těch veselejších momentů vyprávění. Před koncertem skupiny Bachtele Apsa nás čeká ještě slibovaný křest, při jehož příležitosti se dnešní setkání odehrává. Skupina kmotrů a kmoter knihy dostává do rukou plné půllitry piva a jeden z výtisků se symbolicky pokropí pěnou.
Zbytek večera už se ztrácí v barevných tónech hudby. Dívky z tanečního souboru v černých sukních se zlatými lemy a květinami ve vlasech tančí do balkánských rytmů a Mária už obklopili hudebníci, kteří zahajují dnešní koncert. Písně se linou žižkovskými ulicemi, slunce pomalu zapadá, smích se mísí s potleskem a další pivní pěnou. Patrik Banga v hledišti podepisuje výtisky knih, které pomalu mizí v rukou příchozích. Oslava příběhu s dobrým koncem se pomalu chýlí ke konci.
Křest knihy Hudbu vidím barevně proběhl ve spolupráci s Nakladatelstvím Albatros Media.
Foto © Nakladatelství Albatros Media
