Domácí násilí v romských komunitách, anticiganismus v Česku, hledání vlastní síly. Přesně tato témata otevřelo na konci ledna setkání našeho projektu Mluv nahlas, abys byl(a) slyšet. Do Prahy na něj přijela dvacítka Romek z různých koutů republiky – z Náchoda, Písku, Broumova, Chodova i Chomutova. Sdílely své zkušenosti a mluvily otevřeně o tom, co dnes ženy v jejich lokalitách nejvíc trápí.

Na část programu dorazily také norská velvyslankyně Snøfrid Byrløkken Emterud a Irena Hůlová z kanceláře zmocněnkyně pro lidská práva. „Je pro nás důležité se minimálně jednou za půl roku takto sejít a otevřeně mluvit o tom, co ženy ve svých městech skutečně řeší. Co se daří, ale i to, co změnu stále brzdí,“ vysvětluje Claudie Laburdová, koordinátorka projektu Mluv nahlas, abys byl(a) slyšet. Ten se zaměřuje na prevenci domácího a genderově podmíněného násilí v romských komunitách.

Slovo 21 se tomuto tématu intenzivně věnuje od loňska – jako jedna z mála organizací v Česku. V kampani Mluv nahlas jsme dali prostor skutečným příběhům Romek, které zažily domácí násilí. Jejich výpovědi zaznívají v podcastech a videospotech, jež načetly známé romské osobnosti.

‍

Prolomené tabu

„Máme od žen hodně pozitivních reakcí. Říkají, že je důležité, že se o domácím násilí konečně mluví otevřeně a bez obalu,“ říká Claudie Laburdová k nedávné informační kampani na prevenci domácího násilí. Některé ženy se podle ní navíc samy hlásí s tím, že by se do podobných aktivit chtěly v budoucnu zapojit. Mají totiž pocit, že je o tématu potřeba mluvit.

V tom se shodují i účastnice lednového setkání. „U nás v Písku se domácí násilí řeší, ale často jen za zavřenými dveřmi,“ říká Věra Fakolová. Podobně to vidí i Anna Farkašová z Broumova: „Ženy se stydí. Je pro ně strašně těžké jít s tím ven nebo se někomu svěřit. Právě proto je tak důležité o tom mluvit nahlas.“

Tato slova potvrzují i data z nedávného exkluzivního výzkumu Slova 21, který jako první v Česku přinesl ucelený pohled na násilí páchané na romských ženách. Vyplývá z něj, že s domácím násilím má osobní zkušenost téměř 30 procent Romek. Víc než polovina žen navíc uvedla, že se s ním ve svém okolí setkává opakovaně. Pomoc u institucí přitom vyhledává jen minimum z nich – nejčastěji se svěřují příbuzným, nebo o tom mlčí.

‍

Manushe: síť žen, které se navzájem podrží

Na lednové setkání dorazily převážně členky dlouhodobé ženské sítě Manushe, která propojuje zhruba dvě stovky žen napříč republikou. Nejde o formální členství, ale o živou síť Romek, které se znají, podporují se a zapojují do nejrůznějších aktivit podle svého zájmu a možností.

„Manushe mi určitě zvedly sebevědomí. Mám pocit, že můj hlas je konečně víc slyšet,“ doplňuje Věra Fakolová z Písku. Mottem skupiny je edukace, sebevědomí, emancipace. Pod hlavičkou Slova 21 fungují Manushe už od roku 2000. Za tu dobu stály u zrodu řady výrazných projektů – například politického výcviku pro romské ženy, dokumentárního filmu Ženy v poli nebo úspěšného videoklipu mladých rapperů Nebuď dilino!, který upozorňuje na rizika předčasného zařazování romských dětí do praktických škol.

Blanka Voráčová z Chodova oceňuje právě praktický rozměr skupiny: „Řešíme témata, o kterých se ve společnosti moc nemluví. Třeba domácí násilí v romské komunitě. A zároveň se tu navzájem podporujeme.“ To podepisuje i Anna Farkašová z Broumova. Manushe jsou podle ní důležité hlavně proto, že posilují postavení Romek nejen ve většinové společnosti, ale i uvnitř romské komunity. „Každá žena by měla vědět, že je důležitá. Jedině tak můžeme být silné.“

‍

Projekt Mluv nahlas, abys byla slyšet je financován Evropskou unií.