Přijímací zkoušky na střední školy jsou v posledních letech nesmírně stresující a náročné – nejen pro samotné žáky, ale i pro jejich rodiny. Ještě složitější bývá tato situace pro děti a mladé lidi romského původu, kteří stále čelí překážkám ve vzdělávacím systému. Přitom někdy stačí málo: pravidelné doučování, které pomáhá žákům lépe porozumět učivu a projít důležitými milníky školní docházky. Tři chlapci, Robert, Milan a Sebastian, právě ukončili devátou třídu a sdílí s námi cestu, která je díky doučování projektu Avela dovedla až na střední školu.
„Chodil jsem super základku. Já i brácha jsme tam byli hrozně spokojení. Mnoho dětí z jiných škol přestoupilo k nám, protože to je fakt přátelské prostředí. Těšil jsem se tam chodit.” Robert z Prahy mluví o svých zkušenostech ze školy pozitivně, vzpomíná rád na spolužáky i učitele. I to ukazuje, jak je zkušenost každého žáka jiná. „Byl jsem rozhodnutej, že chci určitě jít na střední školu.” dodává. K doučování pod záštitou Slova 21 se dostal přes známé, pomohlo mu hlavně s přijímačkami na střední školu - obor Bezpečnostně právní činnost.
„Já chci být policista, nebo kriminalista. Pomáhat a chránit, přesně tak.” upřesňuje a směje se. „Během doučování jsme se soustředili hlavně na přijímačky. Bez toho bych to absolutně nedal, to fakt ne.” poslední větu opakuje dvakrát a znovu se pousměje.
Doučování pomohlo i Milanovi, taktéž z Prahy, který letos také dokončil devátou třídu. Začátkem léta má ortézu, tak se prázdniny zatím nesou v poklidném duchu. „Mám to asi tak nějak normálně, škola mi nevadí. Mám k tomu takovej neutrální vztah.” Po prázdninách, stejně jako Robert, nastupuje na střední školu. „Hlásil jsem se na autotronika, to je obor s maturitou. Je to dopravní škola, až jí dodělám, dopravní podnik mě může zaměstnat. Auta mě hodně zajímaj, takže bych s nima pracoval rád.” Hodiny doučování se zaměřovaly především na přijímací testy, a na opakování otázek z minulých let. „Rodiče mají radost,” přitakává. „Těším se tam.”
„Já mám ke škole dobrej vztah. Mám v hlavě, že mě připravuje na život, i když se kolikrát učíme nesmyslný věci.” Otevírá rozhovor Sebastian z Písku. Přeci jen je ale jeho zkušenost se základní školou trochu odlišná. „První roky jsem se ve škole necítil dobře. Neměl jsem moc kamarády a bylo to pro mě těžký. Už jenom proto, že viděli Roma a řekli si: No tak ten je úplně blbej. Začali jsme se bavit až později, třeba v osmý třídě. Protože jsem všem ukázal, že mám talent na jazyky, a našel jsem si strašně dobrou partu chytrých lidí.” Sebastian se stejně jako kluci letos dostal na střední. „Hlásil jsem se na maturitní obor Provoz dopravy a ekonomika. Šel jsem do toho trochu naslepo. Buď mě to bude bavit, nebo ne, ale hlavně mi jde o tu maturitu.”
„Pořád jsem otravoval mamku: Mami, najdi mi doučování na tu matematiku, já to potřebuju a chci to. Od tý doby, co mi to mamka sehnala, jsem si to začal zařizovat sám. Stávalo se třeba, že mi zrovna chtěla říct: Dneska máš doučování, jdi. Ale ještě předtím, než mi to stihla doříct, já jsem se sebral a už jsem byl na cestě.”
Doučování pomáhalo Sebastianovi hlavně s matematikou, se kterou měl na základní škole problémy. „Hodně to udělala ta distanční výuka,” vysvětluje. „My jsme byli třeba rok pozadu a nemohli jsme to dohnat. Po doučování se mi zlepšily známky. Měl jsem čtyřky pětky, a najednou trojky dvojky.”
Pak už se loučíme s přáním hezkého léta stejně jako úspěšného studia na střední škole, především ale se štěstím při plnění všech snů, kterým už jsou kluci snad zas o trochu blíže.
Projekt Avela usiluje o to, aby romské děti a mládež objevily, jak může vzdělání pozitivně ovlivnit jejich životy. Od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2028 nabízíme po celé ČR doučování, mentoring i pestré volnočasové aktivity, které podporují jejich rozvoj a rozšiřují obzory. Navazujeme na úspěšný projekt Dža Dureder, díky němuž jsme mezi lety 2003-2022 pomohli více než 1 000 žákům, z nichž se 150 dostalo se na vysoké školy. Aktuálně podporujeme 140 dětí v 18 lokalitách po celé ČR.
Článek vznikl v rámci projektu Avela, který je spolufinancován Evropskou unií.
