„Můžeme se obrátit jeden na druhého.” S Marlonem Ferencem o Letní škole Jdeme dlouhou cestou a touze motivovat ostatní.

Letní škola Jdeme dlouhou cestou je příležitost pro mladé Romky a Romy setkat se a během společně stráveného času se dozvědět více o romské historii, kultuře, nebo možnostech, jak se bránit vůči anticikanismu. Marlon na ní minulý rok přijel jako účastník, letos se k jejímu fungování přidal jako asistent. Po prázdninách jde teprve do čtvrťáku, dnes už ale moderuje akce a zapojuje se do dalších projektů na podporu romské mládeže. V rozhovoru mluví o zážitcích z Letní školy, i smyslu, který za podobným druhem aktivit vidí.

‍Už během prvního ročníku jsi myslel na to, že by ses na Letní škole chtěl podílet i další roky?

Jana (lektorka a metodička programu) mluvila o tom, že příští rok to může být mezinárodní, a někdo z nás by tam mohl pomáhat. Takže od té doby jsem Janu každý měsíc otravoval: „A bude to? A bude to?” Hlavně jsem o tom taky řekl svým kamarádům -stipendistům z organizace Romea, kteří potom jeli.

‍

Jak se jim tam líbilo?

Co jsem slyšel, tak si osvěžili některé věci, které už znali, ale dozvěděli se i něco nového. Hlavně se to dozvěděli způsobem, že neseděli na přednášce a někdo jim nelil něco do hlavy. Bylo to mnohem víc interaktivní. Dobré bylo i to, že to bylo mezinárodní. Mohli jsme poznat lidi z jiných koutů světa a jiných kultur.

‍

Jaké bylo tohle setkání s mladými lidmi z jiných zemí?

Byli tam lidi z Indie, kteří žijí v Německu. Ale i z Jemenu, z Polska. Třeba polovina z nich byli Romové, byl tam i člověk židovského původu… Takže to bylo takhle namíchané. Oni se učili něco o nás a my něco o nich. Zjistili jsme například, že v indickém jazyce je hodně podobností s romským jazykem. A i když to nebyli Romové, byli to lidé, kteří se setkávají dennodenně s rasismem, takže jsme sdíleli podobné zkušenosti.

‍

Působí to, že tvůj první ročník Letní školy tě hodně motivoval být i nadále aktivní, zapojuješ se teď do spousty věcí...

Chtěl jsem si určitě zkusit tu organizační stránku. Poprvé jsem tam byl jako účastník, a teď jako asistent. A je to fakt úplně jiný zážitek. Myslím, že mi to hodně otevřelo oči v nějakých věcech. Teď už vidím i za tu oponu. A od té doby, co jsem byl poprvé na Letní škole, jsem moderoval přes Slovo 21 asi tři nebo čtyři akce. To mě hodně bavilo. Byl jsem i asistent na Khamoru. A teďka plánujeme taky svoji vlastní kulturní akci.

‍

Jakou?

To vychází z jednoho projektu na Letní škole. Účastnící ze všech zemí měli naplánovat akci za určitý budget, která se uskuteční. A oni vymysleli romskou talentovou show.  Možná se podaří to, že tam budu moderovat. Myslím, že by to bylo hezké. Můžou se tak třeba předvést talentovaní lidé, kteří nejsou vidět. Třeba se stydí a nejdou do jiných soutěží.

‍

Jak si můžeme představit tvojí roli asistenta na letošní Letní škole?

Než byla letní škola, tak jsme měli několik schůzek, kde jsme projížděli program. Každý dával nějaké nápady, co by se mohlo zlepšit. Vedení mohlo slyšet taky náš feedback z pozice účastníka v minulém roce. Třeba jestli nás něco nudilo, nebo co nás naopak fakt bavilo, co přidat a tak. My jsme vymýšleli různé ice brakery a aktivity, jak účastníky spojit. Aby se všichni seznámili a cítili se skvěle. Protože to je základ, aby se prostě cítili dobře mezi sebou. Kdyby se tam necítili dobře, tak se toho asi moc nenaučí. Se Sárou jsme třeba zorganizovali Riskuj! jako večerní program.

‍

Když jsi měl teď možnost pozorovat účastníky z pozice asistenta, sledoval jsi, jak program prožívají, jestli třeba nad některými věcmi jinak přemýšlí?

Já si myslím, že si každý odnesl něco. Asi nejdůležitější co si všichni odnesli je to, že každý můžeme udělat něja kýmalý kus, abychom změnili pohled lidí na nás na Romy. Není potřeba říkat, že se stejně nic nezmění, protože jsem na to sám. Myslím totiž, že jsme si díky Letní škole všichni uvědomili, že na to nejsme sami, a že se můžeme obrátit jeden na druhého.

‍

Součástí Letní školy je i debata o anticikanismu a o tom, jak se mu bránit v běžném životě. Naučila tě Letní školaněco nového i v tomhle ohledu?

 Já jsem si z toho vzal hlavně to, že anticikanismus je rasismus vůči Romům. Je to vlastně šíření nenávisti nebo i nenávistných komentářů. To se týká i třeba Facebooku. Jsou projekty, které se zaměřují přímo na to, že reportují nenávistné komentáře. Něčeho takového jsem byl v organizaci Romea, kde jsem hledal nenávistné komentáře a dělal o nich report. Existovaly i případy, kdy člověk šel za nenávistné komentáře do vězení. Je zkrátka více nástrojů a možností, jak se anticikanismu bránit. Třeba kontaktovat nějakou organizaci, nebo to říct známým. Klidně udělat nějaký post. Hlavně se nebát mluvit, nebát se dát to najevo. Protože anticikanismus tady je, akorát stát dělá, že není.

‍

Co dalšího teď děláš, nebo plánuješ?

Od září začínám pracovat na jednom projektu Slova 21. Budu mentorovat děti. Budu mít ve skupině třeba pět dětí ze sociálně vyloučených lokalit a budu jim předávat svoje zkušenosti. Třeba jak se připravovat na přijímačky, nebo je budu učit o anticikanismu, o romských tradicích… Můžu je třeba vzít na nějakou výstavu, nebo tak. A budu vlastně takový jejich mentor. Takže když budou něco potřebovat, obrátí se na mě a řeknou mi třeba: „Propadám z matiky.” Mým úkolem pak bude pomoct jim najít někoho, kdo je bude doučovat. Je prostě potřeba, aby lidi co neví, měli někoho, kdo jim řekne co a jak. Kdybych já nebyl ve Slovu 21 nebo v Romee, tak taky spoustu věcí nevím. To se ve škole neučí, ani z televize se to nedozvíte. Je dobré mít někoho, komu člověk věří a může se na něj obrátit, protože to je taky hodně o důvěře. A já si myslím, že něco takového je můj směr - motivovat druhé lidi.

‍