Za dvacet let existence Rodiny Odvedle byl František Lomský hned u několika společných setkání rodin Čechů a cizinců. Jako asistent měl za úkol nejen usnadňovat komunikaci mezi oběma rodinami, ale také se starat o plynulý průběh netradičních obědů. „Největším obohacením je pro mě živá zkušenost, že národnost, náboženství či barva pleti je zcela nepodstatná,“ dodává.
Co pro vás osobně znamená Rodina Odvedle?
Rodina Odvedle je pro mě symbolem setkání, při němž se neznámí lidé z různých koutů planety během několika hodin otevřou a sdílí svůj domov, osobní životy, společný čas a zájem o druhé. Po pár hodinách strávených nad chutným jídlem se z cizinců a Čechů stávají dobří společníci a někdy i skuteční přátelé. Všechny bariéry a předsudky, které v sobě nosíme, jsou během krátké doby vystaveny intenzivní zkoušce a za pár chvil vyšumí do ztracena.
Je těžké vypíchnout jedno konkrétní setkání - měl bych pocit, že tím snižuji ta ostatní. Každé setkání mělo svoji neopakovatelnou atmosféru.
Jaké setkání, u kterého jste asistoval, vám utkvělo v hlavě?
Je těžké vypíchnout jedno konkrétní setkání - měl bych pocit, že tím snižuji ta ostatní. Každé setkání mělo svoji neopakovatelnou atmosféru. Na některém jsem obdivoval, jak jsou někteří cizinci z exotických zemí moderní, vzdělaní a otevření k setkání s českými lidmi. Po první minutě spadla všechna klišé, která si o lidech ze vzdálených zemí či odlišných náboženství často nosíme v hlavě. Při jiném setkání jsem naopak mohl vnímat, jak je pro některé těžké zapadnout do české společnosti díky svému silnému kulturnímu pozadí či obtížnosti českého jazyka.
Co si ze setkání Rodiny Odvedle odnášíte do budoucna?
Největším obohacením je pro mě živá zkušenost, že národnost, náboženství či barva pleti je zcela nepodstatná, byť máme někdy tendenci zobecňovat a házet lidi do jednoho pytle podle jejich původu. Každý z nás se narodil do jiných podmínek, ale všichni se snažíme najít pro sebe místo, kde můžeme v klidu žít se svými nejbližšími. Rodina Odvedle mě tak učí dívat se na všechny lidi a cizince zvlášť jako na individuální lidské bytosti se svými vlastními radostmi, bolestmi, schopnostmi či omezeními, a také neopakovatelným životním příběhem.
