Z rodného Afghánistánu utekl za dramatických okolností před postupujícím Talibánem. Do Česka přijel pan Sultani jako držitel mezinárodní ochrany. Zorientovat se v novém a složitém systému, najít si práci a pochopit každodenní fungování nebylo jednoduché. Právě v té době se zapojil do našeho projektu Nový domov, který mu pomohl utřídit informace a udělat první kroky v nové realitě. Dnes v pražských Vršovicích provozuje vlastní bistro. A každý den servíruje jídlo, které spojuje Afghánistán s jeho novým domovem.
Na Vršovice padá začátkem prosince sníh. Výloha bistra kousek od Vršovického náměstí svítí do ulice žlutým světlem. Pan Sultani společně se svou ženou obsluhuje příchozí hosty, kteří přišli na pozdní oběd. „To je sousedka,“ vysvětluje, když si paní přeje to, co pokaždé. Nabídka bistra spojuje klasický kebab s typickým afghánským jídlem. Pan Sultani si sedá ke stolu a rozlévá černý čaj do malých šálků. Do bistra se dnes vrátil rovnou z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde studuje český jazyk pro cizince. Ptám se ho na to, jak vzpomíná na kurz Slova 21 Nový domov, kterého se zúčastnil před několika lety.
Kurz, který měl přijít dřív
Vysvětluje, že se jednalo o osm hodin dlouhý kurz, který byl zorganizován speciálně pro lidi přicházející do Česka z Afghánistánu. Kromě Sultaniho na něm bylo asi dalších deset lidí. „Bývalo by bylo lepší, kdyby se odehrál dřív a ne po několika letech, kdy jsem už žil v Praze,“ dodává. „Ale i přesto byly ty informace relevantní a užitečné. A nejen pro mě, ale i pro všechny ostatní, kteří měli spoustu dotazů ohledně témat, jako je podpora a další věci.“ Kurzy jsou pro držitele mezinárodní ochrany a citlivou formou se příchozím snaží poskytnout informace, které jim můžou chybět v začlenění do české společnosti. Lektoři a lektorky jsou speciálně proškolení pro práci s touto specifickou skupinou lidí a poskytují jim potřebné informace o životě v Česku – třeba o sociálním systému, hledání práce nebo bydlení.
Pan Sultani vzpomíná na věci, které pro něj byly na začátku života v Česku nejtěžší. Často ale utíká v myšlenkách zpátky k životu v Afghánistánu a všemu, co tam musel nechat za sebou. Před emigrací pracoval na české ambasádě a žil život v pohodlí hlavního města obklopený svou rodinou. Od roku 2020 se ale situace v zemi zhoršovala. Kvůli své práci na ambasádě začal dostávat výhružky ze strany Talibánu. Situace rychle dospěla k nucené evakuaci celé ambasády. Pan Sultani vypráví o opouštění země v rychlosti a stresu. „V jednu hodinu ráno jsme po hodinách organizace odjezdu seděli v letadle, byli jsme ve vzduchu a dívali se dolů na město, do kterého přicházel Talibán.“
Bistro jako nový začátek
Žádný kurz nemůže příchozím pomoct vyrovnat se se ztrátou své země. Může jim ale nabídnout pomocnou ruku s překážkami, které je čekají v novém prostředí. Pan Sultani vzpomíná například na těžkosti s hledáním práce. „Rozeslal snad tisíc životopisů, ale stejně jsem nemohl najít práci. Obzvlášť proto, že jsem měl potíže s jazykem,“ podotýká. I proto se rozhodl docházet na intenzivní výuku češtiny na univerzitu. Nemožnost najít práci ho také nakonec dovedla k založení vlastního bistra, o které se dnes stará společně se svou ženou a bratrem.
„Abych byl upřímný, má zkušenost s Českou republikou a lidmi, které jsem tu potkal je dobrá. Všichni tu se mnou jednali férově a tak bych Česko doporučil jako dobré místo pro život. Ale zároveň je to i těžké. Je těžké najít si práci, naučit se jazyk, zvyknout si na kulturní rozdíly. Až když emigrujete, uvědomíte si, jak složité najednou všechno je,“ uzavírá pan Sultani svůj příběh. Loučíme se posledním čajem. Venku už se sníh snáší do tmy.
Rozhovor vznikl v rámci projektu Nový domov v ČR 2024–2026, který je spolufinancován Evropskou unií.
