168 příběhů nového začátku. Po dvou letech končí projekt Nový Domov v ČR.

Nový začátek s sebou přináší mnoho otázek i nejistoty. Proto jsme v rámci projektu Nový Domov v ČR pomáhali lidem s mezinárodní ochranou lépe se zorientovat v České republice. Otevřená komunikace s citlivostí a empatií často hrála důležitou roli na cestě k integraci. Stejně jako možnost ptát se na cokoliv. Nový Domov v ČR po dvou letech končí a my se společně s metodičkou projektu Veronikou Slavíkovou ohlížíme za vším, co přinesl.

„V podstatě každý jeden kurz končil nadšením účastníků, že konečně dostali nějaké praktické informace,” shrnuje zpětnou vazbu Veronika Slavíková, která byla už u zrodu projektu jako metodička a členka expertní skupiny. Integračních seminářů se za dva roky trvání projektu podařilo uskutečnit 21 a zúčastnilo se jich celkem 168 lidí. Většina kurzů proběhla online, což umožnilo zapojit se lidem z nejrůznějších koutů republiky. Pestrost národností sahala od Číny po Afghánistán, Ukrajinu či Rwandu. „Měli jsme možnost jako nestranná organizace vstupovat a nabízet: Ptejte se, na co chcete. To mělo velký vliv na to, jakým způsobem byli držitelé otevřeni komunikaci svých potřeb i názorů.” Jedním dechem dodává, že kurz se bohužel často k cizincům dostával až po měsících či letech, během kterých na území České republiky čekali na udělení mezinárodní ochrany. „Ale stejně i po těch letech pro ně kurz vždy přinesl mnoho nových informací, což poukazuje na kvalitu kurzu, ale i na životní situaci, ve které se tito lidi nachází a která jim neumožňuje získat informace sami, nějakou jinou cestou.”

Držitelé mezinárodní ochrany provází stres i traumata odchodu ze svých zemí, hledání nového útočiště komplikuje potřeba dokázat, že vám ve vaší zemi opravdu hrozilo nebezpečí, a máte na mezinárodní ochranu nárok. „Někdy je dost těžké dokázat, že újma hrozila přímo vám. Když prcháte, ne vždy vás napadne vzít si sebou důkazy jako třeba lékařské zprávy… Stejně tak nemůžete zavolat do Běloruska a říct: Hele Bělorusko, pošli mi důkazy, že mě pronásleduješ.” Tito lidé se také často bojí o svoje bezpečí i nové zemi, a důsledně dbají na ochranu svého soukromí. I proto pro ně byli online kurzy dobrou variantou, jak zůstat co nejvíce anonymní. „Byly situace, kdy u jednoho počítače seděla celá rodina. Nebo jsme třeba byli s pánem v jeřábu. Zkrátka neměl možnost udělat si volno, tak se připojil a u toho pracoval v jeřábu. Anebo pán, který prodával kebab. Jenom jsem viděla, jak maká a najednou slyší něco, co ho zajímá, tak zapnul mikrofon, a doptával se. Ti lidé byli opravdu schopni často vynaložit hodně úsilí, aby se mohli zúčastnit.”

Kurzy byly podle Veroniky Slavíkové jedinečné, protože se během nich dařilo udržet individuální přístup a pomáhat s konkrétními dotazy a problémy. 168 lidí tak mělo možnost ve svých komunitách předávat nové informace dál. Díky kurzům se dařilo zmírňovat nejistotu, a dělat z České republiky pro držitele mezinárodní ochrany alespoň o trochu přehlednější a srozumitelnější místo k životu. I když projekt již skončil, potřeba předávat kvalitní informace a podporovat příchozí do České republiky nezmizela. V budoucnu bychom rádi především nabízeli podporu i žadatelům o mezinárodní ochranu, aby se potřebná pomoc k cizincům dostávala co nejdříve.