Jak se u nás žije cizincům? Jak se dokážou poprat s češtinou? A které české zvyky a tradice jim přijdou nepochopitelné? S nadhledem a pořádnou dávkou humoru se tomu ve svých glosách věnuje Marwan Alsolaiman, básník, komik a učitel původem ze Sýrie.
Kulturou a humorem do všech srdcí
Nezapomenutelný večer plný arabské a české hudby, poezie, improvizace i autorského čtení. Přesně takovou akci připravil v polovině září Marwan Alsolaiman se svými českými a arabskými kamarády v pražském klubu Rock Café. Večer se pochopitelně neobešel bez Marwanových českých básniček a humorných článků. Mimo jiné o tom, jak se cizinci učí mluvit hezky česky.
Kdo je Marwan Alsolaiman?
Marwan je Syřan žijící v ČR, kde od roku 2002 vyučuje fyziku, češtinu pro cizince a arabštinu. Díky svým dlouholetým zkušenostem s českým jazykem a místní kulturou začal humoristickým způsobem psát o jazykových výrazech a zvycích, které jsou pro Čechy sice běžné, ale pro cizince naprosto nesrozumitelné.
VIDEO – čeština
VIDEO: Jak cizinci v Česku chápou, když jim někdo řekne "vole"?
VIDEO: Jak vypadá novodobá láska podle Marwana Alsolaimana?
Ukázky z Marwanovy tvorby
Karanténa, nový pramen inspirace
Nechápu, jak jsem mohl celý život fungovat bez jedné jediné karantény. Celý život strávím 12-16 hodin mino svůj být a velmi často se vracím k sobě domu jenom přespat do druhého dne a pak zase další kolo.
Když jsem jako ostatní od půlky března 2020 musel zůstat poprvé v životě doma v karanténě, ptal jsem se: Co mě to v novém životním nastavení čeká? Výsledky byly jasné hned od druhého dne. Jen některé z nich tady uvádím:
1) Zjistil jsem, že u sebe doma:
a) Mám tři nové košile, ještě nerozbalené.
b) Klika od dveří do sklepa se otevírá nahoru a ne dolů.
c) Dozvěděl jsem se, že můj soused, který deset let vedle mě bydlí, se během té doby třikrát oženil.
d) Mezi knihami na mém pracovním stole leží jedna velká čokoláda, na jejíž zadní straně je napsáno: spotřebujte do června 2014.
e) Pavouk, který žije v rohu v obýváku, není sám, ale je tam celá jeho rodina, synové a vnoučata, celkem tedy asi 14 jedinců.
2) Z velkého dostatku času jsem poprvé v životě intenzivně poslouchal jednu čínsku písničku celých sedm dní. Melodie byla tak krásná, že jsem u toho vždycky brečel. Osmý den ráno, když jsem nechal slova písničky elektronickým slovníkem přeložit do češtiny, jsem zjistil, že to je reklama na nový sprej k odstranění plísně z koupelny.
3) Nové životní nastavení člověka určitě bude mít vliv na všechno. Například budoucí filmy od doby korony dál by klidně mohly mít takovéto názvy:
Zapomenutá rouška
Vražda v karanténě
Nedošli k lékaři
Dýchání v cizím městě
4) Karanténa mi zlepšila češtinu, hlavně v oblasti poezie, ale …
Učím se česky v karanténě
díky modemu a anténě
cvičeni mi přináší modem
bavím se hezky s každým rodem
včera však byla velká dřina
jak mi vypadla elektřina
5) Určitě se spolužákům a spolužačkám stýská po škole a mě napadl motiv dopisu, který by mohl být skutečný. Jedna spolužačka píše svému klukovi ze třídy:
Miluju tě Bohouši přes míru
i dneska v době koronaviru
vláda proti viru vede válku
všechno musíme řešit na dálku
mohli bychom mít soukromou lekci
pokud budeme po dezinfekci
líbat se asi smíme Bohoušku
ale také jedině přes roušku
Moc zdraví Marwan
Jdeme na jedno
Když mi moji čeští spolužáci jednou k večeru poprvé v životě řekli: „Jdeme na jedno“, nepochopil jsem, kam to má být, a nechtěl jsem se jich ptát, protože jsem se těchto spolužáků neustále na nějaký český nepochopitelný výraz vyptával a také jsem se chtěl nechat překvapit.
První jasná věc pro mě byla, že to „jedno“, na které jdeme, je určitě něco gramaticky ve středním rodě. Kdyby to bylo v rodě ženském nebo mužském, museli by říct jako rodilí mluvčí: „jdeme na jednu“, případně „na jeden“ nebo „na jednoho“.
Po cestě tam jsem si začal říkat: „Možná, že jdeme na jedno divadelní představení, to mě opravdu hodně zajímá“, radoval jsem se. Spolužáci ale na sobě neměli oblečení odpovídající divadelnímu představení, tak tam asi nejdeme.
Nebo možná, že jdeme na jedno setkání s indickým duchovním učitelem pocházejícím z Himalájí a určitě bude jeho přednáška velmi zajímavá. Jenomže nikdo z mých spolužáků nikdy neprojevil takový zájem o indickou duchovní filosofii. Tak tam taky asi nejdeme.
A ještě mě napadlo, že možná jdeme na jedno školení pro budoucí absolventy ČVUT a tam se naučíme, jak správně zacházet s praktickým životem. A takhle jsem celou cestu romanticky snil o naší dnešní akci.
V ten moment jsme všichni vešli do jedné staré hospody, sedli jsme si ke stolu a hned si objednali pivo. Překvapilo mě to a říkal jsem si, jestli náhodou nejdeme na jedno pivo? Ale hned jsem se uvědomil, že to není pravda, protože spolužáci to první pivo vypili a objednali si další.
Díval jsem se na ostatní stoly, hospoda byla plná hostů a všichni si dávali hlavně pivo a různá jídla a pití. „Je to možné, že všichni ti lidi v hospodě jdou taky na jedno?“
Po čtyřech hodinách sezení v hospodě jsme se vrátili zpátky na kolej a každý měl v sobě sedm piv, hovězí guláš se šesti knedlíky, tři zelené, jednu zmrzlinu a kafe. Už jsem to nemohl vydržet a na cestě zpátky jsem se jednoho z kamarádů zeptal: „Vy jste mi říkali, že jdeme na jedno, můžeš mi říct, co bylo to jedno?“ Kamarád mi řekl: „Ale to se jen tak říká, znamená to, že jdeme na jedno pivo.“
Pote jsem byl na hodně akcích „jdeme na jedno“ a zjistil jsem, že když Češi říkají: „Jdeme na jedno“, vypijí daleko víc piv, než když říkají: „Jdeme na pivo“. Proto od té doby nechodím na pivo, ale chodím jenom na jedno.
