Nové dopady pandemie Covid-19 na projekt Sar upre!
Ústředními postavami aktivit projektu Sar Upre! Jak na to!, zaměřeného na inkluzivní vzdělávání na českých školách, jsou pedagogové z celé republiky. Pro ně proběhl první modul školení na téma „Psychohygiena učitele“, a to v Praze a v Ústí nad Labem. Učitelé jsou vzorem pro svoje žáky, proto je nesmírně důležité, aby pedagog mohl jednoduše zvládat stressové faktory svého povolání. Školení v Olomouckém kraji muselo být přesunuto z důvodu protiepidemiologických opatření Vlády ČR.
Pandemie Covid-19 již druhým rokem zasahuje do projektových aktivit Sar Upre! Navazující modul školení pro pedagogy na téma „Klima třídy“, zaměřený na komunikaci učitelů se žáky, který měl proběhnout v Praze a Ústí nad Labem na začátku prosince, musel být přesunut. Doufáme, že se nám ho podaří uskutečnit v průběhu ledna 2022.
Aktuálně probíhá úzká komunikace s partnerem z Islandu kvůli plánovanému výjezdu expertního týmu Sar Upre! na Island, kde získají zkušenosti a poznají příklady dobré praxe dalších evropských zemí v rámci inkluzivního vzdělávání. Doufáme, že expertní tým bude moci vyrazit na Island k Mezinárodnímu dni Romů 8. dubna 2022.
Probíhají poslední přípravy loutkového filmu o inkluzivním vzdělávání, určeného primárně učitelům. Momentálně končí sazba titulků do filmu. Krátký loutkový film hravou formou pomůže k pochopení celého systému inkluzivního vzdělávání. Nad filmem pracuje scénárista a režisér Radek Beran, podklady ke scénáři dodala expertka a ředitelka školy Marie Gottfriedová. Natáčení se ujalo studio Bedna Films.
Proběhla první školení a také natáčení loutkového filmu
Aktivity v rámci projektu Sar Upre mají vést k lepší implementaci inkluzivního vzdělávání v českých školách tak, aby výuka dokázala rozvíjet všechny děti bez rozdílu. Pomoci v tomto směru mají školení pedagogů, z nichž první dvě nedávno proběhla.
V pochopení inkluze pomůže taky krátký loutkový film, jehož natáčení už máme také za sebou a na výsledek se moc těšíme!
Školení učitelů v Praze a Ústí nad Labem
Ústředními postavami aktivit Sar Upre jsou pedagogové z celé České republiky. Aby inkluzivní vzdělávání mohlo probíhat hladce a vedlo k lepšímu zapojení všech žáků do výuky, je nutné mít řádně proškolené pedagogy. Máme proto velkou radost, že v našem hlavním městě a také v Ústí nad Labem již proběhla první školení učitelů.
Cílem je, aby učitelé zjistili, jaké vzdělávací potřeby žáci mají a také jaké jsou jejich silné stránky. Je potřeba zjistit, jaké jim vyhovují aktivity v rámci výuky, a podle toho poskládat vzdělávací plán, ve kterém si každý z žáků najde něco, co vyhovuje právě jemu. Postava učitele je v tomto směru velmi důležitá, může totiž své žáky motivovat a být jim také vzorem i mentorem. Naše školení jim v této cestě budou nápomocná a odpoví jim v rámci inkluze na často kladenou otázku „jak na to?“.
Pochopení inkluze pomůže loutkový film! Natáčení již proběhlo..
V rámci aktivit Sar Upre měl vzniknout také loutkový film zaměřený na inkluzivní vzdělávání. Máme splněno! Před pár dny natáčení úspěšně proběhlo a my se po postprodukční práci těšíme na finální podobu filmu.
Film je určen zejména učitelů z celé České republiky. Těm atraktivní formou krátkého loutkového filmu pomůže v pochopení celé problematiky inkluzivního vzdělání.
Scénář je psaný na základě zkušeností našich expertů v oblasti inkluzivního vzdělávání. Nad filmem pracuje scénárista a režisér Radek Beran. Podklady ke scénáři dodala expertka Marie Gottfriedová. Natáčení filmu se ujalo studio Bedna Films.
Rozhovor s Marií Gottfiedovou, expertkou na inkluzivní vzdělávání
Marie Gottfriedová je ředitelkou Základní školy v Trmicích a zastupitelkou. Škola, pod vedením Gottfriedové, již od roku 2004 úspěšně uplatňuje systém inkluzivního vzdělávání. Na projektu Sar Upre! Jak na to! působí jako expert na inkluzi.
Je v České republice opravdu zapotřebí inkluzivního vzdělávání?
V České republice je velmi zapotřebí inkluzivního vzdělávání. Naše společnost je hodně rozdělená a není to přínosné pro žádnou skupinu lidí. Pokud se nám povede uvést inkluzivní vzdělávání do našeho vzdělávacího systému, v budoucnu to významně promění celou naši společnost. Uvidíme to tak, že na místo rozdělené společnosti budeme soudružní. Nebudeme sobecky orientovaní pouze na sebe. Budeme schopnější empatie a vzájemné podpory. Vzejde z toho zdravá společnost. Z těchto důvodů vnímám inkluzivní vzdělávání jako nezbytnost.
Jakou zemi můžete uvést příkladem v systému inkluze?
Těch zemí, kterým se daří lépe v současné době je víc. Opravdu bych ale ráda vyzdvihla severské země (Finsko/Norsko/Švédsko), které mají vzdělávání na opravdu dobré úrovni a je to na té společnosti vidět. Jsou to země, kde je nízká kriminalita, kde je ta společnost soudružná. Kde můžeme celkem bezpečně bez obav žít, protože lidé v sobě mají ukotvený hodnotový rámec, který se odráží ve všech aspektech jejich životů.
Takto ukotvená společnost musí mít někde kořeny. Věřím tomu, že je to právě o vzdělávání. Vzdělávání, zaměřené nejen na encyklopedické znalosti, které se naučím, abych je u zkoušení odříkala a pak na ně zapomenu. Je to vzdělání, které je zaměřené na kompetence, na spolupráci, komunikaci, bádání, vlastní objevování světa. Naše společnost se k tomu musí posunout.
S čí pomocí se situace mění? Kdo je "agentem změn"? Státní sektor nebo neziskovky?
Jsou to hlavně neziskové organizace a učitelské či pedagogické kolektivy. Bohužel bych řekla, že účast státu je v tomto případě poměrně slabá. Náš stát nemá jasnou vizi a nemá hodnotově vyznačené, jak by vzdělávání mělo fungovat.
Setkala jste se s podporou od ministerstva školství?
S ministerstvem školství jsem před pandemií měla pouze formální vztah. Vše se změnilo s příchodem COVID-19. Osobně jsem navázala užší kontakty s ministerstvem školství. Vnímám z jejich strany daleko větší ochotu naslouchat. Momentálně řešíme míru podpory v metodických materiálech. Vnímám situaci pozitivně. Je strašně důležitá i mezinárodní spolupráce.
Jaká byla vaše cesta k inkluzi?
Začala, když jsem se před 16 lety stala ředitelkou na škole. Hned první školní rok přišli rodiče, kteří žádali o přijetí tělesně postižené dcery do naší školy. Jsem za to hrozně vděčná, protože hned na začátku své kariéry jsem přišla do styku s odlišností. Každé dítě je jiné, to je realita života. Dívka byla moc šikovná, inteligentní, empatická. Opravdu šlo jenom o technické záležitosti - postavit rampu, výtah, aby se mohla dostat do školy. Postupně jsem přicházela na to, že mnohem těžší jsou příběhy dětí, kteří se jako handicapovaní nejeví... Je to naší povinností postarat se o všechny děti. My musíme vytvářet podmínky pro jejich růst, proto jsme pedagogové, proto tu vlastně jsme...
Rozhovor a text: Vladislav Nagaitcev
