Neustálý strach o život – svůj i svých blízkých. Nejistota, co přinese další den. Poničené mezilidské vztahy. Jsou to čtyři roky, kdy ruská invaze obrátila životy milionů lidí naruby. Tisícům Ukrajinců, kteří hned po válce začali přicházet do Česka hledat bezpečí, nabídlo pomoc i Slovo 21. Spojilo síly s organizací UNHCR a začalo reagovat na to nejdůležitější. Od ověřených informací, přes jazykovou podporu až po konkrétní pomoc v každodenních situacích. Z prvotního chaosu postupně vznikla spolupráce, která pomohla tisícům lidí udělat první krok k pocitu bezpečí. A možná i k novému domovu.
„Když začala válka, UNHCR nás oslovilo s nabídkou spolupráce. Především jim šlo o podporu lidí s mezinárodní ochranou. Slovo má dlouholetou zkušenost s prací s uprchlíky, takže o nás věděli,” vysvětluje Amra Mešić, která stála u počátků spojení. UNHCR je celosvětová humanitární organizace, která se stará o pomoc uprchlíkům v Evropě.
Vznikla už po druhé světové válce, aby pomáhala lidem, které válka vyhnala z jejich domovů. Původně měla organizace fungovat jen na krátkou omezenou dobu. Postupně se ale ukázalo, že ozbrojené konflikty a migrace bohužel jen tak neskončí a konec jedné krize brzy vystřídala další. Jak se ukazuje, ani dnes tomu není o moc jinak.
Reagovat na skutečné potřeby
Na začátku války šlo především o jediné: zjistit, co lidé, kteří do Česka právě dorazili, opravdu potřebují. Odpověď jsme začali hledat tam, kde byli nejvíc – na sociálních sítích. Vznikly účty Slovo pro Ukrajinu, které přinášely rychlé, srozumitelné a ověřené informace v ukrajinštině. Zásadní bylo, kdo za nimi stál. Spravovaly je přímo ženy s mezinárodní ochranou, které se samy do Česka dostaly kvůli probíhající válce.
Věděly z vlastní zkušenosti nejlépe, jaké otázky uprchlíkům běží hlavou – a co jim v tu chvíli nejvíc chybí. Postupně se kolem účtů na Instagramu, Facebooku i TikToku vytvořila komunita téměř dvaceti tisíc sledujících. Sdíleli jsme praktické návody – třeba jak vyplnit daňové přiznání – i aktuální informace o změnách v legislativě. Sociální sítě se tak staly mostem mezi chaosem prvních měsíců a jistotou, že se válečný uprchlík má v nové zemi na koho obrátit.
Integrace od jazyka po vzájemné přijetí
První bariérou pro přicházející uprchlíky byl jazyk, a to hlavně při oficiální komunikaci s úřady. Proto jsme začali s tlumočnickými doprovody. Na úřad práce, k lékaři, na psychoterapii. Jenže tlumočník je pomoc na začátek. Skutečnou jistotu dává až vlastní znalost jazyka. I proto od prvních měsíců války běží ve Slovu 21 kurzy češtiny. Protože bez ní se nový život staví těžko. Integrace ale není jen o slovní zásobě.
Je to o vztazích, o porozumění, o pocitu, že někam patříte. V projektu Hello Czech Republic mluvíme se školáky o migraci a učíme je, že odlišnost není hrozba. A díky třeba projektu Rodina Odvedle zveme české i ukrajinské rodiny ke společnému stolu. Vždyť u jídla se vždy prolomí ledy nejlépe.
„Snažili jsme se s lidmi navazovat kontakt a poskytnout jim okénko do české společnosti skrze jednotlivé aktivity,” doplňuje Amra Mešić.
Motivace pokračovat
S rokem 2025 přišla změna. Spolupráce s UNHCR končí. Ne proto, že by pomoc nebyla potřeba. Souvisí to se změnou světového řádu a nástupem amerického prezidenta Donalda Trumpa do úřadu. Škrty ve financování zásadně ovlivnily celé fungování UNHCR jako takového a organizace tak byla nucena stáhnout se z většiny ze svých spoluprací.
„Museli jsme udělat redukci, některé aktivity jsme úplně vypustili,” vysvětluje Amra Mešić dopad konce spolupráce. „Rozhodli jsme se ale pokračovat v tom, co je nejdůležitější. To jsou stále hlavně kurzy češtiny a tlumočnické doprovody. Pokračovat bude i Rodina Odvedle,” dodává
Za čtyři roky se do našich aktivit zapojilo 6 500 lidí. Online obsah zasáhl přes 1 700 000 uživatelů. Za každým číslem je konkrétní osud – někdo si díky tlumočení vyřídil práci, jiný poprvé porozuměl českému formuláři, další našel nové české přátele. I když spolupráce s UNHCR končí, zkušenost i závazek zůstávají. Válka totiž neskončila. A dokud budou lidé utíkat před strachem a nejistotou, jsme připravení pomáhat.
Srdečně děkujeme UNHCR za podporu našich projektů.

Neustálý strach o život – svůj i svých blízkých. Nejistota, co přinese další den. Poničené mezilidské vztahy. Jsou to čtyři roky, kdy ruská invaze obrátila životy milionů lidí naruby. Tisícům Ukrajinců, kteří hned po válce začali přicházet do Česka hledat bezpečí, nabídlo pomoc i Slovo 21. Spojilo síly s organizací UNHCR a začalo reagovat na to nejdůležitější. Od ověřených informací, přes jazykovou podporu až po konkrétní pomoc v každodenních situacích. Z prvotního chaosu postupně vznikla spolupráce, která pomohla tisícům lidí udělat první krok k pocitu bezpečí. A možná i k novému domovu.
„Když začala válka, UNHCR nás oslovilo s nabídkou spolupráce. Především jim šlo o podporu lidí s mezinárodní ochranou. Slovo má dlouholetou zkušenost s prací s uprchlíky, takže o nás věděli,” vysvětluje Amra Mešić, která stála u počátků spojení. UNHCR je celosvětová humanitární organizace, která se stará o pomoc uprchlíkům v Evropě.
Vznikla už po druhé světové válce, aby pomáhala lidem, které válka vyhnala z jejich domovů. Původně měla organizace fungovat jen na krátkou omezenou dobu. Postupně se ale ukázalo, že ozbrojené konflikty a migrace bohužel jen tak neskončí a konec jedné krize brzy vystřídala další. Jak se ukazuje, ani dnes tomu není o moc jinak.
Reagovat na skutečné potřeby
Na začátku války šlo především o jediné: zjistit, co lidé, kteří do Česka právě dorazili, opravdu potřebují. Odpověď jsme začali hledat tam, kde byli nejvíc – na sociálních sítích. Vznikly účty Slovo pro Ukrajinu, které přinášely rychlé, srozumitelné a ověřené informace v ukrajinštině. Zásadní bylo, kdo za nimi stál. Spravovaly je přímo ženy s mezinárodní ochranou, které se samy do Česka dostaly kvůli probíhající válce.
Věděly z vlastní zkušenosti nejlépe, jaké otázky uprchlíkům běží hlavou – a co jim v tu chvíli nejvíc chybí. Postupně se kolem účtů na Instagramu, Facebooku i TikToku vytvořila komunita téměř dvaceti tisíc sledujících. Sdíleli jsme praktické návody – třeba jak vyplnit daňové přiznání – i aktuální informace o změnách v legislativě. Sociální sítě se tak staly mostem mezi chaosem prvních měsíců a jistotou, že se válečný uprchlík má v nové zemi na koho obrátit.
Integrace od jazyka po vzájemné přijetí
První bariérou pro přicházející uprchlíky byl jazyk, a to hlavně při oficiální komunikaci s úřady. Proto jsme začali s tlumočnickými doprovody. Na úřad práce, k lékaři, na psychoterapii. Jenže tlumočník je pomoc na začátek. Skutečnou jistotu dává až vlastní znalost jazyka. I proto od prvních měsíců války běží ve Slovu 21 kurzy češtiny. Protože bez ní se nový život staví těžko. Integrace ale není jen o slovní zásobě.
Je to o vztazích, o porozumění, o pocitu, že někam patříte. V projektu Hello Czech Republic mluvíme se školáky o migraci a učíme je, že odlišnost není hrozba. A díky třeba projektu Rodina Odvedle zveme české i ukrajinské rodiny ke společnému stolu. Vždyť u jídla se vždy prolomí ledy nejlépe.
„Snažili jsme se s lidmi navazovat kontakt a poskytnout jim okénko do české společnosti skrze jednotlivé aktivity,” doplňuje Amra Mešić.
Motivace pokračovat
S rokem 2025 přišla změna. Spolupráce s UNHCR končí. Ne proto, že by pomoc nebyla potřeba. Souvisí to se změnou světového řádu a nástupem amerického prezidenta Donalda Trumpa do úřadu. Škrty ve financování zásadně ovlivnily celé fungování UNHCR jako takového a organizace tak byla nucena stáhnout se z většiny ze svých spoluprací.
„Museli jsme udělat redukci, některé aktivity jsme úplně vypustili,” vysvětluje Amra Mešić dopad konce spolupráce. „Rozhodli jsme se ale pokračovat v tom, co je nejdůležitější. To jsou stále hlavně kurzy češtiny a tlumočnické doprovody. Pokračovat bude i Rodina Odvedle,” dodává
Za čtyři roky se do našich aktivit zapojilo 6 500 lidí. Online obsah zasáhl přes 1 700 000 uživatelů. Za každým číslem je konkrétní osud – někdo si díky tlumočení vyřídil práci, jiný poprvé porozuměl českému formuláři, další našel nové české přátele. I když spolupráce s UNHCR končí, zkušenost i závazek zůstávají. Válka totiž neskončila. A dokud budou lidé utíkat před strachem a nejistotou, jsme připravení pomáhat.
Srdečně děkujeme UNHCR za podporu našich projektů.
