Bolest. Vztek. Ticho, které trvalo desítky let. Téma nucených sterilizací se v posledních týdnech znovu vrací do veřejné debaty – i kvůli odškodňování obětí. Silné reakce vyvolala také nová kniha Podphandle mašľičkenca – Podvázané mašličkami, kterou Slovo 21 vydalo na konci loňska. Romské spisovatelky z našeho klubu Paramisara v ní shromáždily autentické příběhy žen, které sterilizace nenávratně poznamenaly. Jedním z nejsilnějších svědectví je příběh Eleny Gorolové. Ženy, která boji za spravedlnost zasvětila svůj život. Rozhovor s ní vedla Marie Siváková. „Jako bychom se znaly odjakživa,“ dodává.
Vaše texty se často dotýkají romské identity a postavení žen. Je pro vás psaní způsobem, jak o těchto věcech mluvit nahlas?
Většina mých textů vychází z jednoho silného pocitu – z bytostného naštvání. Z toho, jaké je postavení Romů, jak funguje patriarchát. Můj patnáctiletý syn mi nedávno řekl: „Mami, ty nejsi romská spisovatelka. Ty jsi aktivistka.“ A já mu odpověděla: „Tak jo, tak jsem.“ On už dnes přemýšlí jinak. Řeší celý svět, nejen to, že jsme Romové. A možná je to směr, kterým se chceme ubírat – být součástí všeho. Ale pro mě jsou pořád důležité kořeny a romská hrdost. Stále cítím potřebu mluvit o našich tématech.
Kde se u vás vlastně vzala láska k psaní?
Psala jsem si do šuplíku odjakživa. Velkou inspirací pro mě byl strýc, který psal pohádky a povídky v romštině. Byla jsem z toho úplně paf. Když jsem pak na rodinné oslavě recitovala jeho báseň, něco se ve mně rozsvítilo – chtěla jsem být jako on. Další zlom přišel s novinářským kurzem ROMEA. Šla jsem do toho spíš ze zvědavosti, ale tam se vlastně ukázalo, že umím psát i romsky. A pak jsem začala přispívat do různých periodik a sbírek.
Pamatuju si, že mě úplně odpálilo, když jsem měla první autorské čtení a úplně cizí lidi mi přišli poděkovat, nebo mě motivovat, abych psala dál.
Kniha Podphandle mašľičkenca – Podvázané mašličkami vznikla v našem klubu Paramisara. Co pro vás tahle skupina znamená?
Já jsem z té skupiny od začátku úplně nadšená. Mě strašně baví ty silné ženy, které píší s vervou. Takže jsem šťastná, že se můžu aktivně zapojovat. Už jsem přispěla do dvou sbírek a cítím, že mě každé setkání naplňuje. Cítím velkou podporu od dalších autorek. A rad od editorek si vždycky velmi vážím. Nemyslím si, že jsem nějaká zkušená spisovatelka, která nepotřebuje pomoc editora. Naopak vím, že editoři tvoří takový neviditelný podstavec, bez kterého by to nešlo.
Jak jste vlastně vnímala téma nucených sterilizací?
Je to silné a bolestivé téma, o kterém je potřeba mluvit. Nejtěžší pro mě bylo najít ženu, která by byla ochotná otevřeně mluvit. Několik jich znám i ve svém okolí, ale žádná nechtěla. Shodou okolností jsem zjistila, že se to týká i mojí mámy. Ale věděla jsem, že s ní ten rozhovor vést nechci. A pak padl nápad: zkusit Elenu Gorolovou…
Nejznámější bojovnici za odškodnění sterilizací v Česku...
Přesně tak. Upřímně, hodně jsem se toho bála. Nevěděla jsem, jestli o ní dokážu sdělit něco nového. Jestli je vůbec možné najít něco, co o ní ještě nebylo řečeno. Věděla jsem, že laťka je hodně vysoko. Připravila jsem si otázky, chtěla jsem být originální. Ale hned na začátku jsem sešit odložila.
Ten rozhovor byl od prvních minut intimní. Najednou jsem měla pocit, jako bychom se znaly odjakživa. Tím, že se otevřela ona mně, otevřela jsem se i já jí. A právě díky tomu jsme se dostaly k věcem, které v jiných rozhovorech možná nezazněly.
Do povídky jste vložila i vlastní emoce. Bylo těžké odhalit sama sebe?
Hodně jsem přemýšlela, jak zůstat profesionální a dát prostor hlavně Eleně. Jenže ten vztek byl někdy tak silný, že ho nešlo odsunout stranou. Nakonec jsem pochopila, že moje emoce tam patří. Že ten příběh obohacují. Protože je to téma, které je mi blízké. Protože jsem Romka, žena.
V povídce mimo jiné píšete: „Kořeny hlasu zůstaly tam, kde začala bolest.“ Co pro vás ta věta znamená?
Je to pocit. Něco, co v sobě nosíme. Někdy je to malé semínko, které začne růst právě z bolesti. Možná to nejde úplně popsat slovy. Proto ta metafora. Ale jedno je jisté – dnes už máme hlas. A můžeme mluvit.
Povídková sbírka Podphandle mašľičkenca vznikla v rámci aktivit klubu romských spisovatelů Paramisara, který realizuje Slovo 21 za laskavé finanční podpory Bader Philantropies Inc., Státního fondu kultury České republiky a v neposlední řadě Hlavního města Prahy.
Knížku Podphandle mašľičkenca si můžete objednat na adrese info@slovo21.cz.
