Když sedmnáctiletý Marlon Ferenc z Prahy přijel na naši letní školu Jdeme dlouhou cestou, čekal pár přednášek a nové lidi. O pár dní později ale odjížděl s pocitem, že poprvé opravdu rozumí své identitě. A že mnohem víc ví o tom, jak se bránit nespravedlnostem vůči Romům. Letní škola ho navíc nakopla natolik, že se rozhodl být ještě aktivnější. Chce se stát mentorem Slova 21 a motivovat romské děti, aby věřily samy sobě. Právě o to nám jde – posilovat budoucí generaci mladých romských lídrů.
Cesta Romů se zavázanýma očima
Po dvaceti letech pauzy je zpět. Letní škola Jdeme dlouhou cestou navazuje na mezinárodní setkání, která Slovo 21 poprvé zorganizovalo už v roce 1999. Mladým Romům nabízí místo, kde mohou strávit několik dnů společně, učit se neformálně o historii, kultuře, identitě a hledat způsoby, jak reagovat na anticikanismus. Pro Marlona byla letní škola první příležitost slyšet ucelené vyprávění o romské historii. Doteď mu totiž chybělo jak od rodičů, tak ze školy.
„Když jsme nedávno měli ve škole na hodině dějepise připravit prezentaci, spolužák dostal téma židovských táborů. Já jsem se zeptal, jestli bych mohl udělat téma romského koncentračního tábora Lety u Písku. O něm jsem se dozvěděl právě na letní škole a chtěl jsem to šířit dál. Ale učitelka řekla, že tímhle se zabývat nebudeme. O našem jazyku nebo původu jsme se neučili vůbec. Podle mě je to špatně,“ říká Marlon.
Na letní školu Slova 21 vzpomíná doteď. Jedna z nejsilnějších aktivit se podle něj odehrávala se zavázanýma očima. Lektor vyprávěl cestu Romů Evropou a účastníci ji měli „prožít“ společně. „Celou dobu jsme se drželi za ramena a já jsem si představoval, jaké to muselo být. To bylo docela silné,“ vysvětluje mladík s výraznýma očima.
Když chybí vzory
Letní škola se z velké části věnovala tomu, jak se aktivně zapojit do boje proti anticikanismu. Mladí Romové společně probírali konkrétní situace, nenávistné komentáře, hate speech a jejich dopady. Pro Marlona nebylo téma úplně nové, ale díky setkání získal jasnější představu o tom, jak na nenávist vůči Romům reagovat.
Setkání otevřelo i téma romských vzorů. Podle Marlona je právě jejich nedostatek jedním z důvodů, proč mnoho mladých Romů a Romek tápe v tom, kam směřovat. „Je to vidět i na školních besedách s romskými žáky,“ vysvětluje. „Když se ptáme, kdo má nějaký vzor, ozve se pár lidí a řeknou rodiče. Ale osmdesát procent nemá nikoho.“
Že příběhy mohou mít velkou sílu, zažil Marlon na vlastní kůži. Právě na letní škole se podle svých slov setkal s lidmi, kteří otevřeně mluví o své identitě, studují, pracují, aktivně působí ve svých komunitách a zároveň si drží romství jako zdroj síly, ne ostychu. „Poprvé jsem měl pocit, že jsou kolem mě lidi, kteří toho dokázali hodně a zároveň mi rozumí.“
Od letní školy k vlastnímu aktivismu
Po letní škole si Marlon uvědomil, že právě setkání se vzory v něm probudilo chuť stát se jedním z nich. Marlon už delší dobu vede fotbalové tréninky pro romské děti a motivuje je, aby nepodceňovaly školu ani samy sebe. Po letní škole však získal jasnější představu o tom, jak může svou energii směrovat dál. Přijal nabídku Slova 21 stát se mentorem a ukazovat mladším, že romská identita není slabina, ale něco, o co se můžou opřít. „Chci dětem předat to, co jsem já sám dlouho neměl,“ říká.
Celý program letní školy rámovala legenda o rozbití zrcadla, jehož střepy představovaly rozdělení romské komunity. Na závěr setkání měl každý napsat na jeden ze střepů, co si z letní školy odnáší. Marlon na ten svůj napsal: „Díky tomuhle jsem si uvědomil, že to má smysl.“
Letní škola se uskutečnila v rámci projektu We Are On the Long Way pod záštitou finanční podporou ERGO Network.
Financováno Evropskou unií. Názory a stanoviska vyjádřená v tomto dokumentu jsou však výhradně názory autora (autorů) a nemusí nutně odrážet názory Evropské unie nebo Evropské komise. Evropská unie ani poskytovatel grantu za ně nenesou odpovědnost.
