Slovo 21 má nejradši chvíle, kdy se lidé potkávají u jednoho stolu. Proto jsme letos nechyběli na pouliční slavnosti Zažít Americkou jinak, která každý rok promění pražskou ulici v otevřené a přátelské místo. Přivezli jsme s sebou náš dlouholetý projekt Rodina Odvedle a spolu s ním i dobré jídlo a chuť k povídání. Přímo na ulici vyrostl improvizovaný „obývák“, kam hosté přinesli své tradiční speciality. Vůně se mísily a cizí lidé se během chvíle dávali do řeči. Protože obyčejný oběd dokáže spojit i ty, kteří by se jinak nikdy nepotkali.

Kolem jedenácté ráno se ulice Americká na pražských Vinohradech zatím pomalu probouzí, ale návštěvníky už vítají první vůně, hudba a ruch. Projít celou pouliční slavností na druhý konec chvíli zabere. Pozornost příchozích totiž rozptyluje přemíra barev a podnětů, které ulice nabízí. Italská pekárna, perská snídaně, udírna masa, ze které stoupá kouř, rakouské víno, argentinské steaky a mangová limonáda – chutě se mísí a každý stánek vybízí k zastavení. Hlouček dětí na rozkládací stoleček pečlivě rovná sušené švestky. „Pojďte ochutnat pomerančovou limonádu!“ vykřikují směle do davu.  Kluk se světle zeleným balónkem na provázku zastaví tatínka u stejně světle zelených pistáciových zákusků a prosebně skenuje výlohu, která by se mu dneska ráno moc líbila k snídani.

‍

Jeden stůl, červený ubrus a šest židlí

Stánek organizace Slovo 21 stojí přibližně v půlce Americké ulice. Při kraji promenády je tu postavený dlouhý stůl s červeným ubrusem a šesti židlemi. Koberec, křeslo a komoda za stolem dotváří pocit, že příchozí vstupují do obývacího pokoje. Koordinátorky Anastázie Slavíček a Yuliia Giorgelashvili teď ještě chystají papírové mističky a příbory. Kolemjdoucí se zastavují u letáčků informujících aktivitě Slova 21, která se dnes přenesla z uzavřených obývacích pokojů právě sem, na Americkou ulici. Rodina Odvedle už přes dvacet let spojuje české rodiny s rodinami cizinců, aby při společném stolování dostaly obě strany možnost nahlédnout do zvyklostí a kultury toho druhého. Třeba právě skrze jídlo, vyprávěné příběhy, anebo nově vznikající přátelství. „Proto tu máme stůl a křeslo. Aby lidi přišli a seděli tu u jednoho stolu, v obýváku jako u večeře. A bavili se o… no vlastně úplně o čemkoli,“ doplňuje záměr Anastázie.

‍

Vyprávění o Mongolsku a vůně ze Sýrie

Jídlo je zkrátka jedním z univerzálních jazyků, které umí spojovat lidi bez znalosti společné řeči. Proto i dnes čeká Americkou hned několik příležitostí poobědvat u jednoho stolu. Před dvanáctou už prostor ve stánku zaplňuje energická postava Gerolta, oblečeného do svítivě žluté zástěry. „Tu šil tatínek!“ směje se a dodává, že alespoň ho nikde nepřehlédne. Se svou ženou připravil tradiční mongolské pohoštění – knedlíčky plněné hovězím masem připravované na páře. Vůně knedlíčků rychle láká zvědavce, kteří se s Geroltem zastavují na kus řeči. „Když se v Mongolsku představuje rodičům nevěsta, tak se vaří speciální slavností pokrm – ovčí hlava,“ pouští se do vyprávění a prakticky už se nezastaví.

Druhou půlku sdíleného stolu teď zdobí syrská vlajka. Usměvavá Amira s dětmi přinesly čtyři tácy plné tradičního syrského jídla. Mladší holčička s dlouhými černými copy si sedá za stůl, chlapeček pomáhá mamince anglicky vysvětlovat, co přesně ve kterém pokrmu je. „Tohle vám bude chutnat, je to hodně sladký, jako takový malý donuty,“ usmívá se a podává misku dobrot skupince dětí na druhé straně stolu. Geroltovo vyprávění o tom, jak dříve s rodinou jezdili do Mongolska přes Sibiř autem, se teď mísí s vůní syrského tymiánu a Amiriným úsměvem. „Všechno to uvařit mi trvalo dva dny,“ vysvětluje, zatímco si nejmladší dcera za stolem vytáhla z kabelky třpytivě modrý lak a pouští se do lakování nehtů.

‍

Večer na Americké

Mongolskou a syrskou kuchyni brzy vystřídá palestinská lilková pomazánka baba ghanoush, humus a falafel. Paní Halina zase přichází s ukrajinským jídlem. „To jsou varenyky,“ vysvětluje. „Taštičky plněné houbami a bramborami. Přinesla jsem jich přesně dvě stě čtyřicet sedm,“ směje se. Kolem stolu je teď plno. Letáky, přibližující záměr sbližovat rozdílné kultury, rychle mizí.  Odpoledne se pomalu přehouplo ve večer a společný oběd je teď spíše společnou večeří. Mongolština se mísí se syrštinou, ukrajinštinou, angličtinou a změtí dalších jazyků.

Kousek od Amiry se zastaví asi dvacetiletá dívka a usmívá se na holčičku, která si už podruhé spravuje třpytivé nehty. Amira jí nabízí jídlo a dává se s ní do řeči. „Vy jste Češka?“ ptá se po chvíli, a dívka nervózně přikyvuje. „To je super!“ usměje se Amira. „Já mám tak ráda Čechy, bez mých českých kamarádů bych tu nemohla žít. Je to moje rodina.“

S padajícím večerem se ještě krájí tradiční romské placky a u stolu se dojídají zbytky jídla. Utichají poslední pozdravy, a co se nestihlo dneska, dovypráví se doma v obýváku anebo zase za rok, na Americké. 

‍

Aktivity Slova 21 na akci Zažít Americkou jinak proběhly v rámci projektu Praha společně 2025 financovaného Hlavním městem Praha.